VĚRA ŠPINAROVÁ: JSEM RÁDA, ŽE JSEM SE DOŽILA ROLE BABIČKY

Věru Špinarovou nepřeslechnete ani si ji nespletete s jinou zpěvačkou. Do vínku dostala velký hlas i schopnost s ním zacházet. Ať zpívá cokoliv, je to vždycky zážitek. Umí pop, rock, country i blues; romantické melodie i drsné vypalovačky. Namátkou pár důkazů: Raketou na Mars, Meteor lásky, Blues včerejší lásky či Jednoho dne se vrátíš (mimo jiné i zmíněné tituly obsahuje nové album Věry Špinarové nazvané To nejlepší). Obohatila i několik muzikálů; zase namátkou: Mrazík, Romeo a Julie,  Benzín a mejkap či Popelka. Celý život je věrná Ostravě, z jejíž skvělé hudební líhně pochází.

Nikdy jste se nechtěla přestěhovat do Prahy?

Za ty roky, co zpívám, mě to samozřejmě několikrát napadlo. Vždycky to ale zůstalo jen ve stadiu úvah.

Jak se za posledních 15 let Ostrava změnila?

Myslím si, že hodně a ve všem. Revoluce (úsměv) přišla, podle mého názoru, v pravý čas. Ta část města, kde bydlím, tedy Ostrava - Přívoz, měla být srovnána se zemí a měly se tam postavit paneláky. Tenkrát to byla "nejhorší" ostravská čtvrť. Pak se ale zjistilo, že tam jsou nádherné staré domy a dnes je Přívoz místo k nepoznání. To se ale týká Ostravy obecně. A platí to i o ovzduší - dnes jsme na tom v Ostravě s ovzduším lépe, než v Praze. Už tam nejsou žádné doly - ty zůstaly jenom na Karvinsku - a Ostrava je tak v pohodě.

Proč jste se tak usmála u slova revoluce?

Protože když řeknu revoluce, vytane mi na mysli ta "velká říjnová". A k té naší revoluci - škoda, že byla sametová! Komunisty měli hned zakázat a byl by klid! Neměli bychom takové problémy, jaké dnes máme.

Jak vzpomínáte na listopad 1989?

V Ostravě se tou dobou nic moc nedělo, tak jsme jeli do Prahy a tady jsme absolvovali všechny manifestace na Václaváku i na Letné. Pamatuji si, že byla hrozná zima, ale celá ta doba měla svoji atmosféru. Je mi jenom líto, že jsme s některými lidmi jednali příliš v rukavičkách. Spousta lidí měla hned vyletět ze svých pozic, a, jak už jsem řekla, Komunistická strana měla být zrušená.

A ještě dál do historie: vy jste původem vlastně chemička prádelen a čistíren!

Ano, to je obor, kterým jsem se vyučila. A vzpomínám na to opravdu ráda. Bylo nás dohromady deset holek byly jsme prvními učeňkami tohoto oboru. Popravdě: vyučila jsem se tenkrát s odřenýma ušima a díky přivřeným očím všech zkoušejících. Na druhou stranu ale s holkama byla ohromná sranda. Bohužel, dnes o nich nic nevím, i když by mě zajímalo, co holky dělají.

Prý jste náruživá fanynka Baníku Ostrava.

Baníku opravdu fandím. Nedá se říct, že bych na fotbal chodila pravidelně, ale občas zajdu. Kromě toho bydlím nedaleko stadionu a navíc ve 13. patře, takže vidím dobře na hřiště.

Zřejmě jste prožívali nedávný titul mistra ligy.

Jistě, tím žilo celé město. Je fajn, že se to podařilo.

Čím to, že se v současnosti Baníku tolik nedaří?

Myslím si, že je to proto, že se mužstvo vyměnilo a ti lepší hráči odešli. Podle mého má ale Baník dobrý kádr a určitě se zase zlepší i hra. Dnes je móda hned měnit trenéry. Tím se ale  zdaleka všechno nevyřeší. Záleží především na hráčích a jejich motivaci. A důležití jsou i fanoušci. Baník má své věrné, které mu věří. I můj syn má permanentku a pokud může, nevynechá žádný zápas. Až kvůli tomu má problémy s manželkou.

Jak se daří vašemu synovi (kromě toho, že má rodinné problémy kvůli fotbalu?

Snad dobře. Prodává lyže, snowboardy a sportovní výstroj, ostatně sám velice dobře lyžuje. Kromě toho má další projekty, a to i hudební.

Muzikou se tedy neuživí?

Ne, to by šlo těžko. Každý z jeho kapely má nějaké povolání a hudbu dělá jako koníčka pro radost. Dnes už to není tak, že by bylo dvacet, pětadvacet koncertů za měsíc (jako jsem to svého času mívala já). Když má synova skupina koncert, kluci si v práci vezmou volno a jedou.

Kapele Džusový brouk vyšla jedna deska; rýsuje se nová?

To nevím. Skupina prošla několika změnami, odešli zpěvák a bubeník a taky už se nejmenuje Džusový brouk. Kluci mají spoustu plánů, ale jak jsou daleko s novým albem, to nemám tušení. 

Vám ovšem právě deska vyšla z kategorie "bestovek".

Ta deska obsahuje písně, které bych rozdělila do tří skupin: nejznámější, známé a neznámé. K těm prvním patří Jednoho dne se vrátíš nebo třeba Jawa; našli jsme ale i takové nahrávky, které dosud nikdy nevyšly. Na album jsme například zařadili tři věci, které jsem natočila s přerovskou kapelou Pirillo v Československém rozhlase Ostrava. Myslím si, že ty písničky si vydání zaslouží, protože jsou dobré. A taky jsem na album nazpívala dvě novinky; jedna z nich je z repertoáru Tiny Turnerové, druhá patří k Bonnie Tylerové.

Podobná alba, tedy výběry hitů s jednou či dvěma novinkami, jsou v současnosti v módě.

Musím říct, že jsem za tuhle nabídku byla opravdu ráda. Jednak mám z čeho vybírat - během své kariéry jsem natočila přes sedmset písniček, jednak příprava zbrusu nového alba zabere hodně času. A já mám, naštěstí, pořád hodně práce.

Výběr písniček proběhl bez problémů?

V zásadě ano. Občas jsme o něčem diskutovali, já jsem třeba chtěla, aby Supraphon vynechal píseň Jednoho dne se vrátíš. Ale nešlo to... (smích) Jinak je ale spolupráce se Supraphonem skvělá. Je tu tým lidí, který se o zpěváka a hlavně o desku opravdu stará.

Desku vám pokřtila Aneta Langerová. Sledovala jste televizní Superstar?

Ano, když jsem měla čas. Já už jsem, díky polské televizi, kde se tahle soutěž vysílala pod názvem Idol, trochu věděla, o co jde. Skutečnost ale předčila všechna moje očekávání. Když jsem na začátku viděla, s čím si někteří troufli přijít, sama jsem tomu nevěřila. Z těch posledních deseti finalistů už pak mohl vyhrát kdokoliv, ti byli, myslím si, na všichni podobné úrovni.

Měla jste své favority?

Ano. Anetu a Sámera. Naopak jsem nebyla moc přesvědčená o kvalitách Martiny Baloghové. Zdálo se mi totiž, že občas nezpívala dobře česky.

Šla byste do poroty Superstar?

Ne. Na to je potřeba jiný typ člověka, než jsem já. Porotci musí být tvrdí (s měkotami by nebyla žádná sranda), ostatně někteří soutěžící si drsnou porotu zaslouží. Když jsem se dívala na televizi, opravdu jsem často nevěřila, co všechno je možné. Ve slovenské Superstar to bylo ještě horší, než v české. Plně jsem chápala Pavola Haberu, který jako porotce dostal záchvat smíchu, až málem spadl ze židle - vždyť to, co tam jedna ze soutěžících předvedla, bylo opravdu komické číslo! Překvapuje mě, kolik lidí se chce stát slavnými a přitom nemá žádnou soudnost. Hlavně že budou v televizi. Mnohdy za každou cenu.

Co byste takovým lidem řekla vy?

Ať sami sebe natočí na magnetofon a poslechnou se. Můj přítel Míša taky není žádný zpěvák. Když začne zpívat, mám okamžitě nohy křížem. Nechci mu ale nic říkat; jsem ráda, když má dobrou náladu a zpívá si. On přitom (zřejmě jako spousta soutěžících ze Superstar) neslyší, že nezpívá dobře. Jednou se ale natočil, a to bylo překvapení! Prý nevěřil, že je to vůbec on.   

Jak často jezdíte do Prahy?

Podle práce. Když nějakou máme, snažíme se zorganizovat si i další rozvrh tak, abychom tu toho stihli co nejvíce. Když mám například natáčení v televizi nebo ve studiu, přilepíme si k tomu i další záležitosti. A konkrétní odpověď na vaši otázku - jak kdy; někdy třikrát, čtyřikrát do měsíce, jindy třeba za celý měsíc ani jednou.  

K vašim aktivitám patří vedle zpívání i divadlo.

To je pravda. Moje první divadelní role byla černoška v Osborneově Komikovi v ostravském Divadle Jiřího Myrona. Těch rolí pak bylo víc a přidaly se k nim i muzikály. V poslední době, co se týče muzikálů, spolupracuji hlavně s Jindrou Šimkem. Před koncem roku skončilo další turné s Mrazíkem a chystají se i další projekty.

Mluvili jsme o televizi a divadle, zbývá film.

To si moc nepopovídáme, ve filmu jsem doposud nehrála.

Přesto jste spjatá s filmem Tenkrát na západě, lépe řečeno s českou verzí písně Jednoho dne se vrátíš. Kdy jste ten film viděla poprvé?

Prvně jsem slyšela tu harmoničku, která ve filmu zní, a to ve Švýcarsku. Tenkrát to byl ohromný hit. Vzpomínám si, že jsem chodila po Bernu a tahle harmonika všude hrála. Film jsem pak poprvé viděla v Německu. Spolu se Sedmi statečnými patří k mým nejoblíbenějším. Morriconeho muzika mu hodně pomáhá.

Jak se písnička Jednoho dne se vrátíš dostala k vám?

Celé to začalo tím, že jsme si z ciziny přivezli elpíčko s filmovou muzikou. Během celé desky se několikrát opakuje ten motiv, který zní, když ve filmu Claudia Cardinalová přijede na ranč a najde tam všechny postřílené. Můj tehdejší muž Ivo Pavlík tenkrát uvažoval, že tuhle melodii natočí jako orchestrálku. Nakonec vznikla písnička. Původní verze se trochu zkrátila, Zbyšek Malý napsal text a já jsem píseň po čtyřletém čekání nazpívala. V 1974, když jsem čekala Adámka, ji totiž chtěla nazpívat Helena Vondráčková. Nakonec ale "zbyla" mně. A to pak ještě několik let ležela ta nahrávka v ostravském rozhlase, aniž by si jí někdo všiml.

Pak to ale bouchlo!

Ano. Po letech jsem vystupovala v televizním pořadu Ring volný. Odzpívala jsem v něm Jednoho dne se vrátíš a celý národ "se zbláznil". Ta písnička má tedy dost zajímavý osud. A dnes, když ji nezazpívám na koncertě, ten koncert jako kdyby nebyl. Nemůžu si zkrátka dovolit ji nezařadit na program, už ke mně prostě patří. Vím, že když se řekne Špinarka, každého hned napadne: Jó, to je ta zpěvačka, která nazpívala písničku z filmu Tenkrát na západě!

Chystáte novinkové cédéčko?

Ano, ale jak už jsem řekla, zabere to hodně času. Nových cédéček je teď strašně moc, tak si musíme dát záležet. Navázala jsem na spolupráci s kapelou Speciál, s Andonisem Civopulosem a s kluky, kteří se mnou dlouhá léta hráli, tak uvidíme, co se z toho vyklube. Samozřejmě doufám, že to vyjde a že to všechno stihnu. Mám totiž ještě jednu vcelku novou aktivitu: na stará kolena jsem učinila rozhodnutí a pořídili jsme si zemědělskou usedlost. Vůbec jsem netušila, co všechno to obnáší! Tak ještě pilně pracuji na usedlosti.  

A taky si prý si velmi užíváte vnučku.

Johanka je úchvatná. V prosinci jí byly dva roky, stále více "rozvazuje" a je to ohromný mudrlant. Ten vztah si fakt užívám a jsem ráda, že jsem se toho vůbec dožila. Mám kamarádky stejně staré jako já, které by se moc rády staly babičkami ... a nic.

       Přečetli jste si v Avisu 2/05 TOMÁŠ PILÁT