Ať už kluci z kapely chtějí nebo ne, vždycky se o nich bude mluvit mimo jiné i jako o seriálových a filmových hvězdách, a dětech slavných rodičů. Šéf skupiny František Soukup se narodil Gabriele Osvaldové a Ondřeji Soukupovi; Jakub Prachař Daně Batulkové a Davidu Prachařovi, sám prošel filmem Milenci a vrazi a seriály Horákovi, Bazén a Ulice; Vojtu Dyka známe například z Letiště (a taky z několika muzikálů a kapely T.O.P. Dream Company) a Jana Maxiána ze Světel pasáže a několika českých i zahraničních filmů, hodně toho také nadaboval. Se zmíněnými jsme si povídali. Spolu s nimi Nightwork tvoří ještě Radim Pivo Genčev a Ondřej Kollár. Taková sestava se tedy sešla v originální skupině, která si na nezájem posluchačů, fandů a fanynek, rozhodně nemůže stěžovat.

Kde se vzal název vaší kapely?

Soukup: Tuhle muziku jsme dělali už na gymnáziu. Dělali jsme ji přes den - a to proto, abychom nemuseli chodit do školy. Muzika, to byl jediný důvod, pro který mě táta nechal doma (ještě s mým lumpáckým spolužákem). Když jsme pak po maturitě pokračovali, tak už nikdy přes den, protože přes den jsme se flákali. Pracovali jsme tedy v noci a tak vznikl i název kapely. Líbilo se nám i to, že pod slovem Nightwork si člověk může vybavit spoustu věcí: od něčeho neslušného až po poctivou práci.

Nechával vás táta doma často?

Soukup: Vlastně ano, on říkal: buď škola, nebo muzika. Táta byl vlastně rád, že jsem se dal na muziku, on to chtěl. Dlouho to ale vypadalo, že ze mně bude ignorant, ta muzika přišla až později. Tátovy radosti jsem hned využil: vymínil jsem si, že kvůli hudbě a skupině budeme moci zůstávat doma. Onen zmíněný spolužák se k nám pak plížil, aby ho neviděla jeho máma, která pracovala poblíž. No, trávili jsme u hudby dost času.

Co vaši rodiče muzice kapely Nigtwork říkají?

Soukup: Myslím si, že ji příliš nehodnotí. Jak jsem ale pochopil situaci, mám za to, že tátovi se naše hudba líbí. Myslím tím Nigtwork; to, co dělám sám, takové ty komerčnější věci, už tolik ne. Nightwork není vůbec komerční záležitost. To je zábava.

Vaše maminka vám napsala i nějaké texty ...

Soukup: To je pravda, napsala nám jich několik, úplně přesně dva, z toho jeden zpíváme pravidelně, ten druhý jsme použili jednorázově.

Když skončila první etapa existence kapely a hledal jste nové obsazení, zavolal jste Jakubovi Prachařovi, prý s obavami, protože jste se na střední škole neměli moc rádi. Proč?

Soukup: Jakub byl strašně "vyhezklej" a my ostatní jsme mu záviděli, jak nádherně vypadá, jaké má vlásky; a on mi záviděl můj nový mobilní telefon. Když to shrnu: on mi záviděl moji spotřební elektroniku, já jemu jeho krásu.

Prachař: Franta se choval jako blbec, já asi taky, tak to prostě nešlo dohromady

Soukup: Nicméně když se Emil Kopta odstěhoval do Anglie, musel jsem najít nové lidi. Vzpomněl jsem si, že Kuba je takový srdcerváč s kytarou, naprosto neodolatelný. Zavolal jsem mu, on si tu muziku poslechl, ještě ji testoval na nějakých kamarádech v Kolodějích, a řekl, že je to v pohodě. A dál: Kuba znal Vojtu, tak ho přivedl, Vojta znal Maxíka a přivedl ho. A Maxík znal Radima a Radim znal Ondru Kollára a Ondra znal našeho nynějšího manažera Filipa ... no, tak už to úplně nebylo, ale zní to zábavně. A Filip znal Pavlínu Fechterovou, která zřejmě zavolala vám (smích).

V březnu jste hráli na Febiofest Music Festivalu. Co vy a film?

Dyk: Film teď, bohužel, moc nestíhám, jsem spíš, řekl bych, pasivní "požerač" filmů.

Maxián:  V dohledné době žádný film natočit neplánuji, nějaký film se natočil, jinak mám k filmu vztah pozitivní. Mám rád filmové herectví, způsob vyjadřování se filmem. Je to zajímavá disciplína, která člověku může ukázat spoustu zajímavých věcí. I v životě.

Co jste točil?

Maxián: S anglickou produkcí jeden rytířský film o bitvě u Kresčaku. A když jsme ještě bývali Československo, hrál jsem ve filmu o mládí Wolfganga Amadea Mozarta, Variace slávy. Část z toho bylo použito v Amadeovi, hned na začátku. A jinak jsem hrál v několika televizních inscenacích.

Jaký je rozdíl mezi anglickou a českou filmovou produkcí?

Maxián: V Anglii je film daleko více podporován státem i různými nadacemi, tím pádem je na natáčení víc peněz. Natáčení pak taky podle toho vypadá, jak materiálně, tak co se týče štábu. Češi jsou skvělí filmaři, ale nemůžou...nemají takové podmínky, jako filmaři v zahraničí. Prostě na to nemají tak velké finanční obnosy.

Tomáš Hanák si pochvaloval i zahraniční catering ...

Maxián: Veškeré složky - včetně řidičů a cateringu - mají profesionálnější podmínky, jsou kvalitněji připravované, líp zpracovávané. Kdyby si český filmař mohl dovolit takovou techniku, jako si můžou dovolit filmaři v jiných státech, budou naše filmy vypadat daleko, daleko líp. My totiž zase máme daleko lepší scenáristy a umělce jako takové...

Prachař: Hrál jsem ve filmu Milenci a vrazi. Kvůli tomu filmu jsem si přečetl i Páralovu knihu. Mně se líbila, ale nejsem si jist jestli to dnes ještě někoho oslovuje.

Zajdete si někdy do kina?

Prachař: Někdy jo, ale jenom v noci a rád chodím sám. Mám rád takový ty béčkový filmy, popcorn a Haribo. A taky filmy Pedra Almodóvara.

Co kapela Nightwork ve filmu?

Soukup: Kapela Nightwork ve filmu ještě nikdy nebyla, ale chystáme se dělat pro jednu nejmenovanou internetovou televizi krátké scénky, jakési parodie na sociální témata. Možná to vyjde, možná to bude strašné, ale říkali jsme si, že by byla škoda téhle nabídky nevyužít. Máme v kapele tři herce; Kubu Prachaře, Vojtu Dyka a Honzu Maxiána, tahle nabídka přišla znenadání. Přemýšleli jsme o tom a řekli jsme si, že to zkusíme. Tak uvidíme, jestli to nebude blbý.

Mám za to, že váš vztah k filmu charakterizují i vaše internetové stránky, kde máte portréty na takovém jakoby starobylém filmovém záznamu.

Soukup: Ty internetové stránky ale nemají se skupinou nic společného, jenom jsou poplatné obalu naší poslední desky. Ačkoliv hrajeme moderní muziku, ty stránky jsou udělané a lá 20., 30. léta. Nechceme tím ale nic vyjadřovat; spíš nám to přišlo natolik střelené, že jsme tenhle motiv použili. Spousta lidí si myslí, když vidí obal naší desky, že jsme něco jako kvintet staré nebo šansonové hudby, ale není to tak.

Na té desce je i osobitá úprava Včelky Máji. Máte na ni povolení Karla Svobody?

Soukup: Tuhle písničku začal jako první na jednom našem vystoupení zpívat Vojta, ta naše úprava vznikla vlastně na jeho popud. Vojta začal zpívat melodii, na to se nabalila basa a postupně vznikla tahle věc celá. Před vydáním desky jsme se Karla Svobody neptali a když byla deska venku loni na podzim, tak jsme to oznámili firmě Pro Vox Music, konkrétně Jirkovi Paulů, který ho právnicky zastupuje a ta s tím neměla problémy. Jenom nám oznámili, že až to Karel Svoboda uslyší, tak ho trefí šlak... A ještě k té písničce: ona tyje z textu a hudebně to s Karlem Svobodou nemá nic společného. Někteří lidé, kteří ji uslyší, si možná pomyslí, že jako hyeny chceme těžit ze Svobodovy smrti. Není to tak, ta písnička vznikla před tou smutnou událostí.

Na vaší desce zpívá poněkud tajemná nejmladší členka Svazu ruských skladatelů - a to rusky. Co, podle vás, řekne dnešním mladým posluchačům v Čechách ruština?

Soukup: Generaci narozené po roce 1990 už to asi bude jedno, ale mnohým o něco starším silným ročníkům to vadí. Připomíná jim to komunistickou éru. Ona ale ta ruština je krásný, zvučný jazyk, a je to jazyk libozvučný i v muzice. Obzvlášť, když ji zpívá Lusy.

K Lusy jste údajně přišli na inzerát!

Soukup: To je pravda. Do Pálfyho paláce, sídla konzervatoře, jsem dal inzerát, že hledáme zpěvačku. Ten inzerát byl dost šovinistický, přesně vyjmenovával, jaká ta zpěvačka má být... a Lusy byla jediná, kdo zavolal.  

Jak probíhalo vzájemné oťukávání?

Soukup: Měli jsme se potkat před knihovnou, pořád jsem nevěděl, která z těch holek, co se tam vyskytovaly, to je. A pak jsem to zjistil, a musím říct, že se mi Lusy moc líbila, byla (a je) opravdu krásná - ostatně to byla jedna z nejdůležitějších podmínek inzerátu.

Důležitější, než jak zpívá?

Soukup: Ne, mysleli jsme to tak, že se musí skloubit osobnost zpěvačky s věcí, kterou chce kapela dělat. V tomhle hraje vzhled důležitou roli; neříkám, že nejdůležitější, ale hodně důležitou. My jsme to mysleli spíš jako fór: jsme banda kluků, takže potřebujeme pěknou holku, aby o přestávkách bylo co dělat. Ale vážně: když máte krásnou zpěvačku, je to dost dobrý!

Lusy ale není regulérní členkou kapely.

Soukup: Ne, ona s námi vystupuje jako host. Bývá totiž často v Rusku. Když má čas, zazpívá si s námi. My v současnosti hledáme nějakou další "slečnu k sobě". Ony totiž ty písničky, které zpívala Lusy, v současné době zpívá Vojta a přeci jenom je to trochu zavádějící: dámské položení hlasu a tak dále...

Vaše nová deska je trojjazyčná, objevují se na ní čeština, angličtina a ruština. Chtěli byste ji dostat do ciziny - ať už do anglicky mluvicích zemí nebo do Ruska? A nemohla by v cestě do Ruska pomoct třeba Lusy?

Soukup: Víte, vlastně ani nevím, jestli bychom vůbec chtěli. Nám se na ten východ moc nechce (nebo alespoň mně). A do anglicky mluvicích zemí... to bychom chtěli, ale je to složité. Víme, že u Britů naše deska bodovat nebude, protože naše angličtina není valná - a oni to poznají. Kdybychom měli štěstí, připadalo by v úvahu třeba tak Německo, to je ale celé věcí reklamy a našeho manažera. Obávám se ale, že je to spíš utopie. U nás totiž chybí jedna zásadní věc: vývozní kancelář české kultury - a jak to v ten moment máme zvládnout my? Můžeme s deskou třeba na nějaké veletrhy, ale to je hodně časově i finančně náročné. Ovšem musím říct, že anglicky zpívané písničky nemáme proto, aby se deska dostávala lépe do světa. A dokonce bychom na další cédéčko chtěli natočit daleko víc písniček v češtině. Pokud bude možnost zahrát si i někde v cizině, bude to samozřejmě jenom dobře; prvoplánově se o to ale nesnažíme.

Co kdyby přišla nabídka na velké ruské turné?

Prachař: Tak já nemám moc rád vodku, ale jinak bych jel. Ale ono by to nešlo, protože Franta se bojí lítat, tak by ty koncerty nejspíš nestihnul.

Dyk: Já klidně pojedu kamkoliv, hlavně když si zahrajeme!

Maxián: Ale ano, když se jim naše muzika bude líbit, tak proč ne? Nevím sice, jak bychom se tam domlouvali, kdo z nás umí natolik dobře rusky, abychom si rozuměli, ale klidně. My děláme muziku a chceme se s ní bavit. A když se s ní budeme bavit někde na východě - proč ne?

Do jaké míry je pro muzikanta výhodou, když je současně herec?

Prachař: Asi moc ne, lidem se to moc nezdá. Většina si myslí, že využíváte své popularity a že je to tak jednodušší. Ale stejně ? když je ta muzika blbá, nikdo vás nejspíš poslouchat nebude.

Maxián: Na koncertě se to dá využít, tedy ne naschvál, ale člověku to dodá jistou přirozenost. Herec je na divadle zvyklý hrát, zatímco na jevišti při koncertě je sám za sebe. To spousta herců nemá, v tom je rozdíl. Bavil jsem se na tohle téma i s jinými herci - zpěváky a vesměs všichni tvrdí, že jsou při koncertě svobodnější. Že se nemusejí přetvařovat a když, tak se přetvařují sami za sebe. 

Dyk: Já využívám obojí navzájem- a myslím si, že mi spíš pomáhá zpěv při herectví, než herectví při zpěvu. Mám ale za to, že je velkou výhodou, když je zpěvák hercem.

Maxián: Jedno ze základních pravidel v divadle je: co nezazpíváš, zahraj! V naší kapele to není potřeba...

Dyk: ... ale je!

Maxián: Když ale člověk může do písničky dodat ještě nějaký výraz těla nebo jinou energii, ne jenom to zpívání, je to fajn. Vezměte si třeba koncerty Robbieho Williamse - on tam herectví hodně využívá. To je třetina jeho výkonu na jevišti.

Když ještě zůstaneme u herectví a slavných obličejů v kapele: dočetl jsem se, že jste někde musel vysvětlovat, že nejste kreténi, když máte v kapele například Jakuba Prachaře a další známé herce. Opravdu si to někdo myslel?

Soukup: Ano, myslej... (smích) No, vždyť si to vezměte: já jsem fakan Soukupa a Osvaldové, což není úplně dobrý start, lidi si myslí, že jsem nějak zvýhodněný... no, jsem, ale nikterak brutálně. Kuba je další potomek, hraje ve dvou seriálech. Na spoustu lidí, které chceme oslovit naší muzikou, to je možná moc. Oni si řeknou: to jsou ty hvězdičky ze seriálů, a můžou na to nahlížet negativně. Ne pro všechny je úroveň těch seriálů valná - a tak můžou posuzovat i naši hudbu. Těm pak musíme dokazovat, že děláme poctivou muziku, a snažíme se ji dělat co nejlíp. 

Jedna věc je obživa, druhá věc je zábava.    

Nemáte pocit, že je dnes v českých televizích přeseriálováno, že se divák v jednotlivých titulech těžko orientuje, obzvlášť když v několika souběžně vysílaných seriálech hrají stejní herci?

Dyk: No, samozřejmě je; když ale ti lidé seriály chtějí, mají je mít. Je to jejich volba. Já sám se na seriály nekoukám. Občas se k nám dostanou čísla sledovanosti, a jsou to opravdu neuvěřitelná čísla. Lidi se prostě naučili se seriály žít.

Prachař: Přeseriálováno asi je a je jenom otázka času kdy to lidi přestane bavit. Mně ale hraní v seriálech baví. Je to dobrá zkušenost a já to tak beru.

Maxián: Pořád se říká, že je přeseriálováno, přemuzikálováno, přesuperstarováno... každá věc, která se tu vyzkouší, se pak dělá dál. Díky tomu má každá televize dva, tři seriály. V sedmdesátých letech se točilo, myslím si, daleko víc seriálů, a nikdo s tím problém neměl. Když si vezmete, co všechno se na ČT a na Nově vysílalo dopoledne, tak to vesměs, kromě převzatých pořadů, byly seriály československé produkce.

Jakube, hrajete v několika seriálech, nezaměňují si diváci vaše postavy, nezařazují je někdy do jiných seriálů, než kam patří?

Prachař: Tak to nevím, musím se zeptat.

Chvílemi mi váš herecký projev připomíná projev mladého Vladimíra Pucholta. Co vy na to?

Prachař: Vladimíra Pucholta jako herce mám samozřejmě rád, natočil skvělé filmy. A co já na to? Někdy je to asi dobře, ale nevím jestli bych s tím vystačil celý život. Budu se snažit být ještě někdo jiný.

Jak byl úspěšný soundtrack ze seriálu Bazén?

Prachař: Asi moc ne, ale vyzkoušel jsem si nahrávání ve studiu a zjistil, že neumím zpívat, takže to bylo vcelku podnětné.

Zahrajete si někdy i s kolegy z tohoto seriálu?

Prachař: Teď s Rosťou Novákem zkouším představení v divadle Archa, ale s ostatníma klukama se moc nevídáme.

S maminkou jste stanul na jevišti - jaké to bylo?

Prachař: Je to divný když jí znáte z domova, ale dá se to přežít.

A zahrál jste si i se sestrou. Jak jste se na place i mimo plac snášeli, komunikovali jste spolu, pomáhali si navzájem?

Prachař: Já myslím, že to bylo v pohodě ona je šikovná, takže jí člověk moc pomáhat nemusí. Možná bych se spíš měl někdy já učit od ní.

Váš dědeček Ilja Prachař byl svého času velice oblíbený herec. Nemáte pocit, že se na něj - a obecně na tuhle generaci skvělých herců - dnes tak trochu zapomíná?

Prachař: Tak to je asi normální, že herci přicházejí a odcházejí, ale vždycky tu zůstane to, co udělali a na to se úplně zapomenout nedá.

Kterou z dědečkových rolí máte nejraději?

Prachař: Tu z filmu Všichni dobří rodáci, anebo z filmu A pátý jezdec je strach.

Na křtu nového alba kapely Nightwork prohlásila Aňa Geislerová, že se vás kdykoliv ujme. Stalo se to už od té doby?

Soukup: Ne, ale já jsem se naopak už dávno před tím ujal Aňi. Tehdy jí bylo čerstvě čtrnáct let a se svým tehdejším partnerem Filipem Renčem přijela k nám na chalupu. Ona tenkrát patřila spíš do party dětí. Rodiče si povídali s Filipem a já jsem Aňu vzal na skládku a tam jsme spolu rozbíjeli lahve. Takhle jsme se seznámili - zabavoval jsem Andulku na odpoledne.

Jak bude vypadat vaše další deska a další repertoár?

Soukup: Bude syrovější. Bude míň discofunky. Za muzikou, která je na tomhle albu  si stojím, ale začal jsem s ní v šestnácti a teď je mi třiadvacet! Není tedy už úplně aktuální. Do budoucna bych chtěl hrát víc world music, dělat víc do rocku, klidně i etnického, nebude to jasně vyhraněná muzika. 

Prachař: Na další desce začneme co nejdřív dělat a uvidíme jak to dopadne. Představa vždycky nějaká je, ale výsledek se velmi často liší.

V kapele Nightwork jste samé osobnosti; kdo jí doopravdy šéfuje?

Prachař: Šéfuje to Franta - a my všichni, takže je to docela demokratické. Franta nás jenom nutí stejně se oblékat a jíst stejné jídlo, ale jinak je to v pohodě.

         TOMÁŠ PILÁT, přečetli jste si v Avisu 9/07