REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

  
 

PRAŽSKÝ VÝBĚR JE VE FÁZI "BÝT ČI NEBÝT", říká MICHAL PAVLÍČEK

 

Michal Pavlíček patří k našim nejuznávanějším, nejvyhledávanějším a tudíž i nejvytíženějším kytaristům, skladatelům, aranžérům a producentům. Jeho umění ho přivedlo do blízkosti nejvyšších míst (hrál například pro Václava Havla), ke spolupráci s renomovanými kolegy (BSP, Big Heads, Miroslav Vitouš), k pomoci mladým a začínajícím, do divadel v několika zemích (Košice, Hradec králové, Státní opera Praha) a vedle československých i do zahraničních filmových a televizních produkcí (Červený bedrník pro BBC). Pro mnohé neodmyslitelně patří ke kultovní české kapele Pražský výběr. Ten se právě vydává na turné spolu s finalisty rockové soutěže Jim Beam Music. 13. prosince vystoupí v Hradci Králové, 15. prosince v Brně, 17. prosince v Plzni a vyvrcholení turné zažije 19. prosince Praha. V naší stověžaté matičce měst nedávno proběhla i premiéra Pavlíčkova zatím nejnovějšího opusu, muzikálu Excalibur.

 

Co jste říkal kritikám Excaliburu?

Co na to mám říct? Jsem přesvědčen o tom, že Excalibur je skvělý představení. Nikdo ze zúčastněných lidí, kteří se nikdy předtím nepotkali, není nesoudný, nemá - pod vlivem nějakých svých subjektivních pocitů - klapky na očích a na uších. Scenář Steigerwalda mě zaujal natolik, že jsem složil tuto hudbu. Kdyby tato hudba a scénář neoslovily režiséra Vladimíra Morávka, nikdy by do toho nešel. Stejně tak by Vlasta Třešňák a Jan Hedl na ni nepsali texty. Nepoplácávali jsme se vzájemně po zádech a neříkali jsme si, jak jsme dobří. Pracovali jsme na tom hodně. Nemuselo se všecko povést, ale dělali jsme to s nejlepším vědomím a svědomím. Jsem přesvědčen o tom, že tady vzniklo něco výjimečného.

 

V tvůrčím týmu panuje dobrá nálada a shoda?

Myslím si, že ano. Excalibur dozrával, měl i určité krize. Premiéra původně měla být o rok dříve, ale vše to bylo k prospěchu věci, tento projekt mezitím uzrál. Petr Kratochvíl se zachoval jako osvícený tolerantní producent a nezasahoval vůbec do uměleckého ztvárnění. Nechal nám absolutně tvůrčí svobodu.

 

A zpátky k těm kritikům.

Myslím, že se v řadách kritiků liší názory na Excalibur. Rozpoutala se o tom polemika a to je dobře. Pokud je kritika věcná a fundovaně se snaží dílo rozebírat, tak já jako i autor přijmu i zcela odlišný názor, pokud je ovšem na úrovni, a zamyslím se nad tím. Pokud jsou to ale jen osobní výpady, neumětelské štvavé bláboly a nenávistné zesměšňování, pak to hážu do koše a nezabejvám se tím.

 

Jak zabírá Excalibur u diváků?

Má úspěch, i když je zatím ještě brzo na spekulace, jaké spektrum diváků bude převažovat. Myslím si, že naše rocková opera by mohla přilákat i ty, kteří zatím na muzikály nechodili. Že bychom mohli mít mladší a více pražské publikum.

 

Čím je vám příběh krále Artuše blízký?

Je to ten věčný milostný trojúhelník, zrada lásky a přátelství ve jménu  lásky, odplata i odpuštění. Lidská nevěra - nesmrtelné téma, které prochází celou naší existencí.

 

S Pražským výběrem se vydáváte podpořit mladé kapely, finalisty soutěže Jim Beam Music. Proč to děláte?

Na jednu stranu je to určitá pomoc, na druhou stranu jde ale o regulérní koncerty. A k té pomoci: celou dobu, co "funguji",  působím v nejrůznějších porotách a také v řadě televizních programů. Na kloboučku jsem se s Konrádem snažil propagovat nejrůznější méně známé kapely a lidi. Progresivní a zajímavá rocková hudba se musí propagovat, do rádií se totiž dostávají až její komerční odvary, odvary přizpůsobené současným módním vlivům. Je těžké dostat se na veřejnost. Kapely hrají v klubech, ale širší mediální podporu nemají. Už se těším, až si s nimi v rámci Jim Beam Music zahrajeme.

  

Nemůže se stát, že lidi půjdou spíš na Pražský výběr a vítězové soutěže zůstanou tak trochu v pozadí?

To se samozřejmě stát může, ale na druhou stranu: proč by si ti, kteří přijdou na Pražský výběr, neposlechli i ty mladé kapely? Ono je to propojené - tyhle kapely zatím nemají takové zázemí, aby naplnily velké sály.

 

Když jsme u pomoci - vy sem tam pomáháte i mladým sólistům, naposledy zpěvačce a skladatelce Míše Polákové. Jak si Míša dnes stojí? 

Ta deska, kterou jsem jí pomáhal udělat, je opravdu zajímavá. Její muzika mě oslovila, jinak bych do toho nešel. Míšu jsem učil na konzervatoři, ona mi nosila své demosnímky a já jsem jí pak nabídl, že jí pomůžu s aranžemi, že ji to natočím a celé zprodukuji. Je to ale celé její skladatelský rukopis a citlivá ženská výpověď. Dali jsme do toho opravdu hodně energie, úsilí a času. Fakt mě šokovalo, že ta deska prošla bez zásadního zájmu. Říkal jsem si: kolik takových osobitých skladatelek, interpretek a textařek v jedné osobě tady je? Překvapuje mě pasivita našich médií, hlavně rádií. Každému komu jsem tu desku pustil, se líbila, ale bohužel její komerční dopad byl minimální. Tahle holka je fakt talentovaná a zasloužila by si daleko víc. Je to škoda.  

 

Dá se vůbec dělat něco pro to, aby se situace zlepšila?

Já jsem udělal maximum. A jinak nevím. Možná je ta deska příliš nadčasová. Možná je Míša přílišný introvert a tudíž křehký člověk, který se prvoplánově nehodí do šablon komerčních sfér. Tam se hodí jen určitý typ lidí - razantní a mediálně přitažlivý.

 

Možná to má Míša těžší i v tom, že je to sólistka.

Ano. Kapely, které fungují na naší scéně, většinou než vydají své CD, tak mají za sebou spousty koncertů po klubech, vyprofilují se a otrkají, najdou si image. Problém Míši je v tom, že rovnou skočila do velké řeky. Teď si musí najít cestu do klubů a hrát. Musí na sobě pracovat co se týče živého ztvárnění. Je to ale těžké - co totiž může kapelám nabídnout? Ona je individualistka, skladatelka, musí si najmout muzikanty a těm musí garantovat nějakou budoucnost a příjem. A v tom je právě problém. Je to propojený začarovaný kruh.

 

Vítěz Jim Beam Music vydá desku. Bude vítězná kapela mít jednodušší cestu do obecného povědomí než třeba Míša Poláková?

Možná trochu, ale žádná kapela to u nás dnes nemá jednoduché. V současném komerčním trendu si neumím představit, že by nějaká progresivní rocková kapela víc komerčně zabrala. Ten prostor tady velký  není. Ne, co se týče rockových festivalů, v tomhle ohledu jsme na tom dobře, ale třeba v tom, že se u nás nekupují tolik cédéčka. Jsme příliš malý trh a ten je ještě ovlivněn vkusem komerčních rádií. Vidím to třeba i u svého syna. On hraje v  kapele Gang ala basta, ta hraje skvělou progresivní muziku, ale cédéčko si musela natočit a vydat sama. Propaguje a nabízí ho po internetu, jenže to je fakt mravenčí práce. Přitom je to ale kapela, která tu existuje pět let a v hudebních kruzích má své renomé.

 

Pražský výběr se po delší době sešel k vystoupení na letošním Pražském jaru. Pro některé konzervativnější "vážnohudebníky" to asi byla pecka: Pražský výběr na Pražském jaru. Jak jste to vnímali vy?

To byla nabídka, která byla vázaná na náš vztah s Frankem Zappou. Zahrát pár věcí jako poctu tomuto muzikantovi - to se neodmítá. Ten koncert možná nevyšel tak, jak by býval mohl. Původně jsme měli být víc propojeni s orchestrem Agon, ale až na poslední chvíli dorazily noty a nebyl čas to řádně nazkoušet.

 

Ten koncert byl, podle mého názoru, dost utnutý. Lidi se dožadovali nějakého přídavku, ale vy už jste nezahráli. Nešlo to?

Jednak jsme nechtěli ten večer natahovat, jednak byl, jak už jsem o tom mluvil, spíchnutý horkou jehlou. Ani jsme neplánovali, že budeme hrát víc věcí.

 

Teď už se Pražský výběr vrací na pódia definitivně?

Teď je to "být či nebýt". Pro mě je zásadní věc, jestli Výběr má pokračovat dál nebo ne. Stav, že kapela jakoby existuje, ale nic se neděje, je neúnosný. To už jsme udělali třikrát. Kapela musí buď regulérně fungovat a žít nebo se musíme rozpustit. Není možné být prapodivně vázaný k něčemu, co existuje - neexistuje, co je vlastně jen jakési fluidum. Já si sice občas s nějakou sestavou zahraju, ale Michal Kocáb tu možnost nemá. Michal vydal desku Za kyslík a chtěl k ní udělat turné. Uvažoval, že si zahraje s Monkey Business. Sešli jsme se na tom koncertu pro Franka Zappu  a domluvili jsme se, že bychom mohli zkusit Výběr zase nakopnout. Proto vzniklo tohle turné.

 

Když byl v 80. letech Pražský výběr zakázán, údajně jste to ze všech jeho muzikantů nesl nejhůř vy. Je to pravda?

Myslím si, že ten zákaz se dotkl všech stejně. Mě se ale navíc dotklo to, že Jirka Hrubeš emigroval. Byl to člověk mně velice blízký. Byli jsme spolu hodně propojený.

 

Uvažoval jste tenkrát o emigraci i vy?

Uvažoval. Kdo by taky neuvažoval? Ale to je složitá věc. Moje matka byla tenkrát vážně nemocná a já jsem ji tu nemohl nechat.

 

Další turné chystáte na jaro. Co na něm budete hrát?

Chceme postavit ten starý, syrový Výběr a přidávat nové věci. Během podzimu a zimy bychom je chtěli postupně zakomponovat do repertoáru. Koketujeme i se zajímavou, moderní elektronikou. Otázka je, jestli to vůbec máme křížit. Jestli dát Výběru nový moderní sounddesign (který nás ostatně baví), nebo zůstat u té syrovosti a rockové přímočarosti, která byla pro Výběr zásadní. Uvidíme.

 

Po Listopadu byla Straka v hrsti vyhlášena jako druhá nejlepší deska za posledních třicet let.

To je pravda, první byl Karel Kryl s deskou Bratříčku, zavírej vrátka. Myslím si, že Straka v hrsti určitě má své místo v dějinách české rockové muziky. Ta deska byla opravdu kultovní.

 

V roce 1989 se Michael Kocáb vrhl naplno do politiky. Vás to nelákalo?

Ne. Mě neláká se aktivně podílet na politice. 

 

Co jste říkal politickému konání Michaela Kocába?

Jeho to určitě bavilo. Michael je trochu takový dobrodruh: nedělá mu potíže skočit z muziky do politiky a pak zase do byznysu. Co se týče odchodu sovětských vojsk, stál na vrcholu ledovce. Té akci velel, Michal byl takový velký iniciátor. Naproti tomu já jsem, dá se říct ortodoxní kumštýř. Mě nikdo muzice nevezme - snad jen s výjimkou zubaté /smích/.

 

Dnes máte spoustu nabídek na hudbu pro divadlo, film, televizi. Podle čeho si vybíráte?

Víte, v tomhle jsou dva pohledy. Jeden je umělecký, snažím se nedělat žádné blbosti, a na druhé straně přemýšlím i o finanční stránce věci. I muzikant se musí něčím živit. Vždycky je potřeba najít nějaký kompromis. Tak občas dělám třeba i reklamu. To je rychlý způsob obživy. Někdy jedna reklama vydělá víc, než deska, na které pracuji půl roku. Tu reklamu přitom mám hotovou za dva dny.

 

Čím vás láká divadlo?

To je svobodná tvorba. Můžete si experimentovat, psát muziku volně, jak ji cítíte. Samozřejmě je důležitá domluva s autory a  s režisérem. Jestli to pak napíšu jako dechovku, symfoňák nebo rock a nebo něco mezi tím, to je moje věc. Ve scénické hudbě si můžu vyzkoušet věci: všechny možné vazby, aranže, orchestrace. Navíc je to systém společné práce s režisérem, choreografem či herci.

 

Když jste bral zakázku na hudbu k seriálu BBC Červený bedrník, hrály v tom roli finance?

To ani ne, tady šlo spíš o prestiž. Ten seriál běžel v 35 státech světa. Když si uvědomíte, že to vidělo třeba 100 miliónů lidí, má i filmová muzika obrovský dopad. Myslím si, že pro Červený bedrník se mi podařilo udělat jinou hudbu, než by se pro tento typ televizního filmu očekávalo. V Anglii jsem s ní měl úspěch a byl jsem nominován na cenu na festivalu v Birminghamu. S touto  hudbou jsem tam vzbudil u novinářů rozruch. Seriál běžel i u nás, ale u českých novinářů to proběhlo bez povšimnutí. To jsou ty paradoxy.

 

Společnost BBC Music vydala k tomuto seriálu sountrack. Jak se ve Velké Británii prodává?

Dobře! Prodalo se ho už ke dvěma tisícům kusů. U nás byste ho ale asi sehnal těžko. Ten soundrack "mapuje" první tři díly seriálu. V dalších dílech šla hudba ještě dál, ale soundtrack už nevyšel.

 

Jste zvyklý být sám sobě nebo i jiným muzikantům producentem. Tady jste naopak musel spolupracovat s producentem seriálu. Jaká ta spolupráce "z druhé strany" byla?

 Zatímco hudební producent má výraznou roli a zasahuje do uměleckého vyznění hudby, tady to bylo jiné. Červený bedrník produkovali dva producenti a ti mi do práce v podstatě nemluvili. Oba byli velmi vstřícní. Já jsem jednal jenom s režiséry, a ti mi dali volnost, neměli skoro žádné zásadní připomínky. Byl jsem rád, že se třem odlišným režisérům, kteří točili tento seriál, moje hudba líbila.

 

Jak jste k Červenému bedrníku přistupoval?

Přistoupil jsem k tomu pro mnohé možná nečekaně: do romantického historického dramatu se zvláštním anglickým humorem jsem dal razantnější typ symfonické hudby, a ono se to podařilo propojit. Červený bedrník i díky mým crazy tématům a agresivním disharmoniím až po čistou romantiku, narostl do úplně jiných rozměrů. To se divákům i kritikům líbilo.

 

Vystudoval jste na FAMU produkci. Věnoval jste se někdy filmu profesionálně jako filmař?

Ne, nikdy. Kamarádům na FAMU jsem dělal k jejich filmům hudbu a sám jsem si zprodukoval dva školní filmy. Víc nic.

 

Který film vás v poslední době zaujal z hlediska filmové muziky?

Moc hezkou hudbu má film Sníh padá na cedry. Výrazný hudební film je pro mě Moulin Rouge. Ta koláž slavných hitů v nových úpravách a bizardních zpracováních mě fakt oslovila.

 

A z českých filmů?

Líbila se mi hudba k filmu Nuda v Brně!

 

Pro kapelu Stromboli jste mimo jiné zhudebňoval poezii Christiana Morgernsterna. Trochu banální otázka - čtete si dnes básničky a co si vůbec čtete před spaním?

Co se týče básniček - naposledy jsem četl sbírky Magora a Třešňáka. Jinak si ale před spaním moc nečtu, spíš si pouštím nějakej biják. Potřebuji to k relaxaci, abych se vrátil ze svých výletů. Takže usínám u filmů.

 

Jak jste se tenkrát dostal právě k Morgensternovi?

To byla vlastně náhoda. Tehdy jsem dělal hudbu k inscenaci Život je sen s panem režisérem Pistoriusem. Říkal jsem mu, že hledám nějaký zajímavý texty pro svoji novou muziku a on mi půjčil pár básnických sbírek a mezi nimi byl i Morgernstern s krásnými překlady Josefa Hiršala. Tak jsem jich pár zhudebníl.

 

Jak budete trávit Vánoce?

Asi budu týden spát. Víte, já jsem toho za poslední půlrok moc nenaspal a do Vánoc asi moc nenaspím. Dennodenně jsem spal maximálně šest hodin. Když si na to zvyknete, tak to jde. Jenže pak přijde den volna, všechno z vás spadne a přemůže vás strašná únava. A čím víc těch volných dní je, tím je ta únava větší. Dokud je člověk neustále napjatý, dělá jako stroj a zvykne si na málo spánku. Jenže když najednou přijde možnost spát, protrhne se to jako hráz u rybníka a je to k neudržení. Očekávám, že to na mě přijde právě o Vánocích. Obávám se, že usnu se svým tříletým vnoučkem na klíně.  

                                     TOMÁŠ PILÁT, přečetli jste si v Avisu č. 23/03

 

 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
 

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.