|
|
|||
|
REDAKCE MARTEK | PROFIL ČASOPISU | HARMONOGRAM | DISTRIBUCE | CENÍK | TECHNICKÉ ÚDAJE | VÝPOČET INZERÁTU | PRŮZKUM | ZNÁMÉ OSOBNOSTI |
|||
|
PETR KOLÁŘ |
|||
|
Jste s Danielem Landou kamarádi? Jsme a velcí. Dan je férový a přímý chlap, což je v téhle branži spíš výjimka.
Na nedávném turné jste mu dělal "dubléra", zachraňoval jste písničky v místech, kdy už to Daniel nevyzpíval. Jak jste si v téhle roli připadal? Já jsem Dana spíš podporoval v určitých pěveckých partech, kam on už nedosáhl. Nepřipadal jsem si jako dublér, ale jako rovnocenný partner. Už třeba jenom proto, že mě postavil na forbínu vedle sebe. S tím jsem nepočítal. Myslel jsem si, že budu někde vzadu jako sborista. Nebylo to tak a toho si cením.
Prý byl velký rozdíl mezi koncertem v Praze a těmi předcházejícími. Rozdíly byly, ale všude to bylo fajn. Asi nejlepší se mi to zdálo v Brně, tam byli skvělí lidi a nejlepší atmosféra. Mám pocit, že brněnské publikum bylo nejvděčnější. V Praze lidi šmejdí a čekají na chybu.
Z turné nevznikne cédéčko, "jenom" DVD. To mi přijde škoda. Asi je to záměr autora, ale souhlasím s tím, že je to škoda. Taky by se mi líbilo, kdyby se z těch několika koncertů sestřihalo album.
V Arakainu jste nahradil na postu zpěváka Aleše Brichtu. Jak se cítíte na pozici po někom, kdo byl zavedený, známý a oblíbený? Nějak zásadně to neřeším. Kdybych se v tom hrabal, tak bych tuhle nabídku možná vůbec nepřijal. Nebojím se toho a chci odvést dobrou práci. Jsem muzikant, metal mám rád a jsem rád, že jsem tuhle možnost dostal. Jenom pro zajímavost - u metalu jsem vlastně začínal.
Takže jste nabídku Arakainu přijal okamžitě? To vůbec ne! Ze začátku jsem tu nabídku přijmout nechtěl, protože jsem právě řešil to, na co se mě ptáte. Ale pak jsem si řekl: Proč ne? Kdo se bojí, nesmí do lesa!
Mluvili jste o vaší výměně někdy s Alešem Brichtou? Přímo o tom ne, v tom jsme se nijak nepatlali. Sešli jsme se a povídali jsme si spíš tak obecně. S Alešem máme kamarádské vztahy, nedávno jsem mu křtil desku. A co se týče mýho nástupu do Arakainu, jsem měl pocit, že mi snad Aleš fandí a před prvním koncertem, když se přišel podívat, mi to i řekl.
Když zpíváte nebo nahráváte s Arakainem, bleskne vám někdy myšlenka, jak by to asi udělal on? Ne. To mě opravdu vůbec nenapadlo.
O desce Metalmorfoza se mluví jako o přelomové desce Arakainu a vy jste jedním z důvodů toho přelomu. Když se o tom takhle mluví, tak z toho mám fakt radost. Musím popravdě říct, že mě to dojímá.
Máte pocit, že svým příchodem do Arakainu rozšíříte počet příznivců kapely, nebo se ti, co byli zvyklí na Aleše Brichtu, odvrátí a vyjde to vlastně nastejno? Nevím. Samozřejmě bych si přál, aby ti, co měli rádi Aleše, měli rádi i mě. A když se nabalí noví příznivci, třeba ti, co mě znají z muzikálů, tak to bude jen dobře. Snad je moje osoba může přesvědčit, že i hudba Arakainu je skvělá.
Jste - co se týče muziky - vyhraněný posluchač? To nejsem, poslouchám úplně všechno. Doma mám obrovskou fonotéku a diskotéku a líbí se mi kdeco. Možná i proto jsem přežil deset let v téhle branži. Když jsem přišel v roce 1994 do Prahy, vůbec jsem nevěděl, co budu dělat. Začal jsem tenkrát dělat na reklamách a zpíval jsem ve sborech slavnějších kolegů. Jsem universální muzikant. Myslím si, že zazpívám úplně všechno a to i díky tomu, že úplně všechno poslouchám.
Při práci na písních na novou desku Arakainu vznikly třeba i tři texty na jednu písničku. Měl jste při konečném výběru, jako zpěvák, poslední slovo? Tam šlo o to, že jsem třeba byl někdy rychlejší, dřív jsem něco napsal a kluci třeba chtěli něco jiného. Řešili jsme to tak, že každý, kdo chtěl, napsal co cítí. Musím to zaklepat, moje texty většinou prošly. Vybírali jsme je společně. Ale já jako zpěvák jsem do toho samozřejmě mluvil.
Kolik těch textů na desce je vašich? Osm a půl z patnácti.
Funguje v metalové kapele demokracie (když se bavíte o textech nebo o muzice)? V Arakainu je velmi silná. V jiných kapelách třeba ne, tam to řídí jedna nebo dvě osoby, ale v naší kapele je demokracie obrovská.
Muzikou, ale i texty, chcete prý prezentovat vlastní myšlenky. Jaké jsou dnes myšlenky Arakainu? Nebo jinak: co chce Arakain říct? Skutečně se mluvilo o tom, že touhle deskou chceme prezentovat to, co dnes Arakain cítí. Ale já, když jsem ty texty psal, jsem nad tím ani takhle nepřemýšlel. Spíš, než pocit Arakainu, to byl pocit můj. Do každé písničky jsem dal kus sebe. A jak na mě působil text a hudba, tak jsem pak tu písničku nazpíval. Takže zase spíš moje pocity. Těch pocitů bylo hodně a tak je ta deska pestrá.
Když se tak podíváte kolem sebe nebo do sebe, jaké pocity ve vás jsou právě nejsilnější? Musím opravdu říci, že za poslední rok mám pocitů více. Před necelým rokem se mi narodil syn a měl jsem možnost být přímo u jeho zrodu, což je opravdu zážitek velmi silný a pocity velmi emotivní. A když se k tomu připojí práce s Arakainem, završená vydáním úspěšné desky /Metalmorfoza/, tak zjišťuju, že převažují jenom pocity příjemné. A co se týká pocitů špatných, na ty se snažím rychle zapomínat a moc si je nepřipouštět.
O Arakain se stará spousta lidí a agentur. Nejste přepečovávaní? Já si myslím, že je těch pečujících ještě málo. Ve světě je to jiné. Kapely, které hrají třeba dvacet let a jsou na vrcholu, mají ten servis naprosto kompletní a pohybuje se kolem nich opravdu hodně lidí. A je to dobře. Kapela nemůže věci kolem koncertů, nahrávání a propagace zařizovat sama nebo s jedním člověkem. V tomhle podniku, a hudební branže je vlastně podnik, má mít každý svoje místo.
Písničky Arakainu z rádií téměř nejsou slyšet. Přitom některé by se z éteru klidně mohly linout, některé jste s tímto cílem dokonce dělali. Proč tomu tak je? To je zapeklitá věc, na kterou se těžko odpovídá. Několikrát jsem byl na zasedání něčeho, co se dá nazvat Radou rádií, a tam jsou názory velmi různé. Co šéf nebo manažer rádia, to jiný názor. Tak vznikají ukrutné debaty o rockové muzice vůbec. Oni se dokáží dlouho bavit o písničkách, které pak ale stejně nehrají. Výjimkou jsou zaplacené reklamní kampaně zahraničních kapel. To se prostě musí zahrát. U domácích věcí tyhle páky zatím nejsou. Většinou jde o peníze!
Přitom za první týden prodal Arakain tři tisíce desek, což je v tomhle druhu muziky unikum! Je to fakt super. Kdyby to tak ještě chvíli pokračovalo, mohlo by to být tím zlomem, který šéfy rádií přesvědčí. Dnes se hodnotí všechno podle prodejů. Máš prodej, dobrý. Nemáš prodej, tak jdi!
Vy jste ovšem nabídli rádiím pomalou písničku. To se mi zdá trochu zavádějící. Máte pravdu, je to zavádějící, ostatně já jsem byl proti tomu. Ale to není náš výmysl - tak se to prostě dělá. Do rádií se dávají stravitelné věci, i klipy se dělají na stravitelné písničky. Tak to chodí. Nedávno jsem byl "podveden" dokonce já sám. Kapela Systhem of A Down dala na singl pomalou věc a vytvořila na ni i klip. Já jsem si pak pořídil desku a byl to takový blázinec, že jsem ho strávil asi až napopáté.
Metalmorfoza je první deska, kterou Arakain nahrával na Barrandově. Co tamní studio hudbě a desce vůbec dalo? Nedá se říct, že by studio něco desce muselo dát. Hodně jsme před natáčením zkoušeli a měli písníčky osahané a věděli, co máme chtít. Devět minulých alb nahrávala kapela ve studiu Propast nebo Citron a už to chtělo nějakou změnu. Když spolupracujete stále se stejnými lidmi a se stejnou technologií, je sound kapely i desek pořád stejný. My jsme chtěli, aby byl jiný, a samozřejmě lepší. A myslím si, že se to povedlo. Jiný je a rozhodně se nezměnil k horšímu.
Hlavního zvukaře vám dělal Georgi Eric, což je Srb. Nahrávce jistě prospěl i pohled ze zahraničí. Nebo to tak není? Tenhle zvukař čte hodně odborné literatury a sám je muzikant, kytarista. Práce ve studiích je jeho koníčkem. To nám samozřejmě přineslo inspiraci. Tady není mnoho studovaných lidí na zvuk, taky na to nemáme žádnou školu. Mě do zpěvu moc nemluvil. Je na místě zmínit i dalšího zvukaře Honzu Šmejkala, který nahrávku míchal a dal tak novému Arakainu nový sound.
Vaši kolegové z kapely si vás často dobírají, mluví o vás jako o hvězdě. Je to, předpokládám, v dobrém. Určitě. Oni si ze mě dělají srandu, protože jsem v Arakainu nový. Tak mi to neustále předhazují. Ale je to všechno legrace. Jinak komunikujeme vážně a v pohodě.
Považujete už se, po tom co všechno jste v muzice dokázal, za hvězdu? Já si nemyslím, že bych doteď v muzice dokázal tolik, abych se za hvězdu mohl považovat. A i když nastane ta situace, že by si eventuelně moji fanoušci z mé přítomnosti trhali vlasy, tak stejně jim nebudu dávat důvod, aby si o mě mysleli, že jsem hvězda. Nemám to v povaze.
Zůstanete u Arakainu? Ano.
Koncertujete ještě s Precedensem? Koncertujeme. Každý poslední pátek v Malostranské besedě. Už tam máme věrný okruh příznivců, zahrajeme a dáme si pivo. Je to všechno pro radost.
Jak se kolegové v Precedensu dívají na vaši novou aktivitu? Všechno jsme si vyříkali. Já jsem nechtěl nějak zásadně a dramaticky odcházet. Nakonec jsem z téhle kapely odešel, protože to stagnovalo a nebyla energie a chuť dělat něco nového.
S Martinem Němcem jste zadobře? Jsme. Já jsem mu ostatně za hodně vděčný. On to byl, kdo mě vytáhl z neznáma. V roce 1996 jsem ještě neměl žádné velké jméno, nebyl jsem známý, a on mě vzal na základě konkursu do Precedensu. Dodnes to pokládám za obrovskou zkušenost. Martin je pro mě persona, legenda, vždycky jsem vnímal všechno, co říkal a učil jsem se od něj.
A když zůstaneme u Precedensu - jaké máte dnes vztahy s Bárou Basikovou? Ty nejlepší. My jsme se po létech potkali i v muzikálu a musím říct, že naše spolupráce v něm byla pro mě velmi příjemná. Doufám, že ještě na nějakou spolupráci navážeme.
Baví vás muzikály? Baví. Já nechci sedět doma. Kdybych měl jednou ročně turné s Arakainem nebo hrál jednou měsíčně v Malostranské besedě, tak zakrním. Pořád musím něco dělat. Jsem rád, že díky muzikálům můžu zpívat častěji. Beru to jako dobrý trénink, který mě drží v kondici.
To už se udržujete v kondici poměrně dlouho. To je pravda. Moc rád vzpomínám na své začátky v muzikálu Hair - Vlasy. To je opravdu kultovní muzikál. Škoda, že po roce skončil.
Hair byl vlastně jedním z opravdu mála muzikálů, kde byl fyzicky vidět živý orchestr. To bylo úžasné. Byl zakomponován do hry a my jsme s muzikanty mohli komunikovat. Po Vlasech se už žádný jiný muzikál naživo nehrál. Jak říkám, škoda, že to po roce přestalo.
Krysař, kde jste také hrál, je úplně jiné dílo. Ano. To je spíš komorní představení se zpěvy. Na tuhle práci jsem musel načerpat nějaké vědomosti i z herectví. Miriam Landa, která představení režírovala, mi dávala pořádné kapky. Já přitom nejsem žádný herec.
Svého času se mluvilo o tom, že je Krysař rasistický muzikál. O tom se mluvilo kolem roku 1996, když se Krysař hrával v Divadle Ta Fantastika. Když se pak vrátil do Divadla Kalich, už se takové řeči nevedly. Dana Landu, autora muzikálu, v polovině devadesátých let provázela jiná pověst, než v současnosti. Teď už je usazenější, má rodinu, závodění, sport - je to pohodovej chlapík. To rozhodně nebyl.
Jak byste charakterizoval sám sebe? Jsem normální samorost. TOMÁŠ PILÁT
|
|
||
|
REDAKCE MARTEK | PROFIL ČASOPISU | HARMONOGRAM | DISTRIBUCE | CENÍK | TECHNICKÉ ÚDAJE | VÝPOČET INZERÁTU | PRŮZKUM | ZNÁMÉ OSOBNOSTI |
|||
|
Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4 tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz Copyright © 2003 Martek, s.r.o. |
|||
Sbory za
Lucií Bílou, Karlem Gottem a Danielem Hůlkou, pak skupina Precedens,
muzikály Dracula, Mise, Hamlet, Krysař a Johanka z Arku, vedle toho sólová
deska s cover verzemi slavných světových hitů (Mackie Messer) a společný
projekt s Tomášem Kymplem a Michaelem Kocábem (Velvet Revolution) - tak
tohle všechno má za sebou Petr Kolář. V současnosti zpívá s
metalovou kapelou Arakain, kde si vyměnil místo s Alešem Brichtou, a
jeho výkon můžeme ocenit na nové desce téhle kapely (Metalmorfoza).
Petr Kolář toho za pár let stihl opravdu hodně a všude uspěl. Je
totiž přesně tím typem zpěváka, kterým se říká universální. K
tomu vládne příjemným hlasem a je dostatečně sebevědomý. Přesto
se ještě necítí na vrcholu. Ostatně kolega Daniel Landa o něm řekl:
Mám ho velmi rád. Je to nesmírný talent a přitom velmi pokorný a
zodpovědný člověk. Věřím, že jeho hodina H ještě přijde!