To, že jste křtila album s vážnou hudbou, bylo asi pro mnohé překvapení!

Asi ano a musím říct, že to bylo překvapení i pro mě. Chtít, abych křtila desku s nahrávkou vážné hudby, byla pěkná odvaha, alespoň jsem to tak cítila. Já jsem totiž člověk, který s klasickou muzikou nemá nic společného. Jitka Čechová je určitě lepší lyžařka, než já klavíristka.

Jak jste se k roli kmotry "vážnohudební" desky dostala?

Paní Čechová mě oslovila, jako kmotru si přála vysloveně mě. To mě potěšilo a jelikož mi to program dovoloval, a paní Čechová je špičková klavíristka, ráda jsem se toho zhostila.

Jaká to pro vás byla zkušenost?

Určitě hodně zajímavá! Prostředí vážné hudby a lidí okolo ní je mi celkem neznámé, málokdy se do takového prostředí dostanu. Když ale ty "vážnohudebníky" pozoruji, mám za to, že stejně jako sportovci musejí projít dlouhým a náročným tréninkem, který pak ve výsledku proměňují v jeden výkon. A ten výkon je, stejně jako u sportovců, nezměnitelný.

Pouštíte si doma někdy vážnou hudbu nebo zajdete si někdy na koncert?

Musím se přiznat, že jenom výjimečně. Není to ale proto, že by se mi nelíbila, prostě na to nemám čas. Volné chvíle trávím s dcerkou Luckou a to je takový živel, že s ní vážná hudba příliš nejde dohromady. A co se týče koncertů: už delší dobu si domlouvám návštěvu Národního divadla a už dvakrát jsem musela dohodnutý termín odložit. Nezbývá mi na to čas. Věřím ale, že cestu a především čas na vážnou hudbu si najdu, například až skončím s lyžováním.

Když si přeci jenom hudbu pustíte, jaká to je?

Oddechová. Přiznám se, že hudbu si pouštím hlavně v autě, většinou z rádia. Abych si k tomu sedla, v klidu poslouchala a vychutnávala, to neexistuje. Buď sportuji nebo jsem s Luckou. Čas na ostatní věci mi chybí.

Nepatříte tedy k těm, kteří se před závodem nebo zápasem koncentrují se sluchátky na uších?

To opravdu ne. Na závody se koncentruji svým zaběhnutým způsobem, především tím, že se rozjezdím. Spousta mých kolegů ale používá muziku při tréninku na ledovci. Tam je totiž ten trénink trochu monotónní. Ty dvě, tři hodiny, po které na něm krouží, si něco pouštějí do sluchátek. Mě by to rušilo. Občas si pustím hudbu doma v klidu, například když si lehnu, ale při sportu ne.

Blíží se čas dovolených - chystáte se někam nebo ji budete trávit doma na horách?

Já už mám bohužel po dovolené. Protože jsem se rozhodla ještě rok vrcholově sportovat, tak mě teď čeká čas tréninků a posilování kondičky. Pro nás je léto obdobím velkých příprav na zimu. Já mívám dovolenou v dubnu, letos jsem byla v Itálii. Přes léto si tu a tam vyšetřím pár dní, ale to je spíš odpočinek od tréninku. Velkou dovolenou už ale mám tedy za sebou.

Jak se připravujete na zimu?

Samozřejmě tréninkem. Začátkem května jsem začala s běháním na suchu, s jízdou kole; později přibudou kolečkové lyže. Směrem k zimě se intenzita tréninku stupňuje.

Bydlíte na horách - má tam Lucka nějaké kamarády svého věku?

Má, a teď je bude mít i v Praze. Začala tu totiž chodit do školky. My jsme vždycky jeden den v týdnu v Praze a Lucinka ten den chodí do takového toho kroužku dětí do tří let. S dětskou společností Lucka problémy nemá a tady jistě taky bude mít své kamarády. Kromě toho má bratrance a sestřenici v Písku - tam často jezdíme, nebo jejich rodina k nám. S dětmi tedy přichází do styku pravidelně.

Vyrůstá z Lucky horalka?

Určitě. Prahu má sice ráda a je tu zvyklá, ale vždycky se už brzy ptá: mamko, kdy už pojedeme na Šumavu? Když jsme někde jinde, vždy se moc těší zpátky do Zadova. Šumavu považuje za svůj domov, je tam nejraději.

Jak se vám daří v podnikání?

To je otázka, na kterou se těžko odpovídá. Sice jsme postavili a vybavili penzion, jsme ale asi nejraději, když tam příliš mnoho lidí nejezdí a my máme klid a soukromí - bydlíme tam totiž i my. Asi nejsem ten správný podnikatel: ne, že bych sháněla co nejvíce klientů, spíše naopak. Máme raději klid, do kterého si zveme naše přátele a kamarády. Vím ale, že takhle to nepůjde navždycky. Penzion se musí živit, musí vydělávat alespoň na dluhy, které jeho výstavbou vznikly.

Začínáte tedy pracovat i na propagaci?

Ano, musíme. Nějací hosté jsou nutní. Nově jsme zavedli internetové stránky (chalupa-neumannova.cz), tam si případní zájemci mohou najít základní informace. Doposud jsme se ale reklamě příliš nevěnovali.

Informace, že vlastníte penzion, samozřejmě sdělovacími prostředky proběhla. Zaznamenáváte oproti jiným penzionům v okolí zvýšený zájem vzhledem k vašemu věhlasu?

Náš penzion se minimálně stal poutním místem. Hodně lidí, i když se nechtějí ubytovat, to tam chodí okukovat. Moji známí po okolí mi vždycky vyprávějí, jak složitě těmhle lidem, kteří se tam chtějí jít podívat, vysvětlují, kde bydlím. Náš penzion je tedy hodně sledovaný, pro hosty byl ale prozatím spíše "uzavřený".

Co si myslíte o podmínkách, které v Česku mají drobní a střední podnikatelé?

Já asi nejsem na takovou otázku ta pravá. Jak jsem řekla, vlastně jsem ještě pořádně podnikat nezačala, popravdě - podnikáním se bavím, je to pro mě koníček. Úplně jinou situaci ale zažívají lidé, kteří si tím vydělávají na živobytí. Obecně si myslím, že je pořád co zlepšovat - i v nastavení podmínek pro podnikatele v našem státě.

Staráte se alespoň trochu o penzion, o údržbu a úklid nebo to jde úplně mimo vás?

Starám se spíš organizačně, tím, že chod penzionu řídím. Jinak tam máme provozní, a ta ho vede, zajišťuje opravy, provoz, zásobování a všechny další záležitosti. Já jsem tam hlavně doma; přece jenom ale do toho chodu alespoň trochu zasahuji.

Těšíte se na příští sportovní sezónu? Bude už opravdu poslední?

Určitě bude poslední. Původně jsem chtěla skončit už po olympiádě, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Lékaři a terapeuti nebyli proti, sponzoři mi zůstali naklonění a cítím, že bych ještě něco mohla dokázat. Určitě se pokusím vyhrát Světový pohár. Musím se ale poohlédnout po novém trenérovi, Stanislav Frühauf, se kterým jsme dosáhli absolutního vrcholu, se rozhodl odejít. Najít nového asi nebude lehké a může to trvat dost dlouho. 

A vaše další plány?

Vedle penzionu se budu samozřejmě nadále věnovat dceři Lucii a jsem také členkou organizačního výboru lyžařského mistrovství světa v Liberci, které tu proběhne v roce 2009.  Vím ale, že po aktivním sportu se mi bude hodně stýskat.

      TOMÁŠ PILÁT,  přečetli jste si v Avisu 7/06