REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

REŽISÉR PETR ZELENKA TVRDÍ: MŮJ FILM JE PÍSEŇ O DVOU SLOKÁCH  

Do kin přišel další zajímavý český film a na pulty díky němu i další zajímavý soundtrack. Rok ďábla je dalším kamínkem v mozaice důkazů, že česká kinematografie na úbytě nezahyne. Je tu další snímek, který stojí za to vidět, i když se možná nedá úplně pochopit. Režisér Petr Zelenka tvrdí, že je o základních otázkách lidského bytí a o hledání duchovna. Do hlavních rolí obsadil Jarka Nohavicu, Karla Plíhala, kapelu Čechomor, Jana Prenta a Jaze Colemana. Tahle sestava zaručuje i kvalitní muziku. Té je ve filmu (i na soundtracku) opravdu hodně, i když písničky Karla Plíhala v něm neuslyšíme. Scénář mu přiřkl "pouze" roli herce.

K povídání jsem se sešel s několika protagonisty filmu: muzikanty a herci Karlem Holasem, Františkem Černým a Karlem Plíhalem, kameramanem Mirem Gáborem a režisérem Petrem Zelenkou, který nejdříve odpovídá na otázku, jak to vlastně celé začalo:

Petr Zelenka: Na začátku byly dva impulsy - s kým chci točit a o čem chci točit. Jednou jsem viděl půlnoční koncert skupiny Čechomor s Jarkem Nohavicou v Pacově a řekl jsem si, že už dozrál čas. To, že film bude o důvodech existence člověka a andělích strážných, k tomu už člověk směřuje.

Máte raději písničky Jarka Nohavici nebo Karla Plíhala?

Petr Zelenka: Mám rád písničky obou, ale ty Nohavicovy jsou, myslím si, lepší. Oba písničkáři mají úplně jinou poetiku, kterou jsem nechtěl míchat. Proto Karel Plíhal ve filmu, co se týče písniček, jenom doprovází Nohavicu, nebo hraje jednu písničku s Františkem Černým.

Přesto si myslím, že Nohavica s Plíhalem vedle sebe působí hodně zajímavě.

Petr Zelenka: Určitě. Oba jsou dobří, hodně toho umějí a mají podobné životní příběhy. Hodně dlouho se znají a hodně toho společně prožili; přitom jejich vztah není úplně jednoduchý a nepamatuji se, kdy se naposledy setkali. Možná se nemají úplně rádi, možná si nechtějí přiznat, a říct to veřejně, že kamarádi jsou.

Jak jste vlastně přišel na Karla Plíhala jako na Nohavicova Anděla strážného?

Petr Zelenka: Původně jsem nečekal, že Jarek Nohavica bude takový introvert, jaký je. Potřeboval jsem někoho, kdo ho doplní, kdo mu bude jakousi odrazovou deskou. Takový člověk tu reálně existuje a je skvělý. Je to Karel Plíhal.

Ve filmu se střídají scény a situace veselé se zádumčivými a velmi vážnými. Byl původní záměr tvůrců směrovat film k jednomu z těchto pólů?

Petr Zelenka: Máte pravdu, při natáčení byly scény obojího druhu. Točí se napřeskáčku - někdy jsme měli pocit, že to bude vážnější scéna nebo že se naopak podařila veselá scéna, ale pak jsme to ve střižně poskládali jinak. Postupovali jsme podle jednoduššího klíče, totiž takového, že první polovina filmu bude humornější a druhá vážnější. Ten film jsem dělal jako píseň, která má dvě sloky a nějaké refrény. První sloka je veselejší, druhá vážnější.

Spousta lidí možná film Rok ďábla nepochopí.

Petr Zelenka: To je možné. Mohl bych vyprávět příběh filmu, ale nebudu to dělat. V tom se každý musí rozebrat sám.

Co když si film Rok ďábla někdo vezme "pouze" jako hudební film se spoustou skvělé muziky?

Petr Zelenka: To by nebylo tak zlé. Je to v podstatě hudební film se spoustou skvělé muziky.

Pane Černý, vy už jste ostřílený "Zelenkův" herec - narážím na Knoflíkáře. Vzpomínáte na ně?

František Černý: Jako ostřílený herec si nepřipadám, i když můj táta byl velký divadelník. Díky tomu jsem se s divadlem setkával od mládí a k tomu kumštu jsem přičichával. Nedávno dávali Knoflíkáře v televizi - tak jsem se podíval.

Pane režisére, dá se říct o Františku Černém, že už je vaším dvorním hercem?

Petr Zelenka: Nemůžete být dvorním hercem někoho, kdo v podstatě netočí žádné filmy.

Pane Černý, v Roku ďábla hrajete sám sebe a přitom spoustu jiných.

František Černý: To je pravda. Režisér mi přiřknul roli muzikanta, který se má dobře adaptovat na prostředí a lidi, se kterými spolupracuje. Tak se ve filmu začnu podobat Jarkovi Nohavicovi, Jazu Colemanovi a dokonce si odskočím zahrát i Marii Rottrovou.

Karle Plíhale, ve filmu se objeví dvakrát váš pohřeb: poprvé na zkoušku, podruhé skutečný, ale bez vašeho těla, protože předtím samovolně explodujete a rozpadnete se. Myslíte někdy na svůj pohřeb?

Karel Plíhal: Ani ne. Nemám rád slavnosti, oslavy, premiéry, křty a podobné záležitosti. podobně vnímám i pohřeb. Pomine a jede se dál.

Hrajete anděla strážného. Jak si definujete svého ďábla?

Karel Plíhal: O tom je zřejmě ten film. Já v něm vidím i další souvislosti, které se mě osobně dotýkají. Ďábel je určitě obsažen v tom, co děláme. Je to daň za něco, co člověka zavede někam jinam, než kdybychom normálně chodili do práce. Je v tom samota a taky berličky, které ji pomáhají překonat. Ty berličky jsou ten ďábel.

Jak si Čechomor rozdělil hudbu s Jarkem Nohavicou?

Karel Holas: Ve filmu hrajeme čtyři naše písničky, jinak jsou tam Jarkovy písně, které jsme upravili do nejrůznějších aranží. Ty písničky si vybíral režisér a pasoval si je do děje. Kromě toho jsem složil nějaké překlenovací filmové hudby. Protože je ve filmu hodně písniček, hodně silných melodií, tak jsem tu filmovou hudbu dělal spíš jednodušší: motivky jedné naší písničky zahrané na harmoniku či na akordeon, jsme "proháněli" přes různé zkreslovače, abychom dosáhli určitého napětí. Ale z pětaosmdesáti procent jsou tam jako hudba ty písničky.

Jak vám to ladilo s Jarkem Nohavicou a Karlem Plíhalem?

Karel Holas: S Jarkem od začátku dobře. A ta písnička, kterou hraje Franta s Karlem, šla taky dobře. To je ve scéně, kdy učí Jarka Nohavicu jeho staré písničky, které zapomněl.

Jací jsou, podle vás, Karel Plíhal s Jarkem Nohavicou herci?

Karel Holas a František Černý: Skvělí! V Jarkovi "to" vysloveně je a Karel je roztomilý a úžasně přirozený.

Pane režisére, jak se vám pracovalo s neherci (i když slavnými lidmi) jako s Jarkem Nohavicou, Karlem Plíhalem, případně Karlem Holasem?

Petr Zelenka: Karla Holase jistě potěší, že už je slavný. Bylo to trochu těžší, než kdysi u filmu Mňága - Happy end. V Roku ďábla je víc vyhraněných osobností a takoví lidé mívají svoje drobné libůstky, požadavky. Ale vlastně jim musím všem poděkovat za to, že se něčeho takového zúčastnili a dotáhli to do konce. Já jsem v tom nehrál ani tak roli režiséra jako spíš vyjednavače, psychologa, snad v některých případech i přítele.

Myslím si, že Karel Plíhal má v Roku ďábla možná ještě více hlavní (nebo spíš důležitější) roli než Jarek Nohavica - (právě on totiž nese některá poselství). Je to tak?

Petr Zelenka: Pro mne určitě.

Ve filmu je hodně záběrů z koncertů. Zůstala ve filmu a na sountracku "autentická" hudba - tedy zaznamenaná na těchto vystoupeních?

Karel Holas: Většinou ano, ve studiu se dotáčelo minimálně. Ty koncerty jsou tedy opravdu autentické. Pak je tam ale několik věcí "z archivu", třeba píseň Lásko, voníš deštěm, kterou napsal Jarel Nohavica Marii Rottrové v osmdesátých letech a taky písně Jaza Colemana s kapelami Hinewehi Mohi a Killing Joke. Mluvím o filmu i sountracku.

Snímek začíná a končí "samovolnou explozí". Co samovolná exploze symbolizuje, kdo ji může absolovat?

Petr Zelenka: Samovolná exploze je záhadný fenomém. V minulosti se myslelo, že takto mohou skončit opilci, jejichž tkáně jsou natolik nasyceny lihem, že za určitých okolností dochází k jakémusi "vyhoření". Pozdější výzkumy ukázaly, že to nebude tak jednoduché. Osobně si myslím, že lidé, kteří tímto způsobem odešli ze světa, nebyli tak úplně obyčejní lidé.

Jak složité byly u filmu postprodukční práce?

Petr Zelenka: Velice složité. Dokonce tak složité, že jsem během nich stačil napsat a zrežírovat hru v Dejvickém divadle. Každé zvětšování z 16 mm negativu je pracné a tak trochu sázkou do loterie. Nemluvě o tom, jak náročná byla v tomto případě "zvuková míchačka". Ale jedno jsme si s kameramanem Mirem Gáborem slíbili: už budeme točit jenom na 35 mm film.

Petr Zelenka tvrdí, že jeho filmy vznikají do značné míry ve střižně a oceňuje autorský přínos střihače Davida Charapa. Nakolik autorský byl vklad kameramana a nakolik plnil pokyny režiséra?

Miro Gábor: Vlastně ani nevím. Buď je to šedesát ku čtyřiceti nebo čtyřicet ku šedesáti. Podle situace. V tomhle filmu jsme museli hodně improvizovat. Ne v tom smyslu, že by nebyl připravený scénář, ale v okamžicích, kdy se před kamerou objevilo něco, co by bylo škoda v záběru nemít.

Kde se ve filmu vzal představitel nizozemského dokumentaristy (v podání Jana Prenta)? Proč byl zrovna z Nizozemska?

Petr Zelenka: Je to můj přítel. Distributor, který uvedl v Holandsku můj film Knoflíkáři.

Ve filmu je zmínka o úmrtí Karla Kryla. Chtěl jste připomenout tuto osobnost, nebo Vám to sloužilo z "dokumentaristického" hlediska pouze k uvedení diváků do časových souvislostí? Nebo jinak: proč je ve snímku zmínka právě o Karlu Krylovi?

Petr Zelenka: Mluvili jsme s Jarkem o tom, jaké máme vzory a on se přiznal, že snad takový velký vzor pro něho byl právě Karel Kryl. Přišlo mi to důležité, protože člověk je svými vzory dost přesně určený. Tak jsem tam dal smrt pana Kryla, i když v jiném roce, než skutečně zesnul.

Proč název Rok ďábla?

Petr Zelenka: Ve filmu se pracuje s dualitou temných a světlých chvil, takže svou logiku mají anděl i ďábel.

A poznámka na konec - název Rok ďábla by měl upomenout i na Jarmuschův film Rok koně.

TOMÁŠ PILÁT, Avízo č. 4/02

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.