Roman Vojtek platí v našich luzích za muzikálového specialistu; možná právě proto byl jeho sólový popový (a zcela nemuzikálový) debut, album nazvané " to věděl bych rád", očekáván s napětím.

Muzikálu však Vojtek zůstává věrný i nadále. Prošel řadou produkcí (především v Brně a v Praze) a vytvořil množství naprosto odlišných rolí, ve kterých dokázal, že muzikál opravdu umí. Vyjmenovat je všechny by zabralo hodně místa, tak jenom namátkou: West Side Story, Amadeus, Dracula, Svět plný andělů, Vlasy, Pomáda. A taky roztomilé dílko s názvem Miluji tě, jsi prima, ale rychle se změň. Tenhle muzikál zaznamenává partnerské vztahy tak, jak se mění v různých generacích - od puberťáků k důchodcům. Na jevišti jsou čtyři herci, kteří během představení (krásně) stárnou. Jedním z nich byl i Roman Vojtek.

Poznával jste se, alespoň trochu, když jste hrál mladíka svého věku?

Ten muzikál je postaven na životních situacích v různém stadiu vztahu, takže se v něm pozná každý. I já jsem se tam samozřejmě poznal. Tenhle muzikál jsme dlouho nehráli, teď ho ale budeme uvádět pod hlavičkou Divadla Na Fidlovačce na jeho komorní scéně. Už se na to moc těším.

Není vám líto, že vznikem muzikálového divadla v Blaníku přišla Praha o jedno ze svých tradičních kin?

Abych vám řekl pravdu, není. Občas slýchám hlasy proti multiplexům a pro jednosálová kina. Já to ale cítím jinak; možná proto, že jsem mladší divák, možná proto, že chodím do kina proto, abych si odpočinul. Já osobně nechodím do kina, abych shlédl těžký film - takový si půjčím na DVD. Jak jsem řekl, chci si v kině odpočinout, chci dobře vidět, pohodlně sedět a mít dobrý zvuk. Proto volím multiplex. A co se týká Blaníku - samozřejmě by mi bylo líto, kdyby místo kina měl být sklad ovoce a zeleniny. Tam ale vzniklo divadlo. Jedna rovná se jedna. Pro mě to vyjde nastejno.

Vaše nová deska se jmenuje - to věděl bych rád. Co z toho, co nevíte, byste rád věděl?

Často jsem přemýšlel, jestli bych třeba chtěl znát svoji budoucnost. Mnohokrát jsem se setkal s různými kartářkami a šamankami, ale pokaždé jsem couvl. Naštěstí. Uvědomil jsem si totiž, že bych svoji budoucnost znát nechtěl. Spíš tedy vím, co bych vědět nechtěl. Ale jestli bych přeci jenom něco vědět chtěl, tak třeba to, jak dopadne můj pokus o sólovou desku. To album nemá s muzikálem nic společného, ale lidi mě znají především díky muzikálům. Tímto albem jsem si splnil svůj dávný sen. Odmalička jsem chtěl být zpěvákem a určitým řízením osudu mě to zaválo k muzikálu. Teď tedy vydávám popovou desku a rád bych věděl, jak u lidí tenhle můj muzikálový odklon dopadne.

Na albu není ani náznak nějakého muzikálu?

Není. Deska obsahuje samé autorské písničky, které jsme složili s Martinem Šebestíkem, je jich tam jedenáct. Martin je kluk v mém věku, který spolupracoval s Michaelem Kocábem a s Jirkou Kornem, dělal něco i pro Báru Basikovou. Je ohromně šikovný a jeho náhled a názor na pop se mi líbí. Vybral jsem si ho tedy ke spolupráci na desce; on je většinovým autorem muziky, já jsem většinovým autorem textů. V muzikálech vystupuji vždy za někoho jiného; na téhle desce jenom sám za sebe.

Jaké další odklony od muzikálu podnikáte?

Tak především stavím dům, a to i aktivně - přikládám ruku k dílu. Tím se odreagovávám a připravuji půdu pro naše hnízdečko. A věnuji se i činohře. Osmým rokem hraji Amadea v Brně, Kristiana v Cyranovi a v Praze mám jednu činoherní roli v Divadle Skelet Pavla Trávníčka.

Kde stavíte dům?

V Řitce.

Takže jste soused Heleny Vondráčkové ?

Nejsme přímo sousedi, ani si nevidíme do oken, ale máme to k sobě blízko.

A když hnízdečko, tedy s partnerkou. V jednom televizním pořadu jste se vyjádřil, že nejste zastáncem manželství.

Nikdy neříkej nikdy, ani já nikdy neříkám nikdy. Mám ale mám pocit, že instituci manželství a ten papír, který ji stvrzuje, nepotřebuji. Něco jiného by bylo, kdybych čekal děti nebo je vážně plánoval - to bych asi o manželství uvažoval. Mým snem to ale není. Partnerka to naštěstí vidí podobně.

Proč nechcete znát budoucnost - bojíte se jí?

Musím se přiznat, že trochu ano. Někdy těm zmíněným šamankám a kartářkám něco vyjít nemusí, i když věřím, že jim to vychází často. Kdyby mi ale předpověděly nějakou negativní událost, která by nevyšla, ale já bych ji přesto spoustu let očekával, to by se mi asi nežilo dobře.

K vašim studiím: jste absolventem muzikálového herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jaká ta škola je?

Možná to bude znít přehnaně, ale jedinečná. Pokud vím, tak Janáčkova akademie je jediná vysoká škola u nás, na které se studuje obor muzikálové herectví. Vycházejí odtud absolventi, kteří jsou velmi dobře připraveni. V Praze to v muzikálech funguje většinou tak, že jsou tam lidi, kteří zpívají, pak naběhne balet a tančí, a nějací herci odříkají činoherní pasáže a posouvají děj. Třeba. Z Janáčkovy akademie vycházejí lidé, kteří dokáží všechny tyto složky, tedy herectví, zpěv i tanec, skloubit v jedné osobě. Hodně mých spolužáků se také chytlo v prestižních muzikálech. I o sobě vím, že kdybych neabsolvoval tuhle školu, neuměl bych to, co dnes umím.

Je díky téhle škole muzikál v Brně na vysoké úrovni, nebo ti dobří záhy utečou do Prahy?

Hodně lidí utíká do Prahy. Marná sláva, a nemyslím to špatně, brněnská sláva končí u Devíti křížů. Brněnské muzikálové inscenace jsou ale vesměs velmi kvalitní. Jsou samozřejmě jiné a staví na něčem jiném, než inscenace pražské. V Praze se staví na hvězdách, na pompéznosti, v inscenacích jsou možná cítit víc peníze. V Brně se dělá muzikál v menším, bez hvězd, ale kolikrát jsou ty takzvaně béčkové alternace lepší, než alternace s hvězdami.

Zastáváte názor, že bez televize není v Česku hvězda?

V podstatě je to tak. Co si budeme vykládat: kdo není v osm večer v telce, jako by nebyl. Televize obrovsky pomáhá. Jsou to dost jednoduché počty: když jsem moderoval Miss, viděly mě dva milióny diváků; když jsem tři dny nato hrál inscenaci, bylo jich pětset. To je nepoměr. Kdo se neobjeví v televizi, jako by pro lidi neexistoval. Ale není hvězda jako hvězda. Ve Vinohradském či Národním divadle je řada osobností, které v té televizi být nepotřebují, a ví se o nich; jsou to hvězdy v pravém slova smyslu. Spousta lidí, kteří v těch osm v telce jsou, jsou pro mě spíš mediální bubliny, než hvězdy.

Vy sám se pokládáte za hvězdu?

Ne; opravdu ne.

Co si myslíte o současném stavu muzikálové scény u nás?

Jednoduše řečeno si myslím, že to jde trochu z kopce. Je tady ale i pár inscenací, které mě zaujaly. Možná paradoxně to naposledy byly produkce, které nedělají divadla muzikálová, ale činoherní. Moc se mi líbil například muzikál Do naha v Divadle Na Vinohradech. Hodně mě mrzí, že skončily Kočky v Divadle Milénium. To byl, podle mého názoru, opravdu fenomenální muzikál se vším, co k němu patří, včetně skvělých výkonů. A trochu mě štve, že dnes spíš vychováváme diváky k tomu, aby chodili na jakési sestavené písničkály, než na skutečné muzikály. 

Jaké máte zkušenosti s filmem a prací pro televizi?

Jsou příjemné, i když jich zase není tak moc; s filmem dokonce jenom jedna. Byl to film režiséra Jaromila Jireše Dvojrole; hlavní roli tu hrála Terezka Brodská a dostala za ni Českého lva. Já jsem hrál menší roli kluka, který se ji snaží sbalit. Už se mu to skoro povede, ale pak Terezka cukla, já jsem ji zmlátil a utekl ... Mlátit Terezu Brodskou bylo dost hrozné. Ona je taková droboučká, má jemnou, něžnou ručičku a hlavičku a když jsem do ní měl potřetí nebo počtvrté bušit hlava nehlava, tak jsem se toho trošku bál.

A vaše práce v televizi?

V televizi jsem natočil několik pohádek a spoustu hudebně-zábavných pořadů. Mimochodem - chystám videoklip i ke své nové desce. A v poslední době přišly i nějaké ty moderace, třeba Zlatá mříž a Česká Miss. 

Mimo jiné jste zvítězil i v anketě Českého rozhlasu Česká dvanáctka. Věříte v objektivitu podobných klání?

Víte, já se raději na nic neptám a věřím, že je všechno v pořádku. Pro jistotu si ani nezjišťuji, kolik hlasů jsem získal. Samozřejmě jsem si hlas poslal, kdybych říkal, že ne, tak bych kecal. Ta anketa je nastavena tak, že z jednoho čísla může být poslán pouze jeden hlas. Když tedy řeknu pěti kamarádům, můžou mi zase dohromady poslat maximálně pět hlasů. Víc ne, to by bylo zbytečné zkoušet. Jak se to kontroluje, to opravdu nevím, takže objektivitu posoudit nemůžu. Věřím ale, že podobné soutěže, i rozhlasové ankety, objektivní jsou.

Jaká rádia posloucháte?

Vybírám si ze tří: přelaďuji mezi Českým rozhlasem - Radiožurnálem, Rádiem Expres a na Regině poslouchám některé konkrétní pořady. Třeba Po práci legraci nebo pořady sestavené z archivních nahrávek našich herců a komiků, jejich skečů a scének.  

Odkud pocházíte?

Ze Vsetína; jsem Valach. Dnes se tam dostanu poměrně málokdy - tak jednou za dva měsíce.

Máte něco společného s Pepou Vojtkem - frontmanem úspěšné skupiny Kabát?

Pídili jsme se po tom, ale na nic jsme nepřišli. Moje rodina ale říká, že Pepa je z nějakého města poblíž Vsetína a že v tom městě měli sami nějaké příbuzné. A myslím si, že jiní Vojtci, než my, tu nejsou. Takže - kdo ví? Možná ještě na něco přijdeme.

Posloucháte Kabáty?

Jejich desku žádnou nemám. Když je slyším v rádiu, nevadí mi. Obecně ovšem Kabáty nevyhledávám, protože nejsem rocker. Na Pepovi se mi ale líbí, že si na nic nehraje, že je svůj. I když to může někoho urážet, Pepa nic nepředstírá.

Zahajovacím představením Hudebního divadla Karlín po rekonstrukci bude muzikál Producenti, ve kterém budete vystupovat i vy. To je možná trochu kontroverzní projekt, v té hře figuruje i postava Adolfa Hitlera. Co si o tom myslíte?

Já jsem viděl film a ten se mi moc líbil. Myslím si, že by inscenace Producentů neměla nikoho urazit. Já samozřejmě nejsem z generace, která zažila válku, takže nejsem úplně objektivní. Myslím si ale, že by to skutečně nemělo nikoho urazit. Ten text je napsán ve veliké nadsázce, stejně tak i všechny figury. Hra by měla spíše pobavit než pobouřit. Já sám se na to moc těším.

A zpátky k vaší nové desce. Pokřtila vám ji Daniela Šinkorová, jistě ne náhodou?

To určitě ne. Byl jsem její první láskou a ona pro mě zase prvním vážným vtahem na Akademii, dokonce jsme spolu tři roky žili. Dodnes se profesně potkáváme a já z toho mám radost. Daniely si moc vážím. Mimo jiné proto, že je jednou z mála muzikálových zpěvaček, které jsou současně i skvělými herečkami. 

      TOMÁŠ PILÁT

Přečetli jste si v Avisu 10/06