Procházel se po Karlových Varech a vypadal jako kluk, který si právě odskočil z fotbálku napít se na kolonádu teplé minerálky. Ve svých třiadvaceti letech je přitom hvězdou první velikosti - samozřejmě především díky roli hobita Froda Pytlíka ve filmové trilogii režiséra Petera Jacksona Pán prstenů. Mimochodem - na tuhle roli se hodil už svou výškou: měří pouhých 166 cm! Čeští diváci ho mohou znát i z letos uvedeného trojrozměrného třetího dílu vtipné série Spy Kids. Na filmovém festivalu v západočeském lázeňském městě ovšem uváděl jiný film - snímek scénáristy Charlieho Kaufmana a režiséra Michaela Gondryho Věčný svit neposkvrněné mysli. V tomhle filmu se lidé "vědecky", tedy za lékařské asistence, dobrovolně zbavují některých vzpomínek. Vedle těch, které si určili, mohou ovšem mizet i další a další...

Témata spojená se ztrátou paměti jsou ve filmu i literatuře dost populární. Proč tomu tak, podle vás, je?

Možná proto, že žijeme ve velmi rychlé době. Spousta věcí kolem nás jen tak prolétne, aniž bychom se v nich vyznali. Ne-     stačíme je zachytit. Ale myslím si, že filmy nemusí být vždycky reakcí na to, co se děje, jejich témata mohou být zasunuta někde v podvědomí. Tak tomu může být i s filmy o paměti.

Účastnil se scénárista Kaufman natáčení filmu?

Ano, i když já osobně jsem se s ním zase tak moc nevídal. Charlie Kaufman býval na zkouškách, kde jsme se zamýšleli nad některými scénami. Pokud se něco přepisovalo, dělal to on. Myslím si, že Kaufman odstartoval ve filmu něco, co tu doposud moc nebylo. Je to proces, kdy se scénárista značně podílí na vzniku filmu, a to před natáčením i při jeho průběhu. Hlídá si zkrátka svoji práci.

Film Věčný svit neposkvrněné mysli je taky o lásce. Co vaše lásky?

Moje lásky rozhodně nejsou jako holywoodský film. Je v nich víc dramatu a tragédie. Když už bych to měl přirovnat k filmu, pak by ho napsal právě Charlie Kaufman, ale ty Kaufmanovy lásky jsou zajímavější. Každá moje láska mi něco dala, každá mě naučila něco nového. Jsem ale romantik, věřím v čistou lásku a doufám, že mě jednou taková potká. 

Proč jsou vaše vztahy tak dramatické?

Vždycky se nepodaří najít úplné souznění. Na vztahu je nejobtížnější záležitostí kompromis. Musíte pochopit, že nemůžete být vždy na prvním místě a musí to pochopit i váš partner. To není jednoduché.

Jste romantikem i ve vztahu k přírodě?

Musím se přiznat, že zvířata moc rád nemám, i když jsem s nimi měl vždycky dobré vztahy. U nás doma ostatně hrála důležitou roli: mívali jsme hodně koček a psů. Když jsem byl malý, říkala mi maminka "opičáku". Ale vážně - přírodu mám samozřejmě rád. Nový Zéland, kde se natáčel Pán prstenů, mě v tomhle hodně vyškolil. Obyvatelé tam mají na přírodu úzké vazby, hodně se o ni starají a podle toho to tam taky vypadá. Životní prostředí na Novém Zélandě je úžasně zachovalé.

V současné době natáčíte v České republice. Jak se vám tu líbí?

Líbí. Ve vaší zemi jsem poprvé a musím říct, že na mě zapůsobila; vážím si toho, že tu můžu být. Ostatně cestování a poznávání nových míst - to je velká výsada herců. Praha je nádherná, je to město s krásnými památkami a úžasnou atmosférou. Strávil jsem tu pět týdnů. Kromě toho, že poznávám město, poznávám i jeho hospůdky. Každý páteční večer například chodíme do jedné báječné irské hospody - ve štábu máme totiž i Iry.

O čem je film, který tu natáčíte?

Ten film se jmenuje Everything is Illuminated (Všechno je osvětleno) a režíruje ho Liev Schreiber. Je o cestě mladého člověka, spisovatele, který se vydává po stopách svého dědečka na Ukrajinu. Ještě spíš, než o něm, je ale o vztahu mezi dvěma muži, kteří ho doprovázejí. Natáčí se v ateliérech v Hostivaři a v české krajině. Musím říct, že je to nádherný příběh a určitě to bude dobrý film.

Prý jste při natáčení jezdil v trabantu...

To je pravda, tohoto auta jsem si opravdu užil. Při natáčení jsem s ním strávil hodně času, hodně jsme s ním pracovali. Nevím, jestli je to spolehlivé auto, ale mám je rád. Víte, trabant má svůj charakter.

Ve vašem dnešním postavení (ač jste velmi mlád) už si jistě můžete dovolit nabídky odmítat. Děláte to?

Ano, dělám. Mně osobně hodně záleží na scénářích filmů - když jsou dobré, práci vezmu, když se mi nelíbí, odmítnu.

Můžete zavzpomínat na Pána prstenů?

Rád! Z práce na téhle trilogii mám ohromné, úžasné a intenzivní zážitky. Už jsem mluvil o Novém Zélandě, ta země je opravdu báječná. Kromě toho jsem poznal spoustu lidí a s některými z nich budeme, myslím si, nadosmrti přátelé. Možná se léta neuvidíme, ale po té době navážeme tam, kde jsme teď přestali. Štáb filmu byl opravdu obrovský, tak obrovský, že s některými lidmi jsem se při práci vůbec nesetkal. Víte, i u velkých produkcí se s každým alespoň jedenkrát potkáte, tady to ovšem šlo dál. Štáb trilogie se skládal z pěti nebo šesti různých jednotek, kromě toho tu byly i další - například oddělení digitálních umělců. S kolika novými lidmi jsem se při práci na Pánovi prstenů poznal, to vůbec nemůžu spočítat. Ovšem se všemi tvoříme jednu velkou rodinu - a že je rodina Pána prstenů opravdu obrovská!

Jak se díváte na celosvětové běsnění kolem filmu?

Poté, co byl film uveden do kin, se stalo něco, s čím nikdo z nás nepočítal. Bylo to ohromné. Musím říct, že skočit pak do práce s daleko menšími rozměry pro mne bylo úlevné. Zezačátku jsem z toho měl strach, z natáčení Pána prstenů jsem byl přece jenom zvyklý na úplně jiné rozměry, ale nakonec to bylo osvobozující. A všechno tu najednou bylo tak jednoduché! Můj první film po Pánovi prstenů se natáčel sedmadvacet dní, z toho jsem já pracoval šest nebo sedm dní. Všechno bylo krátké, například nalíčen jsem musel být během pár minut. Pak i soustředění muselo být jiné.

Je vám někdy Frodova popularita protivná?

Ne, to není. Postavu i filmovou trilogii mám rád. Jak natáčení, tak všechno, co se dělo pak, pro mne bylo nesmírně obohacující. Odnesl jsem si silný vztah k Novému Zélandu a jeho obyvatelům. A všechno to běsnění - vždyť to k tomu přece patří. Frodo se stal fenoménem na celém světě a ještě to asi nějakou dobu potrvá. Nevadí mi to, naopak: jsem na to pyšný. A to i přesto, že mě pořád a všude už budou spojovat s Frodem. Frodo už asi navždy zůstane mým stínem.

Popularita ovšem přináší i stinné stránky.

To máte pravdu. Je jich víc, řeknu vám o jedné specifické. Na internetu se objevilo množství obrázků, které zachycují hrdiny Pána prstenů v nerůznějších situacích, třeba i homosexuálních. Nevím kdo a proč to tam rozšiřuje ... Tak to je jedna z těch stinných stránek.

Je něco, co se vám na vaší práci nelíbí?

Propagace. Uznávám ale, že je to velmi důležitá a asi nejobtížnější součást procesu výroby filmu. Nepohání ji žádné umění, je to nutnost. Stále mluvíte s novináři, postupně ztrácíte soukromí. To je pro mne obtížné. Malí chtějí být hvězdami, ale ti, kterým se to podaří, přijdou brzy na to, že to zase není tak slastné.

Znamená pro vás herecká práce víc povinnosti nebo zábavu?

Obojí; musím ale říci, že jsem herectví bral vždy velmi vážně. Poprvé jsem hrál v osmi letech a byl to pro mě opravdu významný okamžik. Od té doby vím, že k herectví musíte přistupovat odpovědně. V oněch osmi letech to byla do značné míry hra, postupně jsem získával stále větší a větší zápal. K tomu, abyste byl dobrým hercem, musíte obě roviny, tedy zábavu i odpovědnost, vyvažovat. Musíte to brát vážně, současně vás to musí bavit. Kdyby mě tato práce nebavila, nedělal bych ji.

Ovládáte i jiné filmařské profese?

Moc ne, ale rád bych to změnil. S oblibou pozoruji práci svých kolegů z branže. Mimo jiné i proto jsem byl vděčný za možnost pracovat s režisérem Robertem Rodriguezem. To je vlastně génius - ovládá hudbu, střih, produkci ... Filmům hodně prospívá a přitom není nikterak egocentrický. Obdivuji ho: on se chce naučit snad všechny prvky filmařiny a daří se mu to. Vždycky je kolem něj neobyčejně tvůrčí prostředí a on je přitom velice efektivní. Film, který jsme spolu dělali, je o fiktivním městě a velmi mě zaujala jeho výprava. Ale jak už jsem řekl: především je vzrušující pracovat s Rodriguezem. Já jsem s ním mohl strávit deset týdnů!

Co nejraději děláte, když už si "urvete" chvilku pro sebe?

Je toho víc. Jedu domů, věnuji se hudbě, snažím se dělat věci, které mě někam posunou...

Tak postupně, prosím. Nejdřív vaše cesty domů.

Odpočívám nejraději doma. Při své práci hodně cestuji, v době volna mě tedy cestování neláká. Chci být "u svých". Jde to ale ještě dál. Po vyčerpávající práci nechci být nijak aktivní. Tak se stává, že mě kamarádi lákají do hospody, ale já nejdu. Prostě se mi nechce. Vím, že se mnou není žádná zábava; tak bych do té hospody asi měl začít chodit. Možná to bude jedno z mých novoročních předsevzetí...

Co ta muzika?

Deset let mám doma kytaru, ale nedělám žádné velké pokroky. Jako malý jsem hrával na klavír, dnes lituji, že jsem se tomu nevěnoval cílevědomě. Rád bych se zdokonalil v hudbě jako aktivní muzikant. Potíž je v tom, že jsem dost lenivý. Zatím hudbu poslouchám. Mám spoustu nahrávek, líbí se mi řada kapel. Chtěl bych si založit hudební vydavatelství a posílat do světa skupiny, které se mi líbí. Najdu si nové, zatím neznámé kapely a budu jim tak pomáhat. Chci totiž do této oblasti investovat něco ze sebe. Něco navíc.

Přijal byste roli v muzikálu?

Určitě. Role v muzikálu by byla dobrá škola, bylo by to určitě obohacení; vždycky chci dělat nové věci! Problém je ale v tom, že dnes je těžké najít dobrý muzikál.

A jinak?

Obecně se chci hodně naučit. Zatím to naráží, jak už jsem řekl, na moji lenost, ale chci to změnit. Rád bych toho hodně dokázal - a to zdaleka ne jenom ve filmařině a herectví. Je tu hudba, je tu třeba i fotografování, o které se intenzivně zajímám. Těch věcí je spousta, ale o sobě se mi špatně mluví. Nejsem egoista, raději mluvím o jiných. Kromě toho jsem skoro pořád spokojený. Cením si krásných okamžiků, cením si dobrých lidí okolo sebe. A jsem smutný z toho, že někteří lidé takové štěstí nemají.