REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

Kamil Střihavka je muž několika zajímavých tváří: rocker, muzikálový zpěvák a herec, automobilový závodník, fotbalista a hokejista. Všechno to dělá pro radost. Samozřejmě i muziku; tou se ale kromě toho i živí. Ovšem dělá ji tak, že z jeho konání mají radost i lidé okolo. Co se týče muzikálů, po Pěně dní exceloval jako Ježíš v dílu Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice Jesus Christ Superstar, pak strávil krátkou dobu v Rusalce-muzikálu, aby po čase zakotvil v Johance z Arku. Dnes připravuje s Michalem Pavlíčkem další muzikálový projekt - Excalibur. Jako rocker profesionálně začínal v Motorbandu a poté, co překonal závažnou nemoc hlasivek, patřil k protagonistům dvou kapel a programů: s BSP (Balage, Střihavka, Pavlíček) natočil jednu anglickou a jednu českou desku, dvě alba vydal i s formací No Guitars! (v ní ho doplňoval kamarád - muzikant Zdeněk Mazač). Ovšem teď přichází Kamil Střihavka s novou deskou.

Je to vaše první sólová deska. Dřív jste si na "sólo" netroufl?

Po všech projektech, které mám za sebou, jsem si dal dlouhou pauzu. Už to budou čtyři roky, co vyšla poslední deska No Guitars! Po té době jsem začal zvažovat, jestli vůbec ještě někdy něco natočím a řekl jsem si, že ano. A taky jsem si řekl, že už jsem dospěl, že už jsem velký kluk a že to může být i sólová deska.

Opravdu hrozilo, že už nebudete nikdy natáčet?

Ano. Celou tu dobu jsem uvažoval o tom, že s hudbou skončím, že by náplň mého života mohla být úplně jiná. Hledal jsem něco, pro co bych se nadchl celou vahou své osobnosti. Až takovou činnost objevím, dám se na ni a od muziky odejdu.

Znamená to, že pro muziku nejste nadšen celou vahou své osobnosti?

Určitě jsem, ale to, co se v českém šoubyznysu děje a co mě dennodenně potkává, mě psychicky hodně ničí. Nechci jenom nadávat, chci ukázat i svůj zcela jasný postoj. Asi jediné, jak to jde udělat, je to, že tuhle branži opustím.

Co vám vadí?

Vadí mi to, kam to tu všechno směřuje, kam se řítíme. Vytrácí se ,,kumšt" jako takový. Vadí mi, jak je to všechno povrchní. Všechno je jenom "jako", všechno je hraní si na něco. Vezměte si všechny ty ceny, které se tu rozdávají. Uděluje je takzvaná Akademie. Ono to pro veřejnost zní hrozně dobře, ale co tam je vlastně za lidi? Kolik z nich má potřebný přehled? Kolik z nich třeba ví, že Michal Pavlíček vydal krásnou desku Čombió? Málokdo! V bulvárech se píše, kdo s kým spí a co má kdo na sobě. Ono jde se tomu všemu smát, ale ten úsměv už mi na rtech zamrzá. Štve mě to a rád bych tohle prostředí opustil.

Vy sám jste byl členem Akademie populární hudby.

Ano, byl. Ale nedokázal jsem poctivě vyplnit soutěžní formuláře. Vždyť jeden člověk nemůže mít úplný přehled o tom, co tady bylo za rok vyprodukováno. Všechno nemůžu slyšet. Vím o tom, co se mi líbí a co mě zajímá, ale to je jenom výsek.

Takže myslíte, že ceny Akademie populární hudby nejsou objektivní?

Hudba se přece nedá měřit. Kromě toho vám řeknu jeden osobní příklad: dostal jsem cenu Grammy, a nikdo za mnou nepřišel s prosbou o rozhovor, neprodal jsem víc desek ani jsem si nemohl říci o vyšší honorář. Prostě jsem byl jeden večer tři minuty slavný.

Vadilo vám, že nechodili novináři se žádostmi o rozhovor?

Říkal jsem si, že pokud je to součástí šoubyznysu a dělá se to i pro lidi, kteří o věci mnoho nevědí a ten večer se přes obrazovku něco dozvědí, někde se to musí projevit. Že pokud obdržím cenu Grammy jako zpěvák roku, promítne se to i na nějaké propagaci. Že někdo přijde a udělá s čerstvým držitelem Grammy rozhovor. Ale nestalo se nic. Všechno je to jenom nafouklá bublina.

Takže vás tyto ceny přestaly zajímat?

Přestaly. Jediné ceny, které mě zajímají, jsou posluchačské ankety některých hudebních periodik. Tam hlasují lidé, kteří vědí o čem, o tu hudbu se zajímají, kupují si cédéčka a chodí na koncerty. Když ti si vyberou, má to váhu.

Co by vás mohlo od muziky odvést?

I kdybych se od zítřka živil něčím jiným, nikdy hudby nenechám; to nejde - hudba je na celý život. To je koníček a radost, i když ta se pomalinku vytrácí. Ale k vaší otázce - to zatím nevím. Musí mě něco nadchnout a pak se už nezastavím. Chci začít úplně od ničeho a zase něco vybudovat. Zatím se ale nic takového neobjevilo.

Co z toho, co máte za sebou, vás zatím nadchlo nejvíc?

Čtyři roky v muzikálu Jesus Christ Super Star. To byla nejkrásnější práce, kterou jsem kdy dělal. Cítil jsem se tam moc dobře a ta vystoupení jsem v podstatě bral jako koncerty. Jesus Christ Super Star je rocková opera a já jsem mohl zpívat tak, jak jsem zvyklý. Nemusel jsem se do ničeho stylizovat, byl jsem to já se vším všudy. Hrála tam živá kapela s rockovými špičkami; věděl jsem, že tenhle bubeník zrychluje po brejku, tenhle basista trochu kulhá, tenhle se zpožďuje a musím na něj občas čekat. Bylo to krásné, jenže mě ty čtyři roky hodně vyčerpaly psychicky. Odehrál jsem bezmála tisíc představení, opravdu jsem se neflákal ...

...současně jste měl i bohatou koncertní činnost.

Ano, odjel jsem stovky koncertů s BSP a s No Guitars!, natočil jsem dvě desky, na kterých jsem se podílel jako autor, aranžér i producent. Když to celé skončilo, tak jsem ještě z nějaké setrvačnosti skočil do muzikálu Rusalka, ale po dvou měsících jsem zjistil, že jsem to nikdy neměl dělat.

Proč?

Tyhle věci nejdou dělat jenom pro peníze. Je to dobré živobytí, vlastně taková skvělá fabrika, ale jenom kvůli penězům to dělat nejde. Ani ne po dvou měsících jsem své účinkování v Rusalce zrušil a rozhodl jsem se, že do toho vlaku už nikdy nenaskočím.

Ale potvrdilo se, že se nemá nikdy říkat "nikdy".

Ano. Dal jsem si roční pauzu, přestal jsem koncertovat a přemýšlel jsem, co dál. Byl jsem unavený, vyhaslý. Ale naštěstí ve mně ten plamínek zase začal hořet. Tak jsem se rozhodl, že natočím sólovou desku.

Když skončil Jesus, "vyrobil" stejný produkční tým nový muzikál - tentokrát Evitu. Dan Bárta z Ježíše do nového projektu přešel, vy ne. Proč?

Celé moje čtyřleté vystupování v Jesusovi skončilo problémem v komunikaci mezi produkcí a mnou. Ti lidé se mi odvděčili tím, že se ke mně chovali strašně. Takže jsem už neměl chuť s nimi jít do nové věci. Ale pokud vím, ani se mnou nepočítali.

Takže jste po nějaké době začal zpívat v muzikálu Johanka z Arku ...

To je pravda. Stalo se to ale po dlouhé pauze. V té době jsem byl na suchu a tuto nabídku jsem přijal z existenčních důvodů. Dnes jsem rád, že se to stalo. Zase jsem pookřál a zlomila se ve mně hořkost z toho, že jsem býval vyobcováván z rockové obce, protože hraji v muzikálech. V Johance jsem v muzikálu našel definitivní zalíbení. Chodím si tam odpočinout. Třeba naši šatnu, kde nás je dvanáct chlapů, přirovnávám k hokejové šatně: je tam smrad a obrovská legrace. Jiskří to tam, hecujeme se, něco řeknete a vrátí se vám třicet ironických odpovědí. To miluji.

Říkal jste, že jako muzikálový zpěvák jste byl vyobcován z řad rockerů. Kým?

Cítím to z různých hudebních rockových periodik a vůbec ze strany rockové obce. Tady se to odjakživa kastovalo na různé styly. Na jednu stranu jsem měl vždycky úžasné kritiky a všichni mě uznávali, ale ve chvíli, kdy jsem se v jejich očích zpronevěřil a začal hrát v "blbejch komerčních muzikálech", přestali mě brát vážně.

Říkáte ale, že jste se s tím vyrovnal.

Ano. Jak už jsem řekl, dospěl jsem a na spoustu věcí mám už ucelený názor. Z toho taky vznikla moje nová deska. A řeknu vám, z čeho jsem měl v poslední době radost. Televize dělala můj portrét, ve kterém je zachyceno moje období s BSP i No Guitars! a taky úplně poslední věci. Při té příležitosti jsem si pustil po pěti letech obě desky No Guitars! a fakt se mi líbily. Při jejich poslechu jsem měl pusu od ucha k uchu. Řekl jsem si, že to, co jsem dělal, za něco stálo a dodnes si za tím stojím. Tohle byla jedna z věcí, která mě nakopla do nové tvorby.

Ovšem vaše nová deska je jiná, než hudba No Guitars! i BSP.

Ano a tak jsem to chtěl. Proto se na ní třeba vůbec nepodílím autorsky. Původně jsem chtěl udělat hodně invenční a moderní záležitost, něco typu Davida Bowieho. Ale to bych si lhal do kapsy. Přece jenom mám za sebou nějaké kořeny, které nelze vymazat. Udělal jsem tedy písničkovou desku, každá z jedenácti písniček má určitou náladu. Ne snad, že by deska připomínala dort pejska a kočičky - drží pohromadě jednak rockovými kořeny, jednak mým zpěvem. Přitom ty písně mají moderní sound. Dostal jsem se do poloh, ve kterých mě lidé neznají. Exprese ve výrazu ustoupila do pozadí a deska se nese v polohách, ve kterých jsem nikdy nezpíval.

Na desce jste spolupracoval mimo jiné s Michalem Pavlíčkem. Váš vztah asi překračuje rámec profesionální spolupráce.

Určitě. S Michalem se známe deset let, máme se rádi jako lidi a rozumíme si i kumštýřsky. Když jsem se rozhodl natočit sólovou desku, Michal byl první, za kým jsem s tím přišel a byl první, koho jsem požádal, aby ji vyprodukoval. Poprosil jsem ho, aby mě pohledem zvenčí usměrňoval. Tak jsme hodně diskutovali, občas se i pohádali, ale stálo to za to. Pro mě je Michal jeden z největších hudebních skladatelů v naší zemi. Vedle rockových záležitostí má za sebou hodně filmové a divadelní hudby a dokáže napsat i silnou vážnou muziku, v dobrém smyslu toho slova. Svým myšlením je hodně mladý a všechno žene dopředu. Prostě nezůstal stát na místě. Nepřestává mě překvapovat. Mám z něj radost.

Z čeho ještě máte radost?

Ze svých dvou dětí. Jsou to holky, je jim sedm a dvanáct let. Nepřestávají mě každodenně překvapovat tím, jak jsou nezasažené vedlejšími věcmi. Jsou přímé a bezprostřední. Asi nejdůležitější pro mě je, aby z nich vyrostli slušní lidé. Aby dokázaly vnímat lásku a city vůbec. Chci jim předat to nejlepší, co ve mně je.

Jdou ve vašich hudebních stopách?

To vůbec ne! Nikdy jsem je do ničeho netlačil, myslím si, že všechno má svůj přirozený vývoj. Pokud se pro něco rozhodnou, nechám to na nich. Zatím to je tak, jak to má být: mají spoustu zájmů, hlavně tu starší zajímá každý týden něco jiného a poslouchá to, co právě frčí u teenagerů, takové ty taneční záležitosti a tak. Hlavně že to všechno má přirozený průběh!

TOMÁŠ PILÁT, Avízo č. 7/02

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.