Bigbítové pecky s Matadors, téměř šansonové písně s Orchestrem Václava Zahradníka, ale taky třeba Papoušek Kakadu - to všechno měl během své pestré kariéry v repertoáru zpěvák Viktor Sodoma. Syn Františka a Vlasty Sodomových, kteří stáli u počátků legendárního Akord Clubu za sebou má i zkušenost studenta střední keramické školy v Bechyni,  zpěváka v nočních klubech v Itálii a hostinského v Roztokách u Prahy. Co se zpívání týče, věnuje se dnes téměř výhradně svému oblíbenému bigbítu, a to s kolegy podobného ražení, jako je sám.

Připadal jste si někdy jako dítě slavných rodičů?

Připadal a připadám dodnes. Za moji kariéru mohou, víceméně, moji rodiče.

Měl jste díky přátelským vztahům vašeho táty s Jiřím Suchým prošlapanější cestičku do Semaforu?

Jak se to vezme. Poprvé jsem v Semaforu vystupoval od roku 1975 do roku 1980. Ne ale proto, že by mě tam vzal Jiří Suchý; vzal mě tam Miloslav Šimek. Mezi lety 1964 a 1966 jsem totiž byl se Šimkem a Grossmanem na vojně, v pětasedmdesátým mě tedy Šimek pozval do Semaforu. Bylo to v době, kdy jsem měl zákaz zpívat a vystupovat.

Jaké byly tenkrát vztahy mezi Jiřím Suchým a Miloslavem Šimkem?

Nějaké napětí mezi nimi se vytvořilo po smrti Jiřího Šlitra. Něco se říkalo, ale já jsem do toho nezasahoval. Musím ale říct, že dneska, když dělám u Jiřího Suchého v jednom semaforském představení, poznávám, jak vynikajícím člověkem Suchý je. Člověk si ho musí vážit a obdivovat ho.

Co je to za představení?

Jmenuje se Začalo to Akordem. Jiří Suchý v něm vzpomíná na mé rodiče a na dobu, kdy začal psát texty a skládat písničky. Hrajeme tam s Jitkou Molavcovou, Jiřím Suchým a Václavem Koptou. Doprovází nás skupina Akord Club, dvě kytary, basa a foukací harmonika. Vynikající skupina!  

Pouštíte si někdy nahrávky ze starého Akord Clubu, kdy tam vystupovali vaši rodiče právě s Jiřím Suchým?

Pár jich doma mám, ale jsou velice špatně nahrané. Pouštím si je s nostalgií, protože na rodiče moc rád vzpomínám.     

Vzpomínáte si s nostalgií třeba i na natáčení filmu Noc na Karlštejně?

Občas. Tenkrát mi zavolal Jirka Štaidl a řekl: hele, natáčíme Noc na Karštejně, pojď si udělat štěk! Tak jsme tam s manželkou přijeli, udělal jsem si štěk a zase jsem odjel. Ale dodnes mě tam lidé poznávají.     

V Supraphonské Pop Galerii právě vydáváte "bestovku", průřez celou vaší kariérou; jak je těžké vybírat na takovou desku písně?

Je to těžké a k tomu se druží i další problémy. Některé z písní, které mám rád, se na to album nedostaly, například Halabala Rock?n?roll a Kytaro, hrej. Asi proto, že včas nedorazila autorská práva či souhlas s uvedením. Jinak je to ale, myslím si, zajímavý průřez celým tím mým životem.

A taky žánrově hodně pestrý, jako byla pestrá vaše dráha. Jste na to pyšný nebo byste si nějaké to období raději odpustil?

Vždycky, celý svůj život, jsem chtěl zpívat bigbít. Byly ale doby, hlavně v 70. letech minulého století, kdy to opravdu nešlo. Bigbít byl zakázaný, zpívat se nesměl; já jsem ale potřeboval z něčeho živit rodinu. Tak jsem zpíval pop. Co mi zbývalo?

Pomáhal jste s dramaturgií "bestovky"?

Ano, písně jsme vybírali spolu s Karlem Novákem z George & Beathovens. Popravdě musím přiznat, že hlavní práce v tomhle byla na něm, já jsem mu k tomu sehnal všechny potřebné materiály. Jak už jsem řekl, některé skladby nedostaly povolení k zařazení na CD, takže jsme tam dali jiné písně.

Výborovka vám vyšla už před dvanácti lety; v čem je tohle nové CD jiné?

Zásadní rozdíl je v tom, že na desce ze supraphonské Pop Galerie  je skutečný průřez celou mojí kariérou. Jsou tu zaznamenány kapela Matadors, Orchestr Václava Zahradníka, Orchestr Karla Vlacha, kapela Karla Vágnera i skupina F. R. Čecha, a tedy popík. Na té staré výborovce byly hlavně hity, které jsem dělal s Františkem Ringem Čechem, tedy z období, kdy jsem byl nejpopulárnější.

Jste pořád s F. R. Čechem v kontaktu?

Moc ne. Bydlím mimo Prahu, v Roztokách, a abych řekl pravdu, moc často do Prahy nejezdím. Jsem vlastně takový poustevník, který je rád doma. O návrat do pop music nestojím. Máme partu lidí, se kterými si rád zamuzicí- ruji, jsou to kapely Cadillac Pavla Sedláčka a George & Beethovens Karla Kahovce. Starý dobrý rock?n?roll, to mě baví. Nic typu Papouška Kakadu.

Před časem obnovená kapela Mefisto tedy už nefunguje?

Zatím ne. O Mefistu se stále diskutuje. Myslím si, že obnovovat Mefisto by mělo cenu pro ty lidi, kteří by to drželi manažersky pohromadě. Myslím si ale, že bez Petra Kaplana, který bohužel zemřel, to moc nejde.

Jaký úspěch měla deska, kterou jste s Mefistem vydali asi před třemi roky?

Ta byla velice úspěšná - vyprodala se! Bylo to album, které si udělal sám Petr Kaplan ve svém studiu, sám je vyprodukoval, smíchal i prodával. A zmizelo - což je dobře.    

Sám jste se vyjádřil, že vrcholem vaší kariéry bylo zřejmě účinkování se skupinou Matadors?

Určitě! To byl ten úplně nejvyšší vrchol mojí hudební činnosti. Škoda, že se v tom nedalo pokračovat, ale takový už je život.

Období Matadors je na vaší nové výborovce z Pop Galerie poměrně dost zastoupeno!

Ano, na té desce je sedm věcí od Matadors, což je relativně dost. A je to samozřejmě dobře. Tenhle repertoár dělám vlastně pořád, jak s George & Beathovens, tak s Matadors Memory. Bohužel ze starých Matadors už jsme zbyli jenom tři, kteří můžeme tuhle muziku dělat: já, pan učitel z Mnichova Honza Obermayer a Radim Hladík. V současnosti hrajeme ve spojení s kapelou Blue Effect, s Vláďou Mišíkem a Leškem Semelkou. Končit pak bude New Blue Effect, což je vlastně východočeská kapela Walk Choc Ice. Teď vyrážíme na turné po Moravě a 31. března se vracíme do Lucerna Music Baru. V rámci koncertu tu pokřtíme DVD, které jsme tu natočili vloni. 

Jak si, podle vás, dnes v Česku stojí rock´n´roll?

Myslím si, že dobře. Je tu spousta lidí, kteří mají tuhle muziku rádi, hlavně starších. Vidím to na pozornosti diváků a posluchačů, kteří chodí jak na vystoupení Pavla Sedláčka, tak na naše koncerty s George & Beathovens. A vidím to i na různých rock´n´rollových setkáních, kde hrají například Crazy Band, Tonda Škrášek, Pepa Pilař, ale i mladé skupiny jako třeba Bílý boty. Mám za to, že rock´n´roll je záležitostí pro všechny generace. Působí tu třeba i řada tanečních skupin, které se mu věnují. Některé dělají takový ten akrobatický rock´n´roll, ale další, a je jich čím dál víc, se vracejí k rock´n´rollu klasickému, k "Holandsku". A to je asi hlavní motivace lidí - mladší i starší generace - na rock´n´roll chodit. Přednedávnem jsme hráli v Mánesu, kde se rock´n´roll hrává, a měli jsme plno!

Tato hudba se hrává i v legendární hospodě Na slamníku. Vystupujete i tam?

Abych řekl pravdu, moc ne, hrál jsem tu jednou, a to už je dávno. Možná je to tím, že tam je poměrně malý sál, přitom lidi, kteří na rock´n´roll chodí, si chtějí hlavně zatančit "Holandsko".    

Jak vypadají italské noční kluby?

Skvěle! Italové jsou nesmírně přátelský národ a já je miluji, dodnes tam mám spoustu kamarádů. Jsou, pravda, trochu samolibí: když jim člověk zpívá anglicky, jakš takš to vezmou, řeknou si, že to tak asi má být; když jim ale zpíváte italsky, jsou nadšení, že ještě někdo kromě Italů umí italsky.

Předpokládám, že italsky mluvíte perfektně.

Ano, myslím si, že italsky umím dobře.

Balej? se v Itálii holky lépe italsky nebo jim na jazyku tolik nezáleží?

Jéje, na tohle se mě neptejte, já jsem tam byl s vlastní manželkou! Na takové věci jsem ani neměl čas. A ani to nemám zapotřebí. Vím ale, že mladé Italky jsou nejkrásnější děvčata na světě.  

Ještě ke Karlu Kahovcovi: co jste říkal jeho účinkování v televizní Výměně manželek?

(smích) To ani tak nebyla jeho záležitost, jako záležitost jeho družky Petry. Myslím si, že Karlovi to hodně pomohlo - v popularitě. Lidi si všimli, že existuje, že je to krásnej chlap, že umí zpívat a že je s ním legrace. Já mu to hodně přeju. Karel je bezvadný kluk a vynikající zpěvák. Moc dobře se mi s ním dělá. 

On tu výměnu snášel velmi dobře; je i ve skutečnosti takový pohodář?

Je. Řekl bych, že ještě větší a lepší, než bylo vidět. Jelikož je pořád svobodný, neustále kolem sebe potřebuje mít družinu čím dál mladších krásných děvčat. To se bez pohody neobejde. 

Taky kolem sebe potřebujete mít družinu čím dál mladších děvčat?

Ne, ne. Mám svoji manželku, zahradu a vnoučata, to je jiný svět. Ale Karlovi nezávidím, občas se rád podívám.

Mají vaše vnoučata hudební vlohy?

Třetí vnuk hraje na klarinet a klávesy, je šikovný a vypadá to, že by mohl v muzice něco dokázat. Ten nejmladší se ještě neprojevuje, jsou mu teprve tři roky, před spaním mu zpívám dětské písničky. A ti další jsou rapeři. 

Na You Tube je k vidění i váš klip s písničkou Šípková Růženka, tu předtím zpívali Rebels. Jak jste se k ní dostal vy?

Václav Zahradník složil pro skupinu Rebels sérii zpívaných pohádek a Rebels to nazpívali geniálně! V roce 1969 nastal ale problém: Jiří Plíva odjel do Ameriky a Rebels měli zákaz. Tak za mnou Zahradník přišel a zeptal se mě, jestli to můžu přezpívat. Já jsem řekl, že můžu, ale hůř, než to zazpívali kluci. Přesto jsem to ale nazpíval, něco jsme natáčeli na Okoři, jednou se to vysílalo v televizi. Ale v životě nemůžu dosáhnout kvalit Rebels. 

Pořád máte v Roztokách hospodu?

Pořád. A pořád uvažuji o tom, že to zabalím. Teď máme velké problémy: zrušili nám parkoviště. Jelikož k nám moc hostů nechodilo a náklady jsou stále vyšší, tak jsme hospodu na zimu zavřeli a otevřeme ji, možná, na jaře.

Proč vám zrušili parkoviště?

Stavějí tam silnici. Ovšem díky tomu se v Roztokách budou přepisovat dějiny! Zjistilo se, že sídliště, které pod budoucí silnicí archeologové našli, je starší, než doba, kdy do Čech přišel Praotec Čech. Je z pátého století našeho letopočtu, prý ho obývali nějací Ukrajinci. Tedy: dřív, než přišel Čech, obývali Čechy Ukrajinci!

Jste pyšný, že sídliště našli právě v Roztokách nebo vás to štve, protože jste přišli o parkoviště?

Jsem na to samozřejmě pyšný. Takovéhle epochální záležitosti jsou zajímavé pro celý svět. Co proti tomu je jedna hospoda? Nic!

Byl jste se na to naleziště podívat?

Byl, ale jsou to jenom hromádky z kamení. Ti dávní obyvatelé si stavěli nějaké kamenné základy, na ně dávali proutěné nástavby. Asi to bylo dost problematické místo, velice často tam asi bývaly záplavy. A záplavy postihly v roce 2002 i mě.

Jak se vůbec bydlí v Roztokách?

Nádherně! Pohoda, klid! V Roztokách bydlím od roku 1978, tehdy mě tam Slávek Šimek vzal na nějakou brigádu pro děti, zpíval jsem jim Papouška Kakadu. (smích) Pak jsem si tam našel baráček a dodnes tam rád bydlím.

Vystudoval jste střední keramickou školu; děláte si někdy něco z hlíny?

Ne, nedělám; když má člověk tři baráky a tři zahrady, tak na to není čas. Musíte pořád sekat, řezat, obnovovat stromy, spravovat střechy, přitloukat prkna ... Na keramiku se opravdu nedostane.

Jste vášnivý zahradník nebo to děláte proto, že musíte?

Zpočátku jsem to dělal, protože jsem musel, ale postupem doby mě to začalo bavit. A to mi zůstalo.               

Vzpomenete si vůbec ještě na bechyňskou keramickou školu?

Určitě - a moc rád. Dá se říct, že v tom žiju pořád. Do Bechyně jezdím každou chvíli na různá setkání absolventů, vzpomínáme, povídáme si - a setkáváme se i v Praze. Ten čas byl nádherný a nelze na něj zapomenout. Prožíval jsem tenkrát těžkou dobu puberty a mimo jiné i bechyňská škola mě víceméně dostala do života.  

Jedna z vašich písniček se jmenuje Stojím zpříma. Měl jste v životě pocit, že vždycky stojíte zpříma?

Neměl. Některé záležitosti bych ze svého života raději vymazal.

Které?

Například tu svoji nejčernější: dostal jsem se do seznamů spolupracovníků StB. Stalo se ... jak to teď vymazat? Nevím. Nejde to.

Kdyby s vámi chtěla televize natočit 13. komnatu, šel byste do toho?

Asi ne. Kromě téhle věci, byla to hloupost nebo naivita a byl jsem mladý, se mi nic tragického nepřihodilo. Nemám žádné problémy. Jsem spokojený člověk. 

Přejete si ještě vůbec něco?

Přeju! Nechci brzo umřít, jako se to v poslední době stává mým kamarádům, ať to byli Karel Zich, Karel Černoch či Ota Bezloja. Chtěl bych tu být alespoň tak dlouho, jako pan Suchý, a zpívat tak dobře, jako ve svých šestasedmdesáti letech zpívá on. Jiří Suchý je prostě démon!

Tomáš Pilát

Přečetli jste si v TV 14 dní 6/08