Tornádo Lou je na česko-slovenské scéně populární hudby ojedinělým zjevem: ač jde o slovenskou kapelu, většina jejích textů je v češtině. V Česku se také stala kapelou doslova kultovní. Má své skalní příznivce, kteří za ní dokážou putovat z klubu do klubu. Čím je táhne? Asi jednoduchostí a pravdivostí. Asi i tím, že ji zatím nemelou kola šoubyznysu. Kapela je svá. Když už neměla o čem zpívat a když se její členové vzájemně omrzeli, raději si dala několikaletou pauzu. Před časem se k ní přidal filmový producent Čestmír Kopecký. Po úspěšném snímku Nuda v Brně zprodukoval kapele Tornádo Lou novou desku (Nebeskí jazdci). Prý jen tak pro radost. Skupina s panem producentem k sobě ale měli citově blízko: stejně jako Čestmír Kopecký, mají i členové Tornádo Lou rádi film (svůj název si ostatně vypůjčili z trháku Limonádový Joe). K rozhovoru jsem se sešel se všemi zúčastněnými, tedy s Čestmírem Kopeckým i členy kapely - Janou Tóthovou (v rozhovoru Jana), Pavolem Murínem, Josefem Čechem a Jurajem Hladným (v rozhovoru kluci).

První otázka míří ke kapele: Kde se vzala ta dlouhá odmlka, kdy jste "neexistovali"?

Jana: Měla jsem pocit, že už nemáme dále o čem, jak a s kým komunikovat. Mám za to, že už by docházelo jenom k fyzickým útokům. Tak jsme prostě přerušili činnost, abychom si od toho všeho mohli oddechnout. A jelikož to ani nebolelo, bylo jednodušší začít znova.

Kluci: Hráli jsme po klubech zas a znova a po čase nás to vlastně přestalo bavit, už nás to tak netáhlo. Každý jsme měli nějaké soukromé plány. No a když jsme se zase po letech setkali, pravda, v úplně jiných souvislostech, dohodli jsme si další zkoušku. Z té pak vyplynul jeden příležitostný koncert. Zjistili jsme, že to jde, tak jsme si řekli: proč nepokračovat?

Jana: Vlastně jsem to navrhla já. Nikomu se do toho moc nechtělo, každý už byl trochu někde jinde, ale nakonec mi na to kluci skočili a zase jsme se dali dohromady.

Vyčítali vám někdy na Slovensku, že zpíváte většinou česky?

Jana: Možná jsem i takové obavy měla, ale vlastně nám to pořádně nikdo nevyčítal. Asi je to zvláštní, ale je to tak. Dokonce se nás ani nikdo moc neptal po důvodech - to spíš v Česku. Ale že by s tím měl někdo problémy - to ne. Je to vlastně zpětná vazba - když s tím nemáme problémy my, tak ani ostatní.

Kluci: My jsme začínali a na Slovensku se etablovali ještě v době společného Československa. Tenkrát to nikdo moc neřešil. Občas se nás někdo zeptal, proč to děláme, ale negativní reakce jsme nezaznamenali. Občas se ale stávalo, obzvláště tam, kde nás tolik neznali, že nás brali jako českou kapelu na Slovensku. A jak už řekla Jana, spíš se nás ptali v Česku, proč na Slovensku zpíváme česky. To bylo všechno.

Bude vás teď vidět v Česku častěji?

Všichni: Ano. Máme v úmyslu vystoupit na několika českých festivalech a tahle část roku by pro nás měla vyvrcholit na festivalu Rock for People v Českém Brodě. To je jeden z největších festivalů svého druhu u nás, tedy myslíme tím bývalé Československo. Pak bychom si chtěli dát krátkou přestávku a po prázdninách vyjedeme zase na cesty.

Jak došlo k produkční spolupráci kapely s Čestmírem Kopeckým?

Čestmír Kopecký: Už přesně nevím, kdy to bylo, ale vzpomínám si, že když se mi poprvé dostalo do ruky cédéčko kapely Tornádo Lou, moc se mi líbilo. Na Slovensko jsem odjakživa jezdil často, tak jsem začal hledat způsob, jak s kapelou spolupracovat. Dokonce jsme už vymýšleli videoklip - to jsem byl ještě v České televizi. Jenže pak kapela přestala existovat. Přesto, kdykoliv jsem byl na Slovensku, jsme se setkávali. Po čase se kapela dala zase dohromady a já jsem zjistil, že neměla producenta na nové cédéčko. Jelikož na FAMU učím, vím, že udělat film nebo cédéčko vlastně není těžké, tak jsem si řekl, že to album pomůžu Tornádo Lou vydat.

Už jste někdy produkoval cédéčko?

Čestmír Kopecký: Nikdy. Z mé strany je to tedy spíš čin fanouška, než profesionála. Krok za krokem jsem se učil, jak se to dělá. Nejsem si jist, jestli jsem se to naučil, taky se mi dodnes těžko odpovídá na nějaké odborné otázky v branži hudební produkce. Třeba se mě v jednom slovenském rádiu ptali, jakou hraje Tornádo Lou hudbu, a já jsem to nevěděl!

Jakou tedy hrajete hudbu?

Jana a kluci: To je fakt je to dobrá otázka, ale odpověď je těžká. Asi nejblíž máme k rock?n?rollu (a ty pomalé věci, to jsou pomalé rock?n?rolly). A pokud chcete ještě jiný termín, tak vampír-pop. A jeden zvukař nám jednou při práci řekl, že hrajeme infantilně-debilní bigbít. (smích) Ten kluk se později zbláznil.

Souvisejí nějak Nebeskí jazdci s tím vampírismem?

Jana: Jasně! Touhle deskou skutečně oslavujeme všechny možné přízraky. Písničky na tuhle desku vznikly už přede dvěma roky, ale než jsme ji vydali, trvalo to dlouho.

Kluci: Z toho jsme skoro rok strávili mixem alba. To nebylo vůbec jednoduché.

Na desce s vámi "zpívá" i Tomáš Hanák...

Jana: Máme rádi dueta a ještě nikdy jsme takovou písničku neměli. Skvělé bylo, že je Tomáš Hanák hercem, že hrál kovboje a že umí zpívat. Všechno se domluvilo velmi rychle a dopadlo to přesně podle našich představ. Hanák se toho chopil se ctí.

Kluci: Osudné bylo, že nedaleko studia, kde jsme zrovna nahrávali, byl Tomáš Hanák na chalupě. Předtím jsme se s ním neznali, ale spoléhali jsme na to, že ho bude znát Čestmír Kopecký. To taky byla pravda a přes něj se celá věc nakonec dohodla. Hanák se přitom zachoval jako profesionál. Nejdřív si vůbec netroufal něco takového udělat; pak přišel do studia, nechal si podklady té písně přepálit na cédéčko, odnesl si to domů, doma (nebo - jak říkal - v autě) se to naučil, pak zase přišel do studia a písničku nazpíval.

Čestmír Kopecký: A s výslednou fází cédéčka byl spokojen. Moc se mu líbilo.

Na desku jste předělali i jednu píseň skupiny Blondie. Jde o vaši poklonu téhle skupině nebo spíš o legraci?

Jana: Já si myslím, že jedna poloha nevylučuje druhou. Je v tom oboje. A pokud si děláme srandu, pak určitě ne z Blondie! To bychom si nedovolili!

Kluci: Blondie vlastně "začínala" jako funkrocková kapela a postupně přešla do diskotékové oblasti. To se nám líbí. Stejně jako ta písnička, kterou jsme na desku zařadili.

A zpátky k počátkům vaší spolupráce s panem Kopeckým...

Kluci: Náš první kontakt s Čestmírem, respektivě s jeho týmem, proběhl na našem vystoupení v Praze v roce 1996 (možná to byl náš poslední koncert v Česku před pauzou). Tehdy jsme dělali rozhovor v České televizi, který jsme asi v půlce zrušili s tím, že na takové hovadiny, co se nás ptali, nebudeme odpovídat. V tomto duchu se pak naše kontakty nesly dále.

Co to bylo za hovadiny?

Jana: Třeba se nás ptali, čím se zabýváme ve volném čase.

Kluci: Tehdy jsme byli největšími punkáči a byli jsme, dá se říci, velkými ignoranty. To byla asi hlavní příčina našich reakcí. V podstatě jsme ani nevěděli, co bychom odpověděli.

Zkusím to taky: čím se zabýváte ve volném čase?

Kluci: (Smích) Víte, už jsme se změnili. Dnes už pro nás tato témata nejsou takovým problémem, jako tenkrát. V té době jsme to všechno brali - ani ne snad nemůžeme říct vážněji, ale jinak.

A další hovadina: jaké máte po znovuobnovení činnosti plány?

Jana: My jsme si nikdy nic moc neplánovali. Náš rozchod nebyl naplánovaný. Popularita nebyla naplánovaná. Návrat nebyl naplánovaný. Teď zase nemáme žádné velké plány. Necháme se překvapit.

Kluci: My bychom ty cíle asi rádi nechali na jiných. Prostě jsme se sešli. Asi jsme měli potřebu se nějakým způsobem společně realizovat a nahrát nějaké dílo na pás. Cíle jsme neřešili. Cíle nemáme. Cíle přenecháváme jiným kapelám. My jsme spokojení s dobrým koncertem, na kterém se bavíme my i publikum. A když těch lidí přijde hodně, líbí se nám to a jsme tak ještě spokojenější. To je vlastně náš jediný cíl.

Jana: To bylo pěkně řečeno!

Jak přijalo vaše publikum vzkříšení kapely Tornádo Lou?

Kluci: Překvapilo nás, že mladí lidé, kteří na naší muzice vyrůstali, za námi chodili, o tom vyrůstání nám to říkali a byli rádi, že znovu hrajeme. A šokovalo nás, že si ti lidé pořád zpívají naše texty - vždyť my sami jsme některé z nich už neuměli nazpaměť! Ovšem ani dnes je neumíme. A to nás uklidňuje.

Prý jste jakási opozice takových kapel, jako je třeba No Name nebo Peha. Je to tak?

Kluci: Co je to o Name? . (smích) Tyhle kapely nás zajímají jenom jako realita, která je okolo nás. Neudržujeme s nimi žádný přátelský ani tvořivý kontakt. Souvisí to asi s naším celkovým pohledem na věc a na svět. Když ale hrají v rádiu třeba Pehu, nepřekáží nám to.

S tím vaším pohledem na svět zřejmě souvisí i dosavadní (ne)kontakt s médii. Přesto jste přednedávnem před vaším koncertem v Paláci Akropolis uspořádali tiskovou konferenci. Znamená to obrat ve vaší komunikaci s novináři?

Kluci: Možná, byl to vlastně přelom v historii Tornádo Lou, naše vůbec první tiskovka. Řekněme, že ji lze pokládat za náš vstřícný krok.

Pane Kopecký, neangažujete Tornádo Lou do nějakého ze "svých" dalších filmů?

Čestmír Kopecký: Určitě ano. Uvažovali jsme o tom, že nějaký film s kapelou natočíme a zatím hledáme tvář, jakou by měl mít. Tornádo Lou má krásné texty a je ohromně těžké roubovat na ně nějaký příběh. Osobně by mi nejvíc vyhovovalo, kdybychom natočili film složený jenom z písniček. A to ani ne z klipů, ale z koncertů. Nevím ale, do jaké míry by to zajímalo diváky. Přesto bych to rád udělal. Myslím si, že takový film, totiž s živou kapelou, tady chybí.

Co si, jako její producent, slibujete od nové desky Tornádo Lou?

Čestmír Kopecký: Vlastně nic než to, že ten projekt vznikl a že si tím můžu udělat hezké chvíle. A že u té desky stráví hezké chvíle i nějací posluchači. To cédéčko zřejmě nebude k dostání u každé benzínové pumpy, ale máme dobrou snahu mezi lidi ho dostat.

Přečetli jste si v Avisu 8/04 TOMÁŠ PILÁT