REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

DAVID KOLLER MĚLI JSME POCIT, ŽE NÁM UPADNOU ZADKY  

David Koller je v české rockové hudbě legendou; je synonymem kvality, ale také hlavní osobou nejrůznějších historek a mýtů. Koller a drogy, Koller a ženy - to jsou jen dvě z mnoha frekventovaných témat. Ženy má rád, ale tvrdou drogu prý nikdy neokusil. Nesporné je však množství opravdu skvělé muziky, kterou má za sebou. Hrál v kapelách Jasná páka, 5P, Blue Effect, ZOO, Žentour, v současnosti je pilířem skupiny Lucie, se kterou dělali v roce 1995 předskokana Rolling Stones. David si ovšem také zahrál jako herec v několika filmech (Pražákům, těm je hej, Amerika, Mrtvej brouk, Do smrti dobrý, do smrti zlý) a k dalším filmům stvořil hudbu. Z rozvedeného manželství má David Koller syna Adama. A žhavá současnost? Právě teď založil - pro turné Jim Beam Music (a snad pro spolupráci na sólové desce) novou formaci David Koller Band. Projekt Jim Beam Music je vlastně soutěž mladých kapel. Akce vyvrcholí 12. a 13. prosince na pražské Brumlovce, na druhém z uvedených koncertů bude vyhlášen letošní vítěz soutěže, který vyhraje nemalé peníze. Spolu s finalisty (kapely Khoiba a Onset) zahraje a bude asi hlavním magnetem právě David Koller Band.

Berete to jako charitu?

Popravdě řečeno - jako charitu asi ne. Nazývat to "charitativní" záležitostí - to je asi příliš vznosný výraz. Je ale pravda, že takové vystoupení může začínajícím kapelám pomoci. Jistě pro ně má velký význam, že si zahrají na společném koncertě se mnou. Uvidí je hodně lidí, zahrají si v prostorách, kam by se jinak asi nedostaly, s dobrou aparaturou, s dobrým osvětlením. Bude to pro ně zkrátka svátek. Ale i já jsem rád, že mě produkce Jim Beam Music pozvala jako hosta.

Berete se tedy jako host na finálovém koncertě dvou soutěžících kapel?

Tu akci jsem si nevymyslel, mě vybrali jako tahouna těch večerů. Za jiných okolností bych ty koncerty zrovna teď neměl.

Celé turné David Koller Bandu tedy probíhá v rámci Jim Beam Music?

Ano, je to tak. Hrajeme 6. prosince v Českých Budějovicích, a další dny ve Zlíně, v Brně, v Hradci Králové a Plzni. Vyvrcholení přijde 12. a 13. prosince v Praze.

A ještě k těm mladým kapelám: hrát v hale před dvěma tisíci posluchači, to je asi zkušenost .Určitě. Čím víc je diváků, tím rychleji se šíří jejich názor na danou věc. A ty reakce pak dostávají muzikanti - to je určitě škola.

Pomáhal takhle někdy někdo vám?

Vidíte - to je zajímavé, s Lucií nás nikdy nikdo nikam nevzal, i když jsem se tenkrát snažil chodit za různými lidmi. Ale když jsem hrál se Žentourem, tak nás vzal jednou na šňůru Elán. To je vždycky fajn. Už jsem o tom mluvil - člověk se dostane před spoustu lidí a na velké pódium. To má svá specifika.

Kamarádíte se se členy Elánu?

Spíš se známe. Byl jsem na nějakém jejich křtu a na prvním vystoupení Joža Ráže poté, co se přizabil na motorce. Jsem rád, že to takhle zvládl.

Před časem se říkalo, že slovenská populární hudba předběhla českou. Jak to, podle vás, vypadá dnes?

Víte, já tyhle sportovní příměry u muziky nemám rád, to je vždycky "vošajstlich". To přece není potřeba srovnávat! Vždycky záleží na kapele. V každém státě je vždycky některá kapela nejnavštěvovanější a pak je spousta kapel, které ji napodobují. Co se týče Slovenska, tam se muzika v 80. letech vyznačovala skvělými texty. Přece jen tam bylo o něco volnější klima. Možná proto, že tehdejší prezident Husák byl Slovák. Jenže od té doby se to změnilo.

Koho máte ze slovenské scény rád?

Hodně dobrých kapel v poslední době je z východního Slovenska. Líbí se mi třeba No Name, nedávno jsem jim křtil na Slovensku desku. Taky jsme spolu na Slovensku hráli - Lucie a No Name. Znají spoustu písniček a vědí, jak na ně. Podle mě jsou jedni z pokračovatelů toho stylu, co hrál a hraje Elán.

Jak se vůbec díváte na všelijaké ty České a Slovenské slavíky?

Jako ohlasu a ceny, kterou dávají lidi, si ho vážím. Je to ocenění, které neovlivňují žádní profíci, je to jakýsi odznak popularity. Druhá věc je ta, že je pořád spojen s dobou totality (myslím, že ji vymyslel kdysi pan Svěrák jako diváckou cenu). Pořád je produkčně pojímána tak, že v takovém programu, jako je vyhlašovací večer, opravdu nechceme vystupovat.

S Žebříkem je to jiné - tam jste vystupovali...

Žebřík je taky divácká cena. I když je to dělané hodně do estrády, tak si do Plzně pro ceny jezdíme. Je to více lidové a není to spojeno s "totáčem". Slavíku se snažíme vždycky za každou cenu vyhnout.

Zpět k Jimu Beamovi. Některé firmy vyrábějící alkohol či cigarety pořádají různé dotované soutěže a koncerty v klasické i vážné hudbě i v jiných druzích kumštu. Neléčí si tím tak trochu svědomí ze škodlivosti svých produktů?

Nevím, jestli je to úplně tak. Ty firmy, o kterých mluvíte, by peníze na propagaci mohly utrácet různými směry. Někdo podporuje sportovní klání - od formulí po fotbaly, ostatně celá naše nejvyšší fotbalová liga se jmenuje po jednom pivu. Myslím si, že je dobře, když je někdo ochoten vrážet peníze do muziky. To se mi líbí.

Lidi, kteří rádi pijí, říkají, že alkohol je méně škodlivý, než cigarety. Z kouření přece jenom může vzejít rakovina.

Alkohol vám zase zničí játra. To si nevyberete. Možná bych raději hrál pro firmu, která vyrábí mrkvový džus, ten je zdravější než alkohol. Svým způsobem je vždycky problematické ztotožnit se s něčím takovým, jako je reklama na cigarety a alkohol. Ale jak říkám, ty firmy by mohly peníze utrácet jinak. Buďme rádi, že je utrácejí za muziku.

Co vy a alkohol? (ptám se, protože právě pijete minerálku)?

Nemusím pít každý den a pořád.

Co třeba Jim Beam - máte toto pití rád?

Ano. Taky jsem mu občas dělal "sponzora".

Když si můžete vybrat z tvrdého - co si dáte?

Bourbon nebo skotskou whisky.

Nedávno jste byli s Lucií v Americe.

Měli jsme sedm koncertů pro Čechy a Slováky a pro pár Američanů, kteří na nás přišli s nimi. Ta šňůra byla poučná, příjemná a nesmírně náročná. Projeli jsme během čtrnácti dnů Ameriku a už jsme měli pocit, že nám upadnou zadky z věčného sezení v letadlech a auťácích.

S angličtinou jste se vyrovnali?

Myslím, že ano. Shodou okolností jsme už před tímto zájezdem pracovali s Davidem Bianco. To je producent z Los Angeles, který dělal například s Ozzy Osbournem nebo Red Hot Chilli Peppers. Ten s námi udělal tři písničky v angličtině. I ty jsme pak na tom našem zájezdě hráli. Aby tomu rozuměli ty tři procenta Američanů, kteří na nás přišli.

Kdo u našich krajanů v Americe frčí - pořád je tam nostalgie po jménech jako Matuška, Pilarová, Gott?

Na nás chodili mladí, takže tato jména tam nepadala. Ti, kteří přišli na naše koncerty, byli lidé, kteří do Ameriky odešli, ať už s povolením nebo bez, za prací v poslední době.

Starší generace na vás nechodila?

Ne. Ta nás ani nemůže znát.

Takže, byť přijedou Češi, krajané nechodí na toho, koho neznají?

Myslím si, že přesně tak to je.

Prohlásil jste, že poslední deska Lucie není sarkastická, protože jste na ní nenapsal ani jeden text. Znamená to, že bez vás není sarkasmu?

Ne, to tak to rozhodně není. Ono to všechno přichází a odchází s tématy, která jsou či nejsou člověku blízká. Na prvních deskách jsme měli víc politických písní, dnes už ne. Asi nás to už tak netrápí. Jinde jsme zase měli texty s ironickým podtextem vůči osobám opačného pohlaví, ale i to už jsme přestali řešit. Teď se zkrátka nacházíme v jiné době a jiné situaci.

Býváte sarkastický ke svému okolí?

Bez legrace by nebyl život! Nevím, jestli jsem přímo provokatér, ale rozhodně mám rád, když se něco děje.

Časopis Elle vás před časem vyhlásil nejvíc sexy chlapem v Česku. Kdo je, podle vás, nejvíc sexy ženou v české populární hudbě?

Myslíte - kdo se mi nejvíc líbí?

Ano.

Jéje! Doufám, že to nebude číst moje holka! (D. K. se rozhlíží a přes sklo kavárny nachází plakát jakéhosi vlasového studia Petry Měchurové, na kterém jsou opravdu pěkné holky.) Tak třeba Petra Měchurová - to je pěkná holka! Akorát nevím, co dělá. Ale řeknu vám, že tu máme tolik krásných českých holek, že už jenom z tohoto důvodu by člověk nemohl od nás emigrovat.

Uvažoval jste někdy o emigraci?

Ale ano. Když jsem se tady za totality mlátil pořád dokola, tak jsem na útěk myslel. Tenkrát jsem se dostal ven jenom s kapelou, se Žentourem. To by emigrovat šlo, ale kvůli skupině jsem to nechtěl udělat. Věděl jsem, že by z toho kluci měli strašný průšvih a už by si kloudně nezahráli.

Když jsem ale sám žádal o povolení vyjet, tak jsem ho nikdy nedostal, protože kdysi utekl můj brácha. Já jsem tím pádem byl bez šancí. Takže když jsem chtěl zdrhnout, tak jsem nemohl, a teď, když můžu, tak neutíkám.

Vedle hudební jste si zažil i hereckou slávu. Ve filmu o skupině Výběr jste například hrál Klaudia Kryšpína. Jaké to bylo hrát jiného, nota bene žijícího muzikanta?

To byla spíš legrace, ta role nebyla velká. Opravdický Kryšpín byl tenkrát v Austrálii a jelikož se film začal dělat ještě před Listopadem, tak nemohl přijet. Já jsem měl tenkrát dlouhé světlé vlasy, to se pak hrálo samo.

Cítíte se být hercem?

Kdepak! Dobrý herec to buď musí mít od Pánaboha nebo se to musí nadřít před zrcadlem. Já, když se setkám při natáčení filmu s opravdickými herci, cítím velký rozdíl mezi tou jejich rutinou a sebou. Ve skrytu duše se stydím zahrát emoce, protože se stále nedokážu odpoutat od normálního bytí.

Průprava na pódiu vám v tom nepomáhá?

Moc ne. Když dostanu nějakou nabídku na roli, snažím se tomu vyhnout.

Ve své branži jste velmi obletovaný člověk. Pořád vám vadí, že to s sebou nese určitou ztrátu soukromí, nebo už jste si zvykl?

Člověk si zvykne. Když někam jdu, tak už počítám s tím, že tam může dojít k nějakým kontaktům, o které nestojím. To k tomu zkrátka patří a je zbytečné si namlouvat, že to nechci a že mi to vlastně není příjemné.

Stává se vám často, že vás oslovují lidi slovy "Ahoj Davide, pamatuješ ." a vy nevíte o koho jde?

Stává a často. Myslel jsem si, že zapomínám jenom jména, ale já zapomínám i obličeje.

Ale třeba se s těmi lidmi opravdu neznáte.

I to je samozřejmě možné. Mně se taky několikrát stalo, že jsem na ulici pozdravil nějakého herce s tím, že ho znám, a přitom jsem ho znal jenom z televize. V tu chvíli se mi totiž bezděky vybavil jako známý.

Říkáte, že zapomínáte jména. Zažil jste kvůli tomu někdy nějaký trapas?

Zažil jsem jeden strašný trapas. Ještě na Ježkově konzervatoři jsem měl jednomu svému nemocnému spolužákovi donést nějaké noty. Jenže jsem zapomněl jeho jméno, pamatoval jsem si jen příjmení. Přišel jsem k němu domů a otevřela mi nějaká paní. Já jsem nevěděl, jestli je to jeho sestra, matka, babička či kdo. Jak jsem byl ve spěchu, tak jsem střelil od boku tu babičku. Zeptal jsem se, jestli má doma vnuka. A ona to byla jeho žena.

Nakonec zpátky k Jim Beam Music. S novou kapelou vyrážíte na turné po sedmi městech. Jak David Koller Band vznikal?

Vybíral jsem ty, kteří dobře hrají a se kterými bych případně mohl spolupracovat příští rok na své nové desce. Tak jsou v Bandu Olda Krejčoves z Monkey Business, Tomáš Vartecký z Kurtizán, Honza Křížek a Tomáš Kopecký z Walk Choc Ice a Tomáš Marek - bubeník, který se mnou hraje v Lucii. S námi budou vystupovat ještě dvě holky z Bambini di Praga: Jarmila Farkašová a Míša Glagoličová.

Co budete hrát?

Nechci, aby se jednalo jenom o jakýsi Lucie Revival. Budeme hrát písničky, které mapují většinu kapel, ve kterých jsem hrál a skládal. Od mojí první písničky Majolenka až po poslední desku Lucie. Aranžmá přitom budou proti těm původním verzím poněkud nezvyklá. Tak se může stát, že některé písničky třeba lidi vůbec nepoznají. Ale doufám, že to jak nás, tak posluchače bude bavit.

                Tomáš Pilát Aviso 19/02

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.