REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

HOLKI - POSLUCHAČ MÁ PRÁVO NECHAT SI PODEPSAT TŘEBA I ZADEK!  

Úspěšná dívčí formace Holki vydala těsně před koncem minulého roku nové album a dala si trochu zvláštní novoroční předsevzetí. V červnu chce vydat další desku a hned poté skončit. U skupiny, která je na vrcholu, (umírněněji by šlo říci, že právě teď by mohla pomalu dozrávat a ukázat, co umí), je to poměrně nečekané. Původně čtyři (dnes tři a jedna vyhozená) studentky Ježkovy konzervatoře by mohly začít zúročovat to, co při studiu získaly a přesvědčovat, že nejsou jen kometou, hvězdičkou, která jak rychle vylétla, tak rychle zase zhasne. Škoda - pokud holky ze skupiny Holki své slovo dodrží, už se o tom nepřesvědčíme. Tak se ptám:

 Proč tohle rozhodnutí?

Možná právě proto, že jsme na vrcholu slávy a popularity a v nejlepším je dobré skončit.

Vaše právě vyšlá deska se jmenuje Vzpomínky zůstanou. Nebojíte se toho, že se vám bude stýskat po společném působení?

Určitě se nám bude stýskat. Možná to i opláčeme, vždyť jsme spolu prožili čtyři roky a to je kus života. Chybět nám to bude, ale přesto jsme rozhodnuté skončit.

Takže Holki v Ženi nepřejdou.

Ne. Ostatně jeden z důvodů, proč končíme, je i ten, že se nám nechce měnit název naší formace.

Co v budoucnu, od muziky asi neutečete!

To v žádném případě. Hudbě bychom se chtěly všechny věnovat profesionálně, takže takové ty povídačky, že jenom jedna z nás, nejsou pravdivé. U muziky určitě zůstaneme, jenom ještě nevíme, jakou formou. Nabízí se třeba muzikál, ale i jiné formy, to necháme té budoucnosti.

A v nejbližší době?

V červnu bychom chtěly vydat pátou desku, ta už bude opravdu poslední. A pak přijdou naše sólové projekty.

Prozradíte, jaké?

Neprozradíme. Nechceme teď prodávat něco, co ještě není. Ale slibujeme, že až se to bude blížit, všichni to zaregistrují.

Taky chcete dokončit školu, alespoň ty z vás, které jste v ní zůstaly.

To je pravda, končíme právě v červnu, takže ta naše deska bude vlastně vyvrcholením našeho studia.

Jedna z vás ale ze školy musela odejít...

Radana: To jsem já. Bylo v tom pár konfliktů, já jsem nechtěla ustoupit, škola nechtěla ustoupit. Někdo odejít musel a myslím si, že škola kvůli mně odcházet nebude. Odešla jsem tedy já. Ale musím říct, že jsem paličák a škola měla pravdu. Takže jsem musela odejít vlastní vinou. Na nikoho to nesvádím.

Čeho se ty spory týkaly?

Radana: Klavíru a docházky. Ale hlavně klavíru. Klavír totiž k smrti nenávidím a odmítala jsem ho "dělat". Bohužel to ale pravidla školy nedovolují. Pan ředitel mi doslova řekl, že už mi třikrát zachránil prdel a že po čtvrté už nemůže. Musela jsem tedy ustoupit.

Hodláte se ke škole někdy vrátit nebo už je to pro vás uzavřená kapitola?

Radana: Určitě se nehodlám vrátit do školy, ale chtěla bych se učit zpívat soukromě. Myslím si, že je to nutné, abych si uchránila hlasivky a nepoškodila si je.

Všech se ptám: jak jste na tom s hudebními nástroji - tedy na jaké hrajete?

Nikola: Sedm let jsem hrála na housle a osm na klavír, teď už nehraji na nic. Jediným mým nástrojem jsou teď hlasivky.

Radana: Pět let jsem hrála na housle, dvanáct let na různé zobcové flétny, tenorovou, altovou a basovou. A pak je tu ten nechutně nucený klavír, na který umím zahrát tak akorát Ovčáci čtveráci.

Katka: Od pěti let hraji na klavír, ale v posledních dvou - třech letech už se mu moc nevěnuju. Ovšem mrzí mne to. Mým velkým snem je, jak jsem vždycky říkala, "až budu velká" mít doma velké křídlo. A pak si klavírní hru opráším.

Klára: Čtrnáct let jsem hrála na klavír.

Nějaké to nástrojové zázemí tedy máte, ale při svých koncertech ho nevyužíváte, není to škoda?

Těžko říct. Naše hudba na koncertech hraje z nahraných základů, jde o halfplayback. Mimo živé kytary je celá naše muzika vytvořená na počítači. Do toho se my pokoušíme o zpěv.

A zpátky k otázce - není škoda, že i nehrajete?

Víte, v naší branži je to u nás rozděleno tak půl na půl - půlka interpretů má na koncertech živou hudbu, půlka z playbacku. Ta druhá možnost, tedy hrát s playbackem, to je dnešní trend.

Neláká vás zazpívat si někdy s živou kapelou?

Láká! Ať už s orchestrem (jako měla skupina Lucie koncert v opeře) nebo s malou kapelou, bicí a basa. Ale nemáme na to píseň a kromě toho: kdo by to zaplatil?

Nějakou takovou nabídku jste nikdy nedostaly?

Nedostaly a už ani nedostaneme.

Vám všechny písně píše jeden autor, Peter Fider. Nejste tak dost omezeny?

To nám tak ukládá smlouva. On nás objevil, on nám složil první písničku i první desku. Takže naše smlouva je stavěná tak, že i nadále jsme jeho projektem. Kdybychom měly zpívat písničku od někoho jiného, její autor by to musel domluvit s Peterem a Peter by to musel schválit a dovolit. My osobně proti tomu nic nemáme, ale ať tak nebo tak, všechno se to odvíjí od Fidera. On je naším autorem i producentem.

Jedna z vás má údajně před svatbou...

Klára: (jakoby udiveně) Jó? Ale vážně. Na jaře to určitě nebude. Jinak se tomu ale nabráním, zasnoubená jsem a k té svatbě to směřuje. Chceme se vzít, až to přijde, tak to přijde.

Ostatní Holki: Ale abyste stihli volný Karlštejn!

Klára (k ostatním Holkám): Na Karlštejně to nakonec nebude, i když jsem původně chtěla mít svatbu právě tam. Vy vůbec nečtete noviny!

Píší o vás noviny často?

To je sezónní záležitost. Třeba když vydáme novou desku, tak ano. Jinak tak normálně.

Prý jste holky náladové. Komplikuje vám to život?

Který člověk není náladový? Náladové jsme asi jako všichni ostatní lidi a jako všem ostatním nám to život nekomplikuje. To je normální jev.

Takže když přijedete někam na koncert a není všechno připraveno podle vašich představ, tak neběsníte?

Běsníme, ale musíme to prostě brát tak, jak to je. Přejdeme to a normálně zpíváme.

Zrušily jste někdy z takových důvodů koncert?

Ne. Jednou jsme koncert zrušily, ale to bylo kvůli tomu, že jsme po cestě měly bouračku. Jinak jsme v podstatě nenáročné, na Západě by o nás mluvili jako o zlatíčkách. My přijdeme do šatny a jediné, co chceme, je něco k pití. Speciálně vyvětrané šatny a kožené sedačky nevyžadujeme.

Jak jste spokojeni s vaší vydavatelskou firmou, tedy s EMI - ČR?

Každý interpret na svoji vydavatelskou firmu nadává, ale u každé jiné firmy by to asi bylo stejné. Všude jsou zápory i klady. Dnes už jsou možnosti širší než dřív a vydavatelské firmy nejsou pro umělce tak důležité. Existují všelijaké labely, interpreti si můžou desky vydávat i sami. Důležité je, aby ty desky někdo distribuoval do obchodů. No a to dnes dělají právě ty vydavatelské firmy. A když je firma dobrá, postará se o své desky.

Máte pocit, že vaše nová deska je zatím vaše nejlepší?

Myslíme si, že ano. O to se vždycky snažíme. Ostatně - i dětičky, které nás poslouchají, s námi rostou a my se snažíme je nějak "vést". Ta nová deska je ze všech našich desek asi nejlíp zazpívaná, daly jsme si na ní hodně záležet. I náš skladatel si dal práci. Přitom tři písničky jsou trochu nezvyklé, odlišné od klasických Holek.

V čem?

Je tam hodně latinských rytmů a živých kytar. Na to u nás asi nejsou posluchači zvyklí.

Co se týče vašeho konce, asi jste spoustu fanoušků zarmoutily.

To ano. Dostáváme hodně dopisů, ať si to rozmyslíme, že nás mají rádi. A že jim našim rozchodem ublížíme.

Máte dva fankluby, jeden v Ostravě, druhý v Praze. Který z nich je čilejší?

To je tak: ten ostravský funguje jako klasický fanklub, přes něj se dají objednat trička, materiály či levnější cédéčka, ten pražský je hlavně přes korespondenci. Přes ten pražský si píšeme s dětmi, přes ostravský dostanou naši fanoušci trička a naše desky levněji než v obchodech.

Co to znamená "levněji než v obchodech"?

To je za třistadvacet korun, zatímco v obchodě stojí přes čtyři stovky.

Hodně se mluví o vy-palování. Zřejmě to pot-kává i vaše alba.

Ano, potkává. Ne, že by nás to moc těšilo, ale ty lidi chápeme. Přece po někom nemůžeme chtít, aby si koupil naše cédéčko za čtyřista korun! A se zahraničními deskami je to ještě horší, ty stojí třeba i sedmset! Na druhé straně ti, co si desky přepalují, okrádají sami sebe. Kvalita přepáleného cédéčka je sice zpočátku skoro tak vysoká, jako u originálu, ale dlouho to netrvá. Vypálená deska se daleko dřív ohraje. Ale co se dá dělat, všichni nemají tolik peněz.

Někteří interpreti buklet vypáleného cédéčka nepo-depíšou. Co vy?

Ti, co je nepodepisují, jsou hlupáci. Posluchači a diváci, kteří přijdou na koncert a zaplatili za to, mají právo nechat si podepsat třeba i zadek!

Můžu tuhle větu použít do titulku?

Klidně. Za tím si stojíme. Tomu, kdo přijde na koncert a zaplatí si lístek, klidně podepíšeme i padesát vypálených cédéček. Umělci u nás totiž nežijí z prodeje desek, ale z koncertů.

Pokládáte se za umělce?

To, co děláme, určitě svým způsobem umění je. Každý neumí zpívat, i když to každý rád dělá. Ostatně - ze školy vyjdeme jako diplomovaní umělci, takže už konzervatoř nás předurčuje k umělecké dráze. I když uznáváme, že jsme spíš takoví umělci v uvozovkách. U nás se za umělce považuje ten, kdo namaluje pěkný obraz nebo vytesá krásnou sochu, případně operní pěvec. Tohle je považováno za to pravé umění. Ale časy se mění - umění je dneska třeba i neónové srdce na Hradčanech (smích). V populární hudbě už je pojem umění trochu zavádějící, tam se pracuje s počítači a umělými zvuky ...

Je Karel Gott umělcem?

Zcela určitě a velkým!! To je mistr!

                TOMÁŠ PILÁT Aviso 1/03

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.