Jiná už nebudu! říká Petra Janů

Petra Janů patří k našim nejvšestrannějším zpěvačkám. Zvládá jak pop, tak rock a více než doma je i v muzikálu. Její kariéra nabrala obrátky v roce 1972 po skvělém umístění v soutěži Mladá píseň Jihlava, kdy přišla do Divadla Semafor. Od té doby spolupracovala s celou řadou es české pop-music: kapelou C&K Vocal, Bohuslavem Ondráčkem, Zdeňkem Borovcem, Otou Petřinou, Zdeňkem Rytířem, Karlem Svobodou či Petrem Jandou; na koncertech ji doprovázely kapely Pro-rock, Bumerang a Golem. Třikrát získala Zlatého slavíka. Natočila řadu úspěšných desek a spoustu hitů (40 z nich zaznamenává i nové supraphonské dvojalbum Já jsem, jaká jsem). A excelovala i s legendární "skupinou" Triky a pověry společně s Jaroslavem Uhlířem a Karlem Šípem.

Tímhle projektem jste bavili diváky, ale jistě i sebe!

Ano. Triky a pověry byla nádherná mystifikace! Se Šípem a Uhlířem je ohromná sranda a mě ke srandě taky nikdo nemusí nutit. Po setkání s těmihle pány jsem vždycky dva dny nemohla dýchat, jak jsem měla namoženou bránici. Tenkrát jsme se dokonce ocitli i na titulu v Mladém světě a šla kolem toho velká bublina, že do Prahy přijeli Italové. Měli jsme i klipy a desky, zkrátka úžasná parodie a mystifikace. Těžká "Amerika" v českých vodách 80. let!

Na některé české písničky vám ovšem parodie neprocházely. Na které?

Například na písničku Kde jsi. Víte, vždycky se našel nějaký soudruh, kterému něco vadilo. Socialismus totiž byla tak křehká květinka, že mu mohlo ublížit cokoliv. Třeba i ženská bez podprsenky.

Jak snášíte podzimní a zimní měsíce?

V tomhle počasí jsem vysloveně ztuhlá. Dám vám příklad: když v zimě otevřete okno, a tam je schovaná moucha, zpomalená, zmatená, která neví, co s nožičkama, tak to jsem já. Listopad by pro mě vůbec nemusel být a bez zimy bych se taky obešla.

Jak toto období přečkáváte?

Musím je přečkat. Všechny věci, které musím udělat, udělám. Jenom mi to trvá trochu déle. A těším se na léto a na moře, které miluji.

Máte u moře nějaké své místečko?

Miluji Středomoří, Krétu, Kypr. Teď jsem se rozhodla, že se podívám i na druhou stranu zeměkoule, abych poznala i další kraje. Ale na Středozemní moře jsem opravdu zatížená.

Odpočíváte i na chalupě. Kde ji máte?

V jižních Čechách, u Stráže nad Nežárkou. V kraji, kde měla svůj zámek i kolegyně Destinnová... (smích) Uprostřed lesů tam mám svoji chaloupku, kam jezdím relaxovat a nabírat sílu.

Kutíte?

Ne, vůbec. Jediné místo, kde kutím, je kuchyně - a musím říct, že s mými výtvory bývají strávníci spokojení. Jinak ale nejsem kutilský typ, nic nevyrábím, ani se nerýpám v zahrádce. Můj muž je městské dítě a k půdě získal vztah. Měl velké plány, co budeme na chaloupce pěstovat a že si postavíme skleník. Řekla jsem mu na to: Klidně, ale u notáře si pojistím, že do skleníku nikdy nevkročím!

To vás práce na zahradě tolik nebaví?

Víte, u mě to je to předávkování v dětství. Jako dítě jsem musela pracovat na lánech jahod, které jsme pěstovali na výkup. Z toho mi dodnes zůstal psychický úraz. Proto se dnes do zemědělských prací neženu. Svému muži jsem vždycky nesměle říkala, že chalupa se pořizuje i k odpočinku, k relaxaci. Pro mě neexistuje relaxace prací. Já když odpočívám, tak ležím a čtu si.

Vaše rodina byla "jahodová"?

Ano, maminka pěstovala jahody. A protože byla autoritou, musela jsem jí pomáhat. Dobu, kdy jsem správně měla chodit na rande, jsem tak strávila mezi záhonky s jahodami.

Byla už jste si chaloupku zazimovat?

Zatím ne. Naštěstí mám neustále moc práce, takže se tam nedostanu. Snad někdy po Vánocích, ale i to je ve hvězdách. Muzikál Tři mušketýři se totiž má hrát i mezi svátky.

Dotkla jste se Vánoc - o těch nám obchodníci dávají znát stále časněji.

To je pravda; v říjnu, někde už v září má člověk v obchodech pocit, že Vánoce jsou za dva dny. Chápu, že obchodníci potřebují zblbnout občany, aby utráceli peníze a kupovali ta kvanta zboží, které mají na skladech. Musím se ale přiznat, že mě osobně to hodně deprimuje. Já obecně vánoční svátky těžko zvládám, nejraději bych odjela někam pryč, někam za sluníčkem, a vynechala je. Musím říct, že Vánoce nemám moc ráda. Ale nevyhnu se jim.

Trávíte je tedy klasicky?

Ano. Se stromečkem, kaprem, rybí polévkou, salátem a přežíráním. Jako většina tohoto národa. Jsem konzervativní a bojím se tomu vzepřít.

Prý vás vychovávala babička - poznamenalo vás to nějak?

Poznamenalo a zásadně. Byla to totiž právě babička, kdo mě naučil zpívat. Jako dítě jsem byla často nemocná. Babička mi četla pohádky a mezi nimi mě učila písničky. Bylo to nádherné. Na mém dalším životě tedy měla opravdu lví podíl.

Takže příjemné dětství...

S babičkou jsem měla krásný život. Pak jsem se přestěhovala na vesnici k mámě - a taky to bylo krásné. Dětství na venkově se nedá srovnat s dětstvím ve městě. Na vesnici je neuvěřitelní množství věcí a podnětů na vyžití, od zvířat přes přírodu až po lidi. Potíž ale byla v tom, že jsem měla na starosti dva mladší bráchy. To už taková idylka nebyla.

Často poukazujete na to, že jste "štír"; myslíte si, že znamení, ve kterém se člověk narodí, ovlivňuje jeho charakter, vlastnosti a chování?

U mě určitě! Štír je sebedestruktivní znamení - jinak řečeno: štír, když je ve "srabu", píchne se sám do hlavy. A je v podstatě smutný. To jsem já.

Jak se projevuje vaše sebedestrukce?

Všechno dělám nadoraz. Když už se do něčeho pustím, ať je to dobré nebo špatné, dělám to na tisíc procent.

Třeba?

Nezlobte se, nerada bych to konkretizovala.  

Vzpomenete si někdy na jihlavskou Mladou píseň?

Jistě. Tam jsem byla druhá a získala jsem Stříbrný řetěz, což mi pomohlo do Semaforu. Dá se říct, že Semafor, možná tedy už ta Jihlava, odstartovaly můj další profesní život. V Jihlavě jsem zpívala písničku od Arethy Franklin, což bylo na tehdejší dobu docela odvážné. Já jsem to ale takhle nebrala - byla to prostě muzika, která se mi líbila. Po soutěži jsem se dozvěděla, že jsem nemohla získat Zlatý řetěz, protože jsem zpívala imperialistickou písničku. Zase jsem ji ale prý zpívala tak dobře, že mi nějaký řetěz dát museli.

A přišel Semafor.

Ano. V Jihlavě nás doprovázel na piáno Pavel Větrovec. Já jsem mu přinesla nějaké demosnímky, které jsme nahráli s náchodskou kapelou Styl. Kde jsem tenkrát zpívala. Jemu se líbily a pustil je Jiřímu Suchému. Ze Semaforu mě pak pozvali na konkurs. A po něm mě vzali.

Jaké to v Semaforu bylo?

Nádherné. Byla jsem tam šest let a tuhle zkušenost jsem vlastně měla místo konzervatoře (vidíte, konzervatoři to odpovídá i počtem let). Spousta krásných představení (Zuzana v lázni, Kytice, Má hlava je včelín) a spousta dobrých lidí. Vedle Jiřího Suchého mě cepoval třeba Jiří Císler... byla to krásná léta a ráda na ně vzpomínám. Například Bludička z Kytice mě provázela hodně dlouho. Při nedávných oslavách čtyřiceti let Semaforu jsem si ji znovu zazpívala.

Do Kytice jste nastoupila po Haně Zagorové...

Ano. V jednu chvíli to Hana Zagorová už přestala všechno zvládat. Já jsem naopak neměla žádné kšefty, texty jsem uměla a v divadle jsem byla od rána do večera. Mohla jsem tedy její místo ihned zaujmout.

Dnes už jste asi zase od rána do večera v divadle.

To tedy určitě. Tři mušketýři měli premiéru v listopadu, Krysař má obnovenou premiéru. Předtím Hamlet, Bídníci, Sny svatojánských nocí a 451 stupňů Fahrenheita... Muzikálem žiji čtyřiadvacet hodin denně. A když usnu, zase se mi zdá o muzikálech!

Jdete z muzikálu do muzikálu - stíháte "jen tak" sólově koncertovat?

Málo. Svoje další aktivity zvládám spíše o víkendech, v týdnu se zabývám především divadlem.

Vyučila jste se v oboru kuchař - číšník. Proč?

To bylo po revoluci, v době, kdy nebylo moc práce. Tenkrát měli všichni jiné starosti a já jsem si říkala: Holka, co budeš dělat? Se státnicí z těsnopisu a psaní na stroji se v době počítačů asi moc neuplatníš... Kamarád mi tenkrát řekl, že v Mariánských Lázních otevřeli roční kursy na výuční list. Řekla jsem si, proč bych do toho nešla! Dnes jsem tedy vyučenou kuchařkou - číšnicí a musím říct, že jsem ráda. Skoro celý život se stravuji po restauracích, teď jsem to poznala i z druhé strany. Kdo ví, kdy to budu potřebovat?

Podle jakého klíče jste vybírala písničky na dvojalbum Já jsem, jaká jsem?

Když si vezmete, že zpívám dvaatřicet let, tak toho materiálu bylo opravdu hodně. Jan Adam si dal práci s tím, že všechny písničky prošel a udělal výběr asi sta písní. Pak nastalo dohadování o tom, které budou zařazeny a které vypadnou. To bylo těžké, když si uvědomíte, že zpěvák má k většině svých písniček citový vztah. To, co vzniklo, je výsledek našich vzájemných soubojů.

Album ale obsahuje i písničky, které nikdy nevyšly!

To je pravda a jsem za to ráda. A jsem ráda i za to, že mohlo vyjít dvojalbum. Na jedné desce jsou popové, na druhé rockové písně.

A pak je tam i jedna úplně nová písnička...

...z muzikálu Klec bláznů. Jmenuje se Já jsem, jaká jsem. Text k ní napsal Michael Prostějovský. Ta písnička je vlastně takovou tečkou za dvěma sloupci obsahu mojí "bestovky". V tom textu se totiž v zásadě píše: Ať si o tom myslí kdo chce, co chce, já jsem takováhle a jiná nebudu...

       Přečetli jste si v Avisu 24/04 TOMÁŠ PILÁT