Luděk Sobota je rodem Žižkovák (v jednom televizním dokumentu se vyznává z lásky k této lokalitě) a bydlí na Smíchově (v domě s krásným výhledem doširoka daleka) Vystudoval dopravní průmyslovku a DAMU a nastoupil do slavné Ypsilonky. Poté dlouhá léta, od roku 1973 do roku 1990, hrál v Semaforu (ve dvojici s Miloslavem Šimkem a trojici se Šimkem a Petrem Nárožným). Bytostný komik má na svém kontě i řadu filmových rolí (Jáchyme, hoď ho do stroje!, Jen ho nechte, ať se bojí, Zítra to roztočíme, drahoušku, Ještě větší blbec, než jsme doufali, Nebát se nakrást). Jeho Směšné divadlo (dočasně?) ukončilo činnost, protože dostalo výpověď ze "svých" prostor" pod náměstím I. P. Pavlova. Čerstvý pětašedesátník napsal také několik knížek. Ta zatím poslední právě vychází k hercovu jubileu, stejně jako CD se scénkami dvojice Sobota - Šimek.

Podílel jste se na dramaturgii téhle desky?

"Vlastně ne, jenom jsem ji schvaloval. Udělal jsem to ale rád, na CD je skutečně to nejlepší, co jsme se Slávkem Šimkem vytvořili. Třeba i scénka MDŽ, tu jsem, musím říct, měl asi ze všech nejraději. Tenhle dialog se mi vždycky moc líbil, byl takovej krásně připitomělej. Prostě velká legrace."

Jakým způsobem jste s Miloslavem Šimkem psali?

"Psali jsme společně s tím, že jsme měli rozdělení hlavní role: já jsem vymýšlel námět, Slávek ho dovedl k pointě, to on uměl skvěle. Báječně jsme se doplňovali. Jednou se nás na naši spolupráci a společné psaní ptal Miloš Kopecký. Vysvětlili jsme mu to a on prohlásil, že to je naprosto ideální. Obdobně se našemu psaní a doplňování obdivoval třeba i Jaroslav Dietl."

Rozpad vaší dvojice byl pro mnohé překvapením; odešel jste vy od Šimka nebo Šimek od vás?

"Odešel jsem já od Šimka. Spousta lidí mi v té době říkalo, že to, co děláme, už nemá žádný vývoj, abych zkusil napsat taky něco s někým jiným. Pro Semafor jsme tedy napsali hru s Ladislavem Smoljakem. Lidi v divadle se toho ale zalekli, a to nejen tehdejší komunistický ředitel, ale tak trochu i Slávek. Asi měl pocit, že by měl konkurenci v rámci jednoho podniku, a to nechtěl. Hru tehdy k realizaci nepřijali, a navíc mi řekli: buď budeš hrát se Šimkem nebo nebudeš hrát vůbec! Měl jsem vztek a opáčil jsem, že tedy vůbec. Odešel jsem - a to jsem neměl dělat. Ztratil jsem tak totiž nejlepšího managera, jakého jsem kdy měl. Slávek se vyznal, uměl věci zorganizovat a uměl je třeba i protlačit do médií. Mně tyhle věci šly ze všeho nejmíň, a když jsem od Slávka odešel, hodně jsem to pocítil."

Hráli jste pak někde tu hru, kterou jste napsali s Ladislavem Smoljakem?

"Ano, ta hra se po republice hrála několik let. I v našem divadle, dokud ještě bylo, jsme z ní často hráli scénky. Jsou dodnes nosné a můžu je uvádět do konce života. Stejně jako scénky, které jsme vytvořili se Slávkem."

Sledoval jste pozdější produkci pana Šimka, třeba vystupování se Zuzanou Bubílkovou?

"Abych řekl pravdu, skoro ne. Já totiž nemám rád satiru, připadá mi jako nejsnazší způsob dělání humoru. A kromě toho: satira má jepičí život. Slávek měl k satiře tendence už když jsme dělali spolu. Vidíte, teď mě napadá další věc k našemu společnému psaní: každý z nás měl právo veta, když se někomu něco nelíbilo, šlo to pryč. Kdykoliv se jednalo o satiru, vetoval jsem to. Ta satira navíc tehdy byla taková dost hloupá, hodně komunální. Bylo mi jasné, že v novém, takzvaně svobodném režimu bude Slávek chtít satiru dělat, taky se do ní pustil už s Jirkou Krampolem. Jelikož ale ani Krampol nemá k satiře příliš kladný vztah, dal se do toho Slávek s plnou vervou až se Zuzanou Bubílkovou. Možná, že to bylo dobré, já to nedokážu posoudit. Mně prostě satira nic neříká."

Shodou okolností právě vychází i DVD Hitparáda televizní zábavy, kde jste také "obsažen". Znamená to pro vás něco?

"Jistě, mám z toho samozřejmě velikou radost. Ukazuje se totiž, že scénky, u kterých jsme se vystříhali satiry, jsou dodnes životné a všeplatné. A v mém divadle, ještě než ho začali - alespoň podle mých informací, přesně to nevím - předělávat na hernu, jsme je často hráli. Hráli jsme tam i hru Ze Soboty znovu na Šimka, jejíž název byl parafrází jména našeho televizního pořadu Ze Soboty na Šimka. V divadle hrál Šimka vynikajícím způsobem Petr Jablonský a hra měla u diváků velký úspěch. Na konci tohoto představení jsem vždycky konstatoval:  jestli se na  nás Slávek odněkud seshora dívá, musí být rád, že ty naše scénky neztratily životnost ani odezvu u diváků!"

Směšné divadlo dostalo výpověď z Legionářského domu; hledáte nějaký nový prostor?

"Asi dvakrát nebo třikrát nám byl nový prostor nabídnut, ale nikdy to nebylo takové, jako na Pavláku. Tam to pro nás bylo naprosto ideální, takové téměř rodinné prostředí, proto se k nám diváci rádi vraceli. A někteří opravdu často: měli jsme tam třeba manžele Křenkovy, ti chodili na každé naše představení. Tedy - ne každou premiéru, ale opravdu na každé představení. V divadle panovala ohromná atmosféra: lidé si mohli dát vínko a přitom se dívat na naše vystoupení. Takové atmosféry bychom asi těžko někde jinde docílili. Navíc nám teď, tedy mojí ženě a mně, ubyla organizační práce a práce se sháněním peněz. My jsme nikdy nedostali žádnou dotaci, všechno jsme měli na bedrech s Adinou. V současnosti tedy máme volněji. A navíc: dostal jsem nabídku na práci na seriálu. S natáčením jsem už začal a myslím si, že to bude hodně práce. Vlastně ani nevím, jestli bych vůbec zvládnul dohromady divadlo a natáčení. Založení nového divadla je vždycky těžké a k tomu vždycky nějakou dobu trvá, než si nás diváci najdou. Jsem tedy docela rád, že to je tak, jak to je. Alespoň prozatím."

Jaký seriál točíte?

"Jmenuje se První krok, je o dramatické akademii, o uchazečích o hereckou práci. Vystupuje v něm spousta mladých adeptů herectví, kteří vlastně hrají sami sebe, alespoň většinou. Jsou to totiž mladí lidé, kteří se buď už dostali na konzervatoř nebo se tam hlásí. No a já v tom seriálu hraju správce té dramatické konzervatoře, lépe řečeno školníka. Je to jedna z hlavních rolí, taková dobrá duše školy, takže to tam vlastně řídí spolu s ředitelkou."

Ve filmu Chyťte doktora jste ukázal trochu jinou polohu, než na jakou jsou u vás diváci zvyklí ?

"Ano, navíc jsem si na to musel nechat narůst vousy, měl jsem totiž hrát starého primáře. Jak vidíte, ty vousy mám pořád. Zalíbily se totiž režisérovi toho seriálu, o kterém jsme mluvili a chtěl po mně, abych si je nechal, že prý bez nich vypadám moc mladě. Zeptal jsem se, proč si na natáčení tedy rovnou nevzali nějakého starého herce a on mi odpověděl: starý herec by to nemusel vydržet! Nevím, a on to asi taky neví, jak to celé bude dlouho trvat a jak to bude namáhavé. Těch jeho slov jsem se ale tak trochu lekl."

Bude to tedy další "nekonečný seriál"?

"Nekonečný ne, ale asi dost dlouhý. Ono je to českými scénáristy už přepisované, ta licence je ovšem španělská a v několika zemích Evropy se tenhle seriál už několik let vysílá."

Kde se u vás vlastně vyloupla role takového trochu přihlouplého, roztržitého poplety? Při rozhovoru působíte rozvážně.

"Tuhle roli jsem si pro sebe záměrně vymyslel. Už v dětství jsem obdivoval třeba Charlieho Chaplina, jak si různými vnějšími prostředky dopomohl k tomu, že působil tak trochu popleteně. Dobrý komik tak musí působit, vlastně musí být tak trochu na hlavu, protože jinak by se mu nikdo nesmál. Mě už od dětství fascinovalo, když se spolužáci smáli mým vtipům. Pokud se mi podařilo lidi kolem sebe hodně rozchechtat, bylo mi na duši nejlíp. Pochopil jsem tedy, že to je asi poslání odněkud shůry a začal jsem na tom systematicky pracovat."

Už v Ypsilonce ?

"Ano, dokonce ještě předtím, už na Divadelní fakultě. V Ypsilonce jsem sice hrál malinko odlišné role, třeba i jednu věc, kterou režíroval Evald Schorm, ale po té lince jsem si pořád šel. A jdu vlastně doteď."

A zpátky k filmu Chyťte doktora: tady jste z ní možná trochu uhnul, ne?

"To je pravda, tam jsem hrál tak trochu něco jiného. Ne, že bych chtěl z té svojí linky uhýbat, ale myslím si, že uhýbá celý trend současné zábavy. Pokud vůbec nějaká existuje."

A existuje?

"Podle mého názoru ne; zábava je v tomhle státě vymýcená. No a když se televiznímu divákovi zalíbily seriály, a když se po mně chce, abych v nich hrál, tak hrát budu. Protože to umím. Já jsem herec a umím zahrát. Ostatně - už na škole mi třeba profesor Ota Sklenčka říkal: co pořád máš s tou komikou, vždyť jsi vynikající charakterní herec! Já jsem ale věděl svoje. Nechtěl jsem být charakterní herec, protože, upřímně řečeno, v téhle oblasti bych měl ohromnou konkurenci. Dobrých charakterních herců je spousta. V žánru komiky jsem neměl konkurenci téměř žádnou."

Jste komik, a třeba i tak trochu trdlo, i svým založením?

"Myslím si, že trdlo jsem nikdy nebyl. Vždycky jsem byl spíš smutnější a přemýšlivější - a to jsem dodnes."

O čem přemýšlíte?

"Věnuji se filosofii, zajímá mě buddhismus. To, myslím si, s komikou moc společného nemá."

Nedávno jste se vrátil z lázní; byl jste tam na léčení nebo "jen tak"?

"Byl jsem tam na ajurvédských terapiích. Zjistil jsem, že v Poděbradech je praktikují, tak jsem tam jel. Ajurvéda mě zajímá už nejméně deset let. Je to indická, vlastně nejstarší léčebná metoda na světě. V Poděbradech dokonce mají doktora a terapeuta přímo z Indie."

Dělalo vám jejich působení dobře?

"Určitě, moc dobře. Já se ostatně ajurvédou řídím obecně, ve filosofickém smyslu tak trochu i buddhismem (tedy nikoliv náboženstvím), k tomu už teď vyžaduji téměř výhradně ajurvédskou stravu, jsem vegetarián. Tohle všechno má na můj životní styl blahodárný vliv."

Máte pocit, že se v posledních letech zlepšila vegetariánská nabídka českých restaurací?

"Většinou ten pocit moc nemám, i když je to samozřejmě tisíckrát lepší, než za komunismu. V bývalých dobách zelenina v restauracích prakticky nebyla, taky mi to skoro zničilo žaludek. My jsme byli pořád na nějakých  zájezdech a stravovali jsme se v restauracích, kde byla k mání zelenina jenom sterilizovaná, žádná čerstvá.

Restaurační stravování bylo tenkrát obecně velmi špatné. To se částečně zlepšilo, ale zase ne tak moc." 

Nepíšete si něco do šuplíku (co kdybyste svoje divadlo zase obnovil)? 

"Víte, já mám několik nectností a tou možná největší nebo nejzávažnější je to, že jsem poměrně líný člověk. Skoro nikdy jsem nepsal nic do šuplíku; vždycky to bylo na objednávku. Teď po mě ale téměř nikdo nic nechce - jak jsem říkal: zábava se u nás vymýtila. Napsal jsem televizní inscenaci a nabízel ji České televizi, trvalo to asi tři roky. Teď už jsem se toho vzdal - je otištěna  v knize, která právě vychází k mým narozeninám, ostatně stejně jako CD, o kterém už jsme mluvili. Vedle toho jsou v knize i další texty, které jsem psal ani ne tak do šuplíku, jako zase na objednávku, tedy - alespoň jsem si to v té době myslel."

A pár slov k té knížce?

"Jmenuje se Dvě facky a pohřeb. Prolínají se v ní příběhy, které se mi udály v životě civilním i uměleckém. Ačkoliv jde někdy o příběhy vážné, snažím se na ně dívat s humorem."   

Přečetli jste si v TV 14 dní 11/08                                                        TOMÁŠ PILÁT