REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

NENÍ TO SE MNOU TAK ŠPATNÝ!  

Kolem syna herců Jana a Jany Krausových je v poslední době živo. Natočil desku, kde je každá písnička věnována konkrétní osobě. Vzhledem k textům celkem pochopitelně způsobila poprask. Ovšem i záporná reklama je reklama a tak když kvůli písni "Zuzana" prohlásila Zuzana Norisová, že to David Kraus nemá v hlavě v pořádku (Mladá fronta Dnes 27. dubna), jistě si šlo desku koupit pár dalších zvědavců. Se Zuzanou Norisovou se David potkal při přípravách muzikálu Starci na chmelu (nakonec tam nehrál ani jeden z nich), ve stejném muzikálu se potkal i s Lucií Vondráčkovou, se kterou ovšem natáčel i filmovou pohádku Královský slib. Dvě úspěšné mladé herečky a zpěvačky měl tedy možnost poznat trochu blíže.

Jak je tedy vidí?

Jsou každá úplně jiná. S Luckou jsme si příliš nekápli do noty, Zuzana není tak vykalkulovaná a je mnohem krásnější. Kromě toho si myslím, že líp zpívá. Ne, že by to byla velká zpěvačka, ale je lepší než Lucie. Je čistá a křehká. Jenže ani ona nemluví vždycky pravdu: když v rozhovoru pro Mladou frontu řekla, že její přítel Juraj písničku Zuzana nezná, už nějakou dobu k ní šlo ve slovenských rádiích Jurajovo vyjádření.

Trocha historie: Na konzervatoři, kde jste studoval, o vás řekli, že jste nerealizovatelný. Co tím mysleli?

V podstatě to, že se nemůžu živit ani zpěvem, ani herectvím. Že prostě nemůžu vystupovat před lidmi.

Přesto jste hrál ve filmu, natočil desku a těšíte se na koncertování.

To je pravda. Na to koncertování se těším opravdu moc.

Takže realizovatelný jste?

No - snad to tak špatný nebude.

K vaší desce. Asi hodně lidí naštve, vedle konkrétních osob zřejmě spoustu osob ženského pohlaví.

Už se stalo. Lidi mi ledacos vyčítají - a nejen holky. Jeden kluk mě vynadal za holky - prý co si dovoluji je urážet. Já nebudu říkat, co je legrace a co ne, takové vysvětlování nesnáším. V ironii se dá skrýt i ledacos vážného. Ať se holky urážejí; myslím si, že se urazí právě ty, u kterých bych to chtěl.

Provokaci zřejmě máte ve svém programu.

Hlavně si myslím, že takové té neurážlivé muziky je tady strašně moc. Všichni chlapi zpívají a vyjí "čekám na tebe pod vrbou", já to prostě cítím jinak.

Máte pocit, že projekty naší populární hudby nejsou upřímné?

Nevím, kolik těch čekajících pod vrbou to myslí upřímně. Jestli to všichni upřímně myslí, tak je mi jich líto. Co se týče upřímných projektů - určitě jsou to pro mě Nohavica a Plíhal. Přestože folk normálně neposlouchám, folkaře pokládám za upřímné. Upřímná je možná i kapela Kryštof, i když většinou nevím, o čem zpívá.

Co třeba Vladimír Mišík?

Ten taky! Hodně zhudebňoval Kainara, ale i to je upřímné. Nebo Petr Novák. Z jeho písniček mi běhá mráz po zádech. Nebo starší Lucie. Já poslouchám to, čemu věřím.

Nakolik je v populární hudbě důležitý text?

Hodně. Spousta lidí mi říká, že text důležitý není, ale to si rozhodně nemyslím. Posluchači možná poslouchají hlavně ten text - chtějí vědět, o čem písnička je. Tím netvrdím, že hudba důležitá není. Je to asi tak půl napůl. Ale na text se u nás dává hodně malý důraz. Většinou se nejdřív napíše muzika a pak se jí teprve přizpůsobuje text. Co vznikne, je pak hodně ořezané. Proto jsou u nás takové texty a písničky, jaké jsou: jedna sloka a jeden refrén, které se s drobnými obměnami stále opakují.

Jak tvoříte písničky vy?

Když skládám, tak si vybavuji současně text i melodii. Lépe řečeno - když píšu text, vybavuje se mi k němu rovnou i muzika. Noty neumím, tak si k textu tu melodii zpívám. A pak ji aranžuji.

Jak to, že neumíte noty? Vždyť jste studoval na konzervatoři!

Studoval, ale nedostudoval.

Není to s těmi notami další vaše póza?

Není to póza! Já jsem dysgrafik a noty opravdu neumím. Neumím ani značky - na to si musím vždycky vzít kamaráda. Pro mě jsou noty text. Zpívám podle textu, u kterého si vybavuji melodii.

Vaše studium na konzervatoři bylo asi dramatické!

To je pravda. Šel jsem tam s touhou naučit se zpívat. Přestože jsem byl v popovém oddělení, vybral jsem si paní profesorku zaměřenou na klasiku. Nechtěl jsem se učit žádné popové manýry a improvizace, ale dýchání, to, co má Mercury, Pavarotti, Gott. Zezačátku jsem měl jedničky, ale pak jsem začal najednou dostávat samé pětky. Nikdo nevěděl proč. Ani moje vlastní profesorka. Byl jsem najednou na vyhození.

V té době se za vás postavil váš otec.

Postavil. Napsal dlouhou zprávu na inspekční zprávu a donesl ji do školy. Na základě toho byla ve škole inspekční komise, která udělala srovnávací koncert. Tam kromě mě zpívali samí jedničkáři, přesto komise řekla, že jsem byl z celého koncertu nejlepší. Dostal jsem individuální plán.

Kde tedy byly problémy?

To fakt nevím, asi v lidech. Dva lidi na škole mě opravdu neměli rádi. Shodou okolností když jsem tyhle zkoušky dělal, tak byli za dveřmi. Já jsem dostal kazetu se záznamem hlasování profesorů u zkoušek. Tihle dva - jeden profesor a vedoucí oddělení - mě chtěli vyhodit. Moje profesorka to nervově odnesla. Měla v té době i další osobní problémy, sama si mnou už nebyla jistá, takže už jsem k ní pak ani nechtěl chodit.

Na vás to nějaké stopy nezanechalo?

Ale ano! Zkoušky na téhle škole - to bylo něco hrozného. Třásl jsem se jako osika, ruce se mi třásly. Jak by také ne. Vy děláte zkoušky, jste nervózní, a učitelé do toho jedí jogurt, hledají si v diářích, povídají si. Větší stres jsem v životě nezažil. A nebyl jsem sám.

Pošlete jim desku?

Nepošlu. Už s tou školou nechci nikdy mít nic společného. I když na druhou stranu jsem si tam našel skvělé přátele a někteří lidi mi hodně pomohli. Třeba Jaroslav Dušek nebo Zdeněk Šlupka Svěrák. Ale zpěváci mě nenáviděli.

Potkáváte se s nimi?

Přišel jsem do muzikálu Starci na chmelu, kde tihle zpěváci zpívali ve sborech. Muzikály - to jsou továrny. Ať jste nadprůměrný nebo podprůměrný, udělají z vás figurky. Z obou konzervatoří vycházejí každoročně haldy takových zpěváků a buď jdou někam do sborů nebo dělají něco jiného, protože se zpěvem neuživí. Já jsem přišel do Starců na chmelu a měl jsem dělat jednu z hlavních rolí. Jenže nastoupila závist, pohádal jsem se s panem Vondráčkem a musel jsem odejít.

Proč jste se pohádali?

Čekal jsem retro-Starce s retro-muzikou, jenže pan Vondráček z toho udělal středoproudý muzikál. Do toho se mi jít nechtělo.

Na školu posílat desku nebudete, pošlete ji alespoň těm holkám, které inspirovaly jednotlivé písničky?

Určitě. Kromě Posedu a Morčete je každá písnička věnovaná konkrétní holce, já mám ty písničky vlastně jako deník. Všechny ty holky album dostanou i s věnováním.

Říkáte, že písničky jsou vaším deníkem. Kolik jich celkem máte?

Napsal jsem jich asi devadesát.

Některé z holek, o kterých zpíváte, jsou známé herečky či zpěvačky. Žene vás ctižádost "balit" známé holky?

To ani ne. Přichází to spíš s tím, jak ty holky potkávám. Třeba Kláru Jandovou jsem viděl v Kufru a líbila se mi natolik, že jsem si ji pak vyhledal. Se Zuzanou Norisovou jsme se seznámili v muzikálu Starci na chmelu. Ale většina "mých" holek nejsou žádné hvězdy.

V čem vám pomohlo to, že jste synem Jana Krause?

Více se o mě zajímají novináři a taky jsem se seznámil s mnoha vlivnými lidmi. Díky otcovi mám lepší kontakty, než kdybych byl obyčejný kluk z Ostravy. Má to ale i svou druhou stránku. Často je mi předhazováno, že jsem uměle protlačován někam, na co nemám. Ale tomu se člověk neubrání.

Někteří potomci slavných rodičů si změní příjmení. Neuvažujete o tom vy?

V žádném případě! Za jméno se nestydím, je pro mě vlastně motor. Můj otec je pro mě velkou motivací. Dělá sice v jiném odvětví šoubyznysu, ale dělá ho dobře.

A s matkou se teď chystáte natáčet.

Ano. Měli bychom hrát matku a syna ve filmu režisérky Lenky Kny Podezření. Syn pátrá v minulosti své matky, které se to ale nelíbí. Natáčet by se mělo příští rok.

Po kom jste víc - po mámě nebo po tátovi?

Po mámě jsem hodně, ale s přibývajícími roky v sobě stále víc objevuji i tátu.

TOMÁŠ PILÁT, Avízo č. 9/02

                T

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.