REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

ČESKÉ ÚČASTI NA EXPO 2000 V HANNOVERU (A TAKÉ O PAMÁTKÁCH, CITU, VKUSU A MINULÝCH ŽIVOTECH) 

Rozhovor s architektkou Evou Heyworth

Začněme dnes v tomto druhém čísle letošního ročníku trochu netradičně, totiž výčtem několika holých faktů. Ve dnech 1. června až 31. října letošního roku se ve Spolkové republice Německo uskuteční Světová všeobecná výstava EXPO 2000 HANNOVER, zatím největší v historii obdobných akcí a také poslední v tomto století. Jejím ústředním heslem je Člověk - Příroda - Technika a smyslem je nastolit, rozvíjet a dokumentovat na prahu 21. století otázky a problémy související s budoucností lidstva. Již v současné době se k této velevýznamné akci přihlásil rekordní počet účastníků včetně České republiky. A proto také dnes Avízo hovoří s ing. arch. Evou H e y w o r t h, majitelkou stejnojmenného pražského architektonického studia, která je spolu se spolupracovníky ze společnosti Rytíř, s.r.o., autorkou vítězného projektu české účasti - a samozřejmě na tomto úkolu dále velmi intenzívně pracuje. Protože jde o architektku, která při svém věku má za sebou již řadu vynikajících prací, zněla první otázka:

• Na co ze své bohaté dosavadní tvorby vzpomínáte nejraději - a jaký je to vůbec pocit, obnovovat interiéry obvykle již dosti omšelých monumentů minulosti?

  Je to především pocit obrovské odpovědnosti při dost obtížné práci. Absolvovala jsem skutečně několik velkých zakázek, třeba řešení reprezentačního sálu britského velvyslanectví, rekonstrukci secesního objektu Daliborka na malý luxusní hotel Villa Voyta, rekonstrukci hotelu Paříž, mnohé akce jsem realizovala se svojí současnou společnicí a kolegyní ing. arch. Janou Zacharovou. Vzpomínám ráda na všechno, na úspěchy i problémy, nejraději pak na rekonstrukci interiéru pražského Obecního domu, kde jsem byla pověřena vedením projetu a zároveň autorským dozorem. Nebylo to lehké, na ploše jednoho hektaru je více než pět set místností a v nich - jen jako příklad - více než dvě stě druhů svítidel, z nichž nejméně padesát bylo třeba navrhnout nově, samozřejmě v secesním stylu a podle původních fotografií. Snažili jsme se v tomto jedinečném objektu, který na počátku minulého, tedy dvacátého století, vytvořili známí architekti Balšánek a Polívka, zachovat vše původní nebo se k tomu původnímu co nejvíce přiblížit. A to vše za přísného dozoru památkářů.

• A jací jsou památkáři při takových či obdobných rekonstrukčních či restaurátorských akcích?

Zpravidla přísní. Samozřejmě, že architekt se s nimi občas dostane nejen do odborné, ale také tvrdé diskuse. Ale je nutno je respektovat - vždyť oni jsou hlavními garanty zachování architektonického a uměleckého dědictví minulých věků...

• K čemuž se možná ještě v tomto rozhovoru dostaneme. Ale přejděme teď ke Světové výstavě. Vy jste autorka vítězného projektu či spíše scénáře...

  Nikoliv jen já sama, ale s dalšími spolupracovníky, tedy již s uvedenou architektkou Janou a s kolegy z úzce spolupracujícího studia Rytíř, což jsou akademická malířka Hana Kohlová, jinak vedoucí restaurátorského ateliéru pražské Národní galerie a také známá průzkumem a restaurováním ojedinělého souboru gotických desek Mistra Theodorika z kaple sv. Kříže na Karlštejně, a Martin Švestka, taktéž významný restaurátor, v současné době se například podílí na rekonstrukci pražské Loosovy vily. Historie příprav na EXPO 2000 včetně naší práce je složitá a při mnoha zmatcích došlo ke skutečné koncepční práci a sladění jednotlivých fází až s nástupem generálního komisaře Vlastimila Ježka. (Pozn. redakce - ten se však v posledních listopadových dnech loňského roku této funkce vzdal vzhledem k politickým souvislostem). Omezme se proto na několik základních faktů. Ve veřejné neanonymní soutěži zvítězil náš návrh na projekt expozice českého pavilonu, pak jsme získali zakázku na detailní vypracování tohoto projektu a takové vypracování je podkladem pro soutěž na dodavatele neboli na toho, kdo to všechno bude prakticky realizovat. Vítěz v této chvíli není znám a snad bude vše jasné, až vyjde tento rozhovor. ( Pozn. redakce - byl připraven ještě koncem roku 1999). A samozřejmě z toho vyplyne i autorský dozor nad tímto provedením.

• Můžete alespoň stručně charakterizovat vaši autorskou práci - která samozřejmě bude instalována v daném pavilonu, což je zřejmě zase o něčem jiném...

To je opravdu o něčem jiném, projekt pavilonu byl hotov dříve, než byla vyhlášena soutěž na scénář, takže vznikly jisté komplikace, které teď už nemá cenu rozepisovat. Faktem je, že se náš projekt musel vejít do rozměrů pavilonu, což byl také jeden z oříšků k rozlousknutí, ale podařilo se. A pokud jde o onen projekt, vychází z motta výstavy s akcentem na českou kulturu, vzdělanost a na integraci do Evropy. Právě zmínění kolegové ze studia Rytíř přišli s vynikajícím nápadem učinit osou naší expozice kapli sv. Kříže - ony totiž také uplývají dvě tisícovky let od narození Krista, na což se někdy v přetechnizovaném světě a v rámci připravovaných oslav zapomíná. Navíc tato kaple a celá doba Karla IV. připomíná časy, kdy české země byly nikoliv pouhou okrajovou součástí, ale kulturním centrem Evropy, což se o dnešku bohužel tvrdit nedá. Takže jsme vytvořili model oné kaple - samozřejmě zatím na počítačích, a učinili příslušná řešení tak, abychom od minulosti přešli k době současné. Uplynulé století přineslo vedle vědeckého a kulturního rozmachu i mnohé věci negativní - dvě světové války, stovky nebo tisíce lokálních konfliktů, hladomory, povodně, zemětřesení a další katastrofy. Čili jsme chtěli navodit i jakési memento, výzvu k zamyšlení nad sebou, nad úctou k minulosti a nad problémy přítomnosti i blízké a vzdálenější budoucnosti. Celkově je náš návrh řešen jako určitý střet dvou historických epoch, tedy středověku a současnosti, k čemuž samozřejmě využijeme nejen historických exponátů, například zde chceme umístit unikátní soubor historických Madon. Tedy samozřejmě jejich kopií, které musí někdo udělat - a není to jednoduché, protože některé unikáty jsou mimo naši republiku, naštěstí o nich víme. Ale je tu také laserová projekce a jiné výkřiky supermoderní techniky, kdy je možno vyvolat asociace i dojmy z negativních jevů minulosti i výzvu k zamyšlení nad takovými pojmy, jako je lidskost, pokora, tolerance a víra. A samozřejmě nutnou součástí takové expozice je i trochu zábavy. Tu jsme koncipovali jako zábavu interaktivní, jíž se člověk může aktivně účastnit, ba ji spoluvytvářet. Jistou atrakcí bude možnost navodit si pomocí počítače vlastní reinkarnaci, tedy seznámit se s vlastními minulými životy - samozřejmě, je to míněno jako zábava, nikoliv jako vědecký dokument...

• Ale to je geniální nápad - to vy sama?

Ano, a jsem na to trochu pyšná, je to první záležitost tohoto druhu na světě a máme to také takto patentované. Ale zdůrazňuji, jde o zábavný projekt založený na astrologii a počítačovém programu, rozhodně nechceme v někomu vyvolat komplexy, že byl kdysi inkvizitorem nebo králem Herodem. Je to tedy počítačová fikce, zvláštní program připravíme pro děti, které samozřejmě v minulosti mohly být skřítky, vílami, pohádkovými rytíři. A v závěru zájemcům můžeme výsledek dodat na papíře jako dokument návštěvy našeho pavilonu.

• A vy sama - znáte svůj minulý život, nebyla jste třeba Madame Pompadour či čachtickou paní?

Čert ví, čím jsem byla, mám dost starostí v životě současném. Ale ten program se bude počítačově teprve připravovat a bereme to jako zajímavou atrakci, jako unikát v konkurenci ostatních expozic.Čert ví, čím jsem byla, mám dost starostí v životě současném. Ale ten program se bude počítačově teprve připravovat a bereme to jako zajímavou atrakci, jako unikát v konkurenci ostatních expozic.

• K expozici by zřejmě mělo patřit nějaké gastronomické zařízení.

Bude, ale to už není naše starost. Vlastně také trochu je, protože česká restaurace v českém paviloně při české účasti na tak velevýznamné akci by měla odpovídat celkovému zaměření i architektonické a kulturní úrovní celé expozice. Věřím, že tomu tak bude, protože při takové akci by asi nebylo vhodné pít pivo z papírových pohárků a pojídat párky zabalené v papírovém ubrousku

• Čímž jste mi sama nahrála na otázku, kterou jsem měl v plánu vám v tomto rozhovoru položit. Myslíte si, že náš vztah k architektonickým skvostům minulosti, včetně interiérů, což je vaše specialita, je dostatečně dobrý? Co třeba soudíte o záměru prodávat hamburgery v pražském paláci Savarin?

Již takový nápad - a jistě není jediný svého druhu - dává i odpověď na otázku úrovně našeho vztahu, přesněji řečeno vztahu některých lidí a institucí, k tomu, co jste správně charakterizoval jako architektonické skvosty minulosti. Je úděsné mnohé z toho, co nově vzniká, úděsné je to, jak zacházíme s tím starým. Moje krédo je při rekonstrukci interiéru zachovat v maximální možné míře vše, co je původní, eventuálně vytvořit něco nového přesně v původním stylu. Což je náročné a také nákladné, jistě náročnější a nákladnější než postavit betonovou škatuli nebo starobylý objekt vybavit hracími automaty. Víte, v tomhle vidím jeden z problémů současného světa - rozvoj vědy a techniky by neměl potlačit, ale naopak umocnit němé svědky minulosti. I na to jsme mysleli při tvorbě koncepce a návrhu české expozice na hannoverském EXPO 2000. A na to je také třeba myslet v posledním století tohoto milénia, tak, aby se posléze naši potomci v příštím tisíciletí měli za čím ohlédnout - a také v tomto smyslu na své předky vzpomínat s oprávněnou hrdostí.

Poděkoval a další tvůrčí úspěchy popřál

JAN

Avízo č. 2/00, str. 2-3

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.