Josef Polášek vlastní jednu z neznámějších a nejoblíbenějších tváří v Česku: sice prošel několika filmy, ale masového ohlasu dosáhl díky osobitým reklamám na Orbit, kde mimo jiné doporučuje "takové to domácí žvýkání". Z těch filmů jmenujme třeba Doblba či Mistři; populární pak byly i divadelní hry na motivy policejních odposlechů v kauze korupce v českém fotbale (Ivánku, kamaráde). K novým aktivitám sympatického herce patří uvádění Kinoautomatu, obnoveného projektu Radúze Činčery z roku 1967 (po Londýnu a Praze se teď chystá na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště a do dalších měst). Původní Kinoautomat měl premiéru v roce 1967 na EXPU v Montreálu. Uváděl ho tam tenkrát Miroslav Horníček, Josef Polášek tak vlastně po čtyřiceti letech zaujal jeho místo.

Myslel jste na to?

Hodně jsem na to myslel, stát někde po panu Horníčkovi, to je velká věc. Přitom jsem do věci mohl vnášet i svoji invenci, své nápady, a za to moc děkuji, především paní režisérce Činčerové. Nicméně: do největší možné míry, pokud je to vůbec možné, jsem chtěl repliky pana Horníčka zachovat, mimo jiné i proto, aby na diváka dýchla ta doba, ve které Kinoautomat vznikl. Některé byť archaické filosofické úvahy jsme proto zanechali v původním znění.

Jaký vy osobně máte vztah k Miroslavu Horníčkovi?

Dobrý. Moc se mi nechce to rozvádět, ale zkusím to. Mám ho velmi rád a když jsem poprvé viděl Kinoautomat, úplně jsem řval, jak je to dobrý herec. Jestli ještě někdo měl nějaká bílá místa, co se týče herectví pana Horníčka, možná je zaplnil a odhalil právě při sledování Kinoautomatu. A byly to krásné objevy.

Miroslav Horníček je i spoluautorem textu Kinoautomatu?

Ano, psal ho s Radůzem Činčerou, vynálezcem Kinoautomatu. Z původního textu se zachovala jenom torza a ještě k tomu je to text pro dva herce. Původně totiž byli na jevišti dva průvodci. Ta torza vzala paní režisérka Činčerová, mimochodem - dcera Radúze Činčery, a přepsala je do verze pro jednoho herce. Ty části, které chyběly, pak doplnila, částečně po paměti, částečně díky své invenci.

Kinoautomat se hrál v pražském kinu Světozor večer co večer. Bylo těžké najít si na to čas ve vašem diáři?     

Bylo, ale to je spíš technická záležitost. Obtížné to bylo zejména u zkoušení a při prvních regulérních představeních, protože právě v době zkoušek v kině Světozor jsem dojížděl do Zlína, kde jsem uváděl Festivalové minuty z Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež. Ale zvládlo se to.

Měl jste ve Zlíně děti?

Ano, všechny tři, i manželku. Děti tam měly skvělý program a dokonce chůvy, které se o ně staraly.

Co si o zlínském festivalu myslíte?

Mám ho rád. Pocházím ze Zlína a už jako dítěti mi tento festival přinášel dvojí radost: jednak jsem viděl krásné filmy a jednak - nám odpadla škola.

V současnosti pracujete, dá se říct, na dvou filmech: František je děvkař a Poslední plavky.

Poslední plavky jsou českým filmem slovenského režiséra Mišo Krajniaka. Točí se v Pezinku, hned vedle Bratislavy. Celý děj se odehrává u jezera, pod vodou i nad vodou. A až bude film hotov, bude to komedie. Obsazení je víc než příjemné: Petr Čtvrtníček,Jirka Lábus, Rudolf Hrušínský, Lubomír Lipský, Majda Sidonová, Leoš Noha?

Když poslední plavky: jak rád plavete?

Plavu rád, ale nejraději mám prsa.

Co film František je děvkař?

Tenhle snímek bych měl točit hned po Posledních plavkách. Film režíruje Honza Prušinovský, který debutuje na poli celovečerního hraného filmu. Má už ale za sebou slušnou filmařskou minulost, hlavně ve studentských krátkých filmech. Název filmu by mohl vést k tomu, že jde o chlapa, který rychle za sebou střídá ženy, že je to prostě děvkař. Ale aktivita bývá i na té ženské straně, které se on nebrání.

Není playboy, ženy balí na svoji vnější nevinnost.

Co vy a fotbal?

Branka, gol, druhý gol a ještě jeden gol, střídačka a pivečko. To je veškerá moje fotbalová kariéra.

Koukáte se na fotbal v televizi?

Nekoukám, ledaže by šlo o něco maximálně důležitého. Když třeba probíhá mistrovství světa a celý národ se na to dívá, tak se tím národem necháme s mojí paní strhnout a díváme se opravdu se zaujetím.

Ve "fotbalových" divadelních hrách jste hrál fotbalového rozhodčího; byl jste někdy někde jako delegát (ať už čehokoliv) a jaké to bylo?

Snad jsem někdy někde v téhle situaci byl, ale zrovna si nemůžu vzpomenout, že bych někdy za někoho delegoval. Možné to ovšem je..

Vstoupil jste někdy do politické strany?

Ne, i když politiku sleduji hodně, tedy pasivně, a baví mě to. Do žádné politické strany bych ale nevstoupil. A už vůbec ne ke komunistům.

Baví vás politika; co říkáte současné politické situaci v Česku?

Vím, že se hodně nadává na politiku, já na ni taky nadávám. Dělá ji u nás totiž partička lidí, kteří si vyměňují vzkazy přes média a víc se jedná o ješitnost a o to, co někdo řekl nebo neřekl, než o službu národu. To mi vadí. Nicméně musím říct: z toho co se u nás od revoluce v roce 1989 děje, mám radost. Děje se to těžko a klopotně, ale spousta věcí se v tomto státě změnila ? to mě těší.

Na nedávno proběhlém filmovém festivalu v Karlových Varech byl promítán dokument o globálním oteplování, který produkoval Leonardo DiCaprio, Al Gore napsal knihu a natočil jiný film, Václav Klaus napsal knihu. Je to téma, které hýbe světem - co si o něm myslíte vy?

Není jednoduché na to krátce odpovědět. Toto téma na sebe váže řetězec dalších a dalších problémů.

Mluvil jste o komunistické straně; angažujete se někdy v protikomunistických akcích?

Ano, nedávno jsem namlouval rozhlasový spot á la Jiřina Švorcová ? bylo to k té velké akci na Letné (První máj bez komunistů a nikdy jinak).

Má vaše rodina nějaké zkušenosti s komunisty?

Můj tatínek byl učitelem a den po svatbě přišel o práci. Vzpomínám, jak jsem ve třetí třídě stál před mikrofonem školního rozhlasu. Ředitelka školy se ptala, proč mě rodiče přihlásili na hodiny náboženství a hned na své otázky sama ironicky odpovídala. Zesměšňovala celou naši rodinu. Jako třeťák jsem se neuměl a nemohl bránit. Moje sestry to doma s brekem řekly tátovi. Otec vzal telefon a jak řval na tu ředitelku, tak jsem ho nikdy řvát neslyšel.

Přesto u nás mají komunisti pořád silné preference - a to nejen u starých lidí. Proč tomu tak, podle vás, je?

Nevím, jestli to řeknu úplně přesně. Máme tady svobodu a někteří mladší mají zřejmě potřebu revoltovat. A díky té svobodě jsou různé cesty - tak třeba komunisti.

Máte příbuzensky něco společného s brněnským architektem Josefem Poláškem?

Ne, to je shoda jmen.

Nicméně: když sledujete architektonické změny v Brně a v Praze, co jim říkáte?

Většinou je to radost, ale jsou tam smítka, která mě mrzí. Tak třeba v Brně na Dominikánském náměstí postavili Špalíček, který se mi architektonicky absolutně nelíbí; navíc, pokud vím, kvůli téhle stavbě odstranili spoustu starých cenných domů, objevili tam dokonce archeologické nálezy z dávných dob. Vyřešili to tím, že je zalili betonem, zaplatili pokutu a hotovo, stavělo se dál. Na druhé straně si ale uvědomte, jak vypadaly fasády v českých městech před listopadem 89. Na Kinoautomatu, byť je to černobílý film, je úplně nádherně vidět, jak vypadala Praha v 60. letech ? a srovnejte to s dneškem. Ty domy byly odrbané, čtyřicet let se do toho nevrážely skoro žádné peníze, v tom systému ani nemohly. Teď je to úplně jiné a z toho mám radost. I to Brno, které pro mě vždycky bylo škaredým šedivým městem, vypadá dnes úplně jinak. A Praha? Ta je pro mě dneska nejkrásnějším městem na světě!

Co soudíte o plánovaném přesunu brněnského hlavního nádraží?

Na to nemám vyhraněný názor. Tomu moc nerozumím, nevím, jestli to pomůže nebo ne, jestli je to dobře nebo špatně.

Jak se vám bydlí v Choceradech?

Dobře, ale nedoporučuji to těm, kteří musejí, tak jako já, jednou až dvakrát denně do Prahy. Dálnice D 1 je totiž naprosto katastrofální. Tam je ten provoz pořád v zácpách, takže na té cestě někdy i kurvuju.

Projevují se u vašich dětí nějaké umělecké sklony?

Kluci chodí do hudebky, hrají na klavír, ale baví je i spousta jiných věcí.

Reklamu na domácí žvýkání režíroval váš kamarád Petr Čtvrtníček?

Ano, on ji režíroval, on přišel s celu tou myšlenkou, se základním nápadem.

Je váš reklamní syn vaším skutečným synem?

Ne není.

Oslovují vás lidé v souvislosti s touto reklamou nebo jste tak dokonale namaskovaný, že vás nepoznávají?

Jednou jsem jel autobusem do Brna (nebo do Prahy? Už nevím). Nefungovala mi sluchátka, tak jsem šel dopředu za stevardkou a zeptal jsem se jí, jestli by mi je nemohla vyměnit. Jak jsem tak mluvil, otočila se paní na prvním sedadle, zvedla se, píchla proti mě prst a řekla Ježíš! Já na to: Kde? A ona zase Ježíš! Ježíšmarjá! Vy jste z té reklamy! Takže takhle, no.

Provozujete doma domácí žvýkání?

Mám v autě domácí žvýkání, mám doma domácí žvýkání, jenom dneska jsem si je zapomněl. Nemáte náhodou jednu žvýkačku?

-TOMÁŠ PILÁT, přečetli jste si v Avisu 14/07