Jitka Zelenková, zpěvačka s hladivým hlasem a stále vyzrálejším projevem, právě objíždí vlasti české s vánoční šňůrou. V malých i větších městech tak nabízí zastavení se sváteční atmosférou a prvotřídním vystoupením. Zastavení a vánoční atmosféru nabízí i Jitčino nové album. Jmenuje se Moje Vánoce, je to ale deska na celý rok. Autorský tým si na ní dal opravdu záležet - a je to znát. A když už jsme několikrát zmínili Vánoce, začněme tedy povídání se zpěvačkou právě touto jistě výjimečnou dobou.

Vánoce jsou za dveřmi; co pro vás znamenají?

Vánoce pro mě znamenají krásnou tradici - a já mám tradice ráda. Na druhé straně ale nemám příliš možností si Vánoce vychutnat. Mám totiž množství vystoupení, koncertů, zpívám do poslední chvíle před Štědrým dnem. Pro mě jsou tedy Vánoce fofr, shon, zběsilost, všechno na poslední chvíli. Poslední vánoční koncert mám 23. prosince; nemám tedy možnost vstřebat onu vánoční atmosféru, klid, jít se třeba projít na Staromák a podívat se na vánoční strom. Nemám čas strávit Vánoce po duchovní stránce. Přitom Vánoce - to by měl být právě duchovní prožitek; ne zběsilé nakupování drahých dárků. Samozřejmě - své blízké musíte obdarovat, ale jde o to, mít nápady na hezké  dárky.

Už víte, co komu dáte?

Na papíře mám napsané, co by pro koho bylo dobré, co bych komu chtěla dát. A zase: chtěla bych si to sehnat dřív. V první fázi to tedy mám alespoň na papíře.

Jak u vás vypadá vánoční čas?

Vymyslela jsem si to tak, že jsem rozdala úkoly. Většinu věcí budu mít připravenou od přátel, ovšem tradičně se pokusím udělat sama salát. Mám totiž "babičkovský recept". Každá rodina má svůj salát, všichni říkají, že právě ten jejich je nejlepší, já to samozřejmě o tom svém říkám taky. No a na Štědrý den si vezmu věci, se kterými pomůže kamarádka, a to včetně cukroví, abych mohla odjet za maminkou. Vánoční stromeček jsem vloni zdobila 26. prosince. Letos se budu snažit tohoto vyvarovat, chci si stromeček pořídit včas a zdobení bytu začít o něco dříve.

Máte spoustu koncertů, nebojíte se v měnícím se počasí nějaké nemoci?

Bojím; soustředím se na to, abych nedostala chřipku. Vloni jsem ji dostala těsně před Štědrým dnem, to pak není nic moc.

Trávíváte vánoční svátky se svými blízkými?

Měla jsem kamarádku, opravdu výbornou kamarádku, vždycky od maminky jsem šla k ní, pravidelně jsme se scházívaly. Jmenovala se Dagmara, ale odešla mi do výše nebes. Stalo se to v červenci, těsně před natáčením vánočního cédečka. Neberu to ale nijak moc tragicky, ani jsem si ji nevymazala z mobilu, pro mě funguje pořád dál. Dokonce se s ní stále o věcech radím - je to pro mě taková moje Hopkirková (vzpomínáte na ten britský televizní seriál?). No a jinak mám spoustu přátel a kamarádů, které také o Vánocích navštívím. Bude to tak, že pojedu za maminkou a pak třeba později večer půjdu s kamarády na procházku a třeba si dáme skleničku něčeho dobrého. Jinak jsem každoročně zvaná na vánoční svátky od Heleny Vondráčkové, která je vlastně jedinou mojí kamarádkou z branže. Ona mě zve vždycky jak na Vánoce, tak na Silvestra. Měla bych tedy kam jít, myslím si ale, že k Vánocům patří rodina, rodinný kruh. Až maminka nebude - možná si strávím Štědrý večer v klidu sama. Já umím být sama. Samota mě netrápí, netrpím jí, jsem s ní vyrovnaná. Tak jsem si to totiž určila. Jsem svobodný člověk, mám ráda svobodu. Samota má své plusy i mínusy, celkově to u sebe nepovažuji za mínus.

Mluvíte o rodinném kruhu; s příbuznými svátky nestrávíte?

Je pravda, že příbuzné mám, konkrétně bratrance a tetu v Brně. Brno je ale z ruky. A kromě toho: 23. prosince tam mám koncert, takže je pozvu a v předvečer Štědrého dne se uvidíme.

Když zpíváte, že vánoční prázdniny jsou pro vás báječná věc, i když už jste odrostla školním lavicím, je to pravda nebo je to jenom textařova licence?

Vánoční prázdniny jsou přece senzační! Moje duše je velice mladá. Ač mi je tolik let, kolik mi je, mám někdy naivní, možná až dětské představy, ale za to se vůbec nestydím.

Když čtu některé vaše rozhovory, zdá se mi, že jste hodně otevřená. Je to cílené nebo jste tak založená?

Ani tak ani tak. Víte, někdo tají a mlží, já nevidím důvod, proč bych určité věci neřekla. Obecně: informace působí na někoho negativně, na někoho pozitivně. Když působí negativně, tak si člověk může tu negaci různě vybít, třeba v anonymu. Samozřejmě být upřímný je riziko. Ale když o tom tak přemýšlím ? možná opravdu jsem upřímná založením. Nemám co tajit. Navíc jsem nikdy nedělala nic takového, co by se nedělo i ostatním lidem. Žádné skandály. To, co prožívám, se klidně může vědět.

Řekla jste kdesi, že jste klikař i smolař - v čem jste v posledním roce měla smůlu, v čem kliku?

V posledním roce jsem vesměs klikař, konec konců v tom minulém taky. Nastartovalo se to vloni, když jsem natočila desku Pod kůží. Udělala jsem ji s kamarády muzikanty, se kterými léta vystupuji i na koncertech. Deska se podařila, vyvedla se i šňůra vánočních koncertů, v každém městě jsme měli plný sál. To je v dnešní době krásné, ne? No a letos se podařilo natočit vánoční cédečko, vydařil se jeho křest, zase vánoční šňůra, zkrátka nemám si na co stěžovat. Podařilo se mi získat sponzora, báječného člověka, který má rád písničky. No a z těch smutných věcí - odešla mi kamarádka, o tom už jsem mluvila. Ono je to vlastně pořád nahoru dolů. 

Bolel vás její odchod hodně?

Nemám čas nad tím hloubat. Hned, jak zemřela, jsem nastoupila do studia. Desku jsem jí věnovala, byla to pro mě velká motivace. Já jsem emotivní člověk, ze svých žalů nebo radostí, ze všech svých citů se vyzpívávám. Dám ty emoce do hlasu, do interpretace. Pozitivní i negativní záležitosti se tedy ve výsledku projeví pozitivně.

Vypadala by deska jinak, kdyby vaše kamarádka neodešla?

Určitě ne, to je věc profese. Tím, že se to stalo, je ta deska možná citlivější, určitě bych ale nezpívala jinak. Já písničky nehoním na poslední chvíli, jsou tam věci, o kterých jsem přemýšlela minimálně dva roky. Zkouším si je zpívat, přemýšlím o jejich pojetí. Citový kotrmelec se odrazí v té citlivosti, o které jsem mluvila.

Čím je vaše vánoční deska jiná, než "běžné"  vánoční desky?

Tím, že na ní nejsou běžné vánoční koledy, to jsem nechtěla. Nejsou tam dětské sbory. A nejsou tam takové ty věci, které jsou už stokrát ohrané. Vybrala jsem písně, které mám ráda, slavné světové skladby, a natočili jsme je "trochu jinak". Není to smutné, jak někdy vánoční nahrávky bývají, je to pohodové. Doprovází mě kontrabasista František Raba a pianista Lev Rybalkin, tedy stejná sestava, jako na minulé desce a stená sestava, se kterou hrajeme na koncertech, mají jednotlivé písničky speciální aranže. Jiné, než tradiční vánoční desky. Ve skladbě Z výšky nebes a duetu s Karlem Černochem mě doprovází i symfonický orchestr. A těší mě, že se nám podařilo zajistit práva na Zní nové Aleluja, což je slavná balada od Leonarda Cohena. Tohle sice nejsou typicky vánoční záležitosti, ale na tu desku se hodí. Tu Cohenovu píseň mi přebásnil Pavel Vrba, což je senzační. Je to nadčasová věc, kterou už budu mít navždy ...

Jak se točí vánoční deska v létě?

Báječně. Zrovna tak, jako vloni, jsem ze studia jezdila spát na chatu ve Skryjích u Berounky, jezdila jsem v noci Křivoklátskými lesy, potkávala jsem srnky, divočáky a lišky. Jezdila jsem "pomalu nocí temnou", nade mnou svítily hvězdy a zpívala jsem si vánoční písničky. Já se na natáčení vždycky odříznu od Prahy a od světa vůbec a  soustředím se na práci. Měsíc jsem tak žila natáčením desky.

Máte ráda proces natáčení?

Zbožňuji ho! Když končí, mívám slzy na krajíčku. Při té práci něco vzniká; jakmile je konec, když je smícháno, už ty věci neposlouchám. Jenom tehdy, když se k něčemu vracím a potřebuji si určité záležitosti oživit nebo se naučit text. Jinak se ale jede dál.

Chystáte se na lyže?  

Ano. Ráda jezdím na běžkách, jsem běžkař samotář. Ráda si sama chodím krajinou, nejdřív se plahočím do kopce, pak zase dolů, nehoním se ve skupině za kilometry. Dívám se po stromech, vstřebávám krásy okolí. Jezdím do Ha- rrachova nebo na Jizerku. V první půlce ledna tam určitě vyrazím. Možná na chvilku i mezi svátky, ale to zdaleka není jisté.

K vaší nynější šňůře: jmenuje se Splněná přání ...

Já moc ráda plním přání. Musím říct, že často chci splnit víc, než jsem schopna, a přitom tu věc třeba slíbím. Každý rok si dávám předsevzetí: neslibovat tolik. Jenže já to mám v povaze, no, jsem blíženec. Slíbím a potom je mi samozřejmě blbý věc nesplnit. Vymlouvat se - to je strašná věc. Musím tedy sliby redukovat a plnit jen to, co zmůžu. U té šňůry je to trochu něco jiného, když jdou lidé na můj koncert, chtějí slyšet jak moje starší písničky, tak vánoční věci a třeba i něco ze swingu - a to jim splnit můžu a snažím se o to.

Plní lidé přání vám?

Jestli někdo splnil přání mně? No, občas ano.

Kam se - v rámci šňůry - těšíte nejvíc?

Vždycky se těším nejvíc tam, kde je dobře naladěný klavír; a pokud je, raduji se z toho. Koncertujeme v komorním seskupení s klavírem a basou, a to je ohromně těžké, musíte naplnit prostor i v téhle malé sestavě, nikdo další vám nepomůže. A celkové vyznění stojí právě na tom klavíru. Raduji se tedy všude, kde je pokud možno dobré a dobře naladěné křídlo. Pak je jedno, kde to je. Atmosféra na koncertu záleží na lidech, kteří přijdou. Těším se na každý koncert. Ač jsem unavená, vystupování mě ohromně nabíjí. Vždycky při něm ožiju.

Stane se vám někdy, že někam přijedete a tamní klavír je naladěný špatně?

Spíš se stává, že přijedeme někam, kde není kvalitní nástroj a nedrží správné ladění. V takovém případě je koncert boj a utrpení, zejména pro pianistu. Říká se, že to lidi třeba nepoznají, vždyť se to snažíme co nejvíc zamaskovat, jdeme takzvaně do plných. Ale lepší je, když je klavír kvalitní a dobře naladěný! 

Co se dá se špatným klavírem dělat?

Když dopředu víme, že by mohly nastat s klavírem potíže, bere si Leoš Rybalkin "svůj stroj" s sebou. On teď má nádherný nový nástroj se skvělým zvukem, od normálního klavíru ho nepoznáte. Koncertní křídlo je ale samozřejmě balada.

Vždycky jste oceňovala své letité spolupracovníky.

Ano, musím říct, že skladatelé a textaři jsou pro mě velice důležití partneři - a své spolupracovníky neměním. Dnes už to jsou většinou kamarádi, znají mě, vědí, jak mi mají psát písničky, vědí, jak na mě a na moje zpívání jít. Můj zpěv se samozřejmě trochu změnil, dneska zpívám jinak, než před dvaceti lety. Interpretaci už tolik nestavím na klenutých melodiích a kráse dlouhých tónů, ale na výrazu. To přichází, myslím si, s věkem. Neměním ani přátele a staré známé, lékaře a třeba ani svého šoféra. Mimochodem - říkám mu s nadsázkou vrah (?směje se), jezdí se mnou už dvacet let, speciálně na dlouhé cesty a v zimě. Už se známe. Když není důvod, lidi kolem sebe neměním. O to těžší pak je, když s někým jdete dlouhou dobu životem a on vám najednou zmizí jako hvězdný prach.                                      TOMÁŠ PILÁT

Přečetli jste si v Avisu TV 14 dní 24/07