První dáma československého šansonu Hana Hegerová se narodila jako Carmen Farkašová 20. října 1931 v Bratislavě, právě v tyto dny tedy slaví narozeniny. Za jméno Carmen prý může její babička, náruživá milovnice opery (a tedy i Bizetovy Carmen). Hana Hegerová vystudovala gymnázium a v odborných kursech i balet a herectví. První angažmá získala v žilinském divadle, byla i členkou baletu Slovenského národního divadla. Na konci 50. let minulého století přešla jako zpěvačka do Prahy, už předtím ale zpívala v bratislavské Tatra Revui. Zpěvačkou ovšem původně být nechtěla ? stala se jí vlastně z nouze. Potřebovala si vydělat na uhlí.

Kariéra v Praze pak byla strmá: divadla Rokoko a Semafor (nabídku Jana Wericha na angažmá v Divadle ABC odmítla), televize, film, koncerty doma i v cizině. V roce 1967 dobyla Mekku světových šansoniérů ? pařížskou Olympii, mnohem později si okusila (jako zpěvačka) i Národní divadlo v Praze. Prvním filmem, kde hrála (hlavní roli) byla Krejčíkova Frona, filmů, kde se objevila bylo nakonec asi patnáct (k nejznámějším patří Kdyby tisíc klarinetů, Konkurs, Naděje a Dobře placená procházka). Naopak o ní natočil televizní medailon Viktor Polesný a dokument do televizního cyklu GEN Fero Fenič. Téměř třicet let spolupracovala s textařem Pavlem Koptou. V roce 1988 vyšlo album nazvané Lásko prokletá ? Hana Hegerová zpívá texty Pavla Kopty. Právě teď vychází jakési pokračování a doplnění tohoto alba, sedmnáctipísňová deska nazvaná podle jedné z nich Můj dík. Mapuje celou historii setkávání výborného textaře s výbornou zpěvačkou.

Pamatujete se na první písničku, kterou vám Pavel Kopta napsal?

V roce 1958 (teď se asi budete smát) jsem v Praze nastoupila do Divadélka Rokoko, jak se tenkrát jmenovalo. Už tam mi Pavel Kopta udělal jednu písničku. Kdybyste mě zabil, tak si nevzpomenu, která to byla. Ale ve svém věku už mám právo na sklerózu, ale přece jsem si vzpomněla! Byla to píseň Dnes naposled. O tom, jak lepič lepí plakát nový, a tak dále a tak dále. Hudbu k téhle písničce složil Jiří Šlitr.

Kolik písní z vaší spolupráce s Pavlem Koptou vzešlo?

Želbohu, ne moc. Ale to, co bylo, bylo všechno dobré. Každá Pavlova písnička je dobrá. Já jsem vždycky měla největší starost s tím, abych ten jeho text nepokazila. Abych ho sdělila lidem tak, aby věděli, o co jde. To je hodně důležité: básník se vyjadřuje svojí řečí a posluchači nemusí hned všechno pochopit. Na druhé straně ale Pavel Kopta uměl dělat nádherně básnické písňové texty (byl to přece básník). A rozuměl i muzice - uměl noty a měl hudbu rád, takže věděl, co dělá. Všechny jeho texty jsem měla moc ráda. Mám je ráda stále - dodnes je zpívám. A lidé na to pořád slyší. Nebo se tak alespoň tváří.

Vídali jste se s Pavlem Koptou i v soukromí?

Ne, my jsme se stýkali vlastně jenom pracovně - přitom jsme spolu opravdu souzněli. U těch textů máte dojem, že jsou skutečně šité na míru, že mě textař dobře zná. On mě možná opravdu znal dobře, aniž bychom se ovšem často potkávali.

Kde se to souznění vzalo?

To vskutku nevím. Snad to bylo tím, že jsme oba měli vkus. Tím pádem jsme si u těch textů rozuměli. Když jsem mu nabídla něco ze sebe, věděla jsem, že to Pavel Kopta vezme. Byla jsem si jistá tím, že mu nabízím takové věci, které se mu budou líbit.

Předkládala jste mu sama i některá témata písní? Něco, o čem jste chtěla zpívat a Pavel Kopta by k tomu měl napsat text?

Stalo se to u jedné jediné písně. To jsem mu řekla, že jsem pořád "slzotvorné údolí" a že bych ráda něco veselejšího. Pavel pak napsal písničku, zase si nemůžu vzpomenout na název ? v tom textu bylo: "Tak už je tedy čas, kdy láska nastavila dlaň a zeptala se nás, kdo bude první platit daň. Utíkat bez placení, to nemá žádný styl, vzpomínka zuby cení ?", víte, když si takhle přeříkávám text, tak vzpomínám jak se ta písnička jmenuje. Už vím: Já ráda vzpomínám! Tak vznikla tahle písnička a byla bez slz.

Co "veselá historka z natáčení" nějaké Koptovy písně?

To se moc nepamatuji; napadá mě jenom jedna drobnost. Když jsem se učila písničku Lásko má, napadlo mě v textu něco přidat. Zeptala jsem se Pavla, jestli s tím souhlasí, a on souhlasil. Jinak mě nic veselého nenapadá. Řeknu ale jedno: pamatuji se, že když jsme spolu dělali album Hana Hegerová zpívá texty Pavla Kopty, nebyl na tom Pavel psychicky moc dobře. Myslím si, že tahle práce a deska mu dost pomohly.

Pavel Kopta si spolupráce s vámi hodně cenil, potvrdil to i jeho syn, který má tuhle informaci z první ruky.

To mě samozřejmě těší. Mimochodem - Pavla Koptu mladšího, který je sám výborný muzikant, jsem znala ještě jako nahého! Tedy úplně odmala.

Pavel Kopta byl básník; četla nebo čtete ráda básně?

Básně jsem hodně četla jako gymnazistka. A taky jsem vyhrávala různé recitační soutěže, tedy na Slovensku, odkud pocházím, preteky.

Mimochodem: prý vás z gymnázia vyhodili!

Ano, protože jsem stávkovala. Bylo to v septimě a já jsem pak dodělávala školu dálkově. Do školy jsem nesměla, ale směla jsem dělat zkoušky.

Nová supraphonská deska se jmenuje Můj dík. Komu, když se dnes ohlédnete za svojí hereckou a pěveckou kariérou,byste chtěla poděkovat?

Samozřejmě už zmíněnému Pavlu Koptovi. Měla jsem opravdu velké štěstí, že jsem ho potkala a tím jsem sama pro sebe nasadila laťku na určitou úroveň. No a ze současných spolupracovníků jsou to H + H, kteří spolu se mnou tvoří trojici H + H + H. Tedy Hapka - Horáček - Hegerová. Dvojici Petr Hapka a Michal Horáček mám moc ráda.

Za svoji kariéru jste ale spolupracovala i s veličinami českého filmu. Jaké to bylo?

Krásné. Tak například klip - dneska by se tomu asi dalo říct klip, ne? - s písní Lásko má jsem točila s věhlasným kameramanem Miroslavem Ondříčkem. Při natáčení jsem se pořád musela dívat zblízka do kamery a tak jsem se taky dívala hodně zblízka na Mirka Ondříčka - až se stalo, že jsem se do něj zamilovala. Měl tak krásné oči! On se ale o mém zamilování nikdy nedozvěděl.

A hodně jste dělala i s Ester Krumbachovou.

Ano, to byla báječná žena! Byla hodně zvláštní, a, řekla bych, sympaticky praštěná. Geniální. Byla to čarodějnice. Ona mi dokonce věštila!

Věřila jste na to?

Věřila; já všemu věřím. Dneska jsem třeba četla, že jsem javorový list a co všechno mám s tím javorem společného.

Necháváte si i vykládat karty?

To jsem udělala jednou. Byla jsem u kartáře, ale byl to podvodník. Jednou bych si ale ráda nechala vyložit karty seriózně. Ne už ale pro sebe - i když bych vlastně chtěla i vědět, jestli vydržím do pětasedmdesáti. To bych ráda udělala novou desku.

Co se vám honí hlavou, když vidíte ty bezmála čtyřicet let staré klipy?

No, když jsem dneska viděla zfilmovanou písničku Lásko prokletá, hlavně jsem se smála. Vzpomněla jsem si na to natáčení. Výtvarnou stránku klipu k téhle písničce vytvářela právě Ester Krumbachová. Ona se tenkrát toho natáčení nemohla zúčastnit a tak mi důrazně kladla na srdce: Hlavně si hlídej tu grafiku mezi nohama. Musíš ji mít pořád mezi nohama! Po natáčení jsem jí pak volala, aby byla klidná, že jsem grafiku mezi nohama měla. No, myslela tím šálu. Takže dnes jsem se při téhle vzpomínce opravdu musela smát. Jednak kvůli Ester, jednak proto, jak jsem tam ševelila.

Vaše vystoupení vždy provází nezapomenutelný parfém. Zůstáváte věrná jedné značce?

Ne, měním ji. Ale pořád tak, aby mi to slušelo. Těch parfémů jsem vystřídala už dost. Říkám o sobě, že jsem Asiat - mám ráda vůně.

Jakou právě teď?

To neprozradím. Víte, v tomhle jsem snob. Řeknu, co mám právě v oblibě a budou to "nosit" i jiní ?

A vášeň pro boty vám zůstala?

Ano, ta mi zůstala. Tedy - ta vášeň mi zůstala, s nakupováním už je to horší. Dnes musím být opatrná - na ty svoje nožičky už si nemůžu kupovat hezké botičky. Musejí být pohodlné. Na scéně sice vystupuji v lodičkách, jinak ale chodím v pohodlných cvičkách.

Prý si stále sníte - o čem právě teď?

To je pravda, já si sním pořád. A teď zrovna o tom, aby mě přestala bolet kolena! To bylo tak báječné! A pak taky o té desce, kterou bych ráda natočila příští rok ke svým pětasedmdesátinám. Bylo by to album francouzských šansonů a chtěla bych jí splatit dluh, a opravdu bych to moc chtěla, všem těm, kteří mi na ty písničky udělali krásné texty. Už je mám doma v šuplíku dvacet let; myslím, že by stálo za to je ještě natočit. Jak říkám: byla by to deska s francouzskými šansony a jako bonus bych tam ráda nazpívala píseň pánů Hapky a Horáčka.

Když jsme u příštího roku, tak ještě jedno půlkulaté výročí s pětkou: bude to přesně 105 let, co se narodila jedna z velkých hereček a šansoniérek (což s ní máte společné) Marléne Dietrich.

Marléne Dietrich je pro mě velká osobnost s otazníkem. Asi před 20 lety jsem byla pozvaná do Hamburku, kde se dělal velký koncert na její počest. To už byla po smrti. Sešla se tam tenkrát spousta osobností, například za Francii tam byla Juliette Greco. Já jsem tam byla za východní Evropu. Při té příležitosti jsem se dost podrobně seznámila s jejím repertoárem.

Zpívala jste někdy něco z jejího repertoáru?

Na té akci, o které jsem mluvila, si každý z hostů musel vybrat nějakou její píseň. Já jsem si vybrala jednu překrásnou píseň od Holländera, píseň, která u nás není dodnes příliš známá.

Co pro vás osobně Marléne Dietrich znamená?

Marléne Dietrich je pro mě pořád záhadou. Ráda bych si ji jednou pro sebe rozluštila. Mám doma knihu, kterou napsala její dcera - koupila jsem si ji hned v originále. Ani nevím, jestli vyšla česky, možná už ano. Marléne Dietrich byla velmi zajímavá žena s fluidem. A jak říkám: dešifrovat ji, to se mi dodnes nepodařilo.

Některé vaše kolegyně si myslí, že Dietrich byla lepší herečkou než zpěvačkou. Co vy na to?

S tím nesouhlasím. Podle mě byla Marléne Dietrich lepší zpěvačkou než herečkou. Upřímně řečeno, těm, kteří ji obdivovali spíše jako herečku, jsem se vždycky divila. Já to její herectví tak vysoko necením; popravdě - znám lepší herečky z té doby. Ale její zpívání bylo jedinečné. Rozhodně mě Marléne Dietrich zajímá spíše jako zpěvačka - i když vlastně to je těžké takhle říci. Marléne Dietrich mě zajímá jako taková, jako Marléne Dietrich. Na dalším místě je to její zpívání. A nakonec herectví - to mě opravdu tak neokouzlilo.

Marléne Dietrich si uměla "najmout" skvělé muzikanty, včetně dirigentů. Ti jí jistě hodně pomohli.

Ano. Ten velký orchestr, se kterým Marléne Dietrich také zpívala, dirigoval Burt Bacharach. To je uctivý pán. A jejich vztahy, tedy vztahy Bacharacha s Dietrich byly báječné. Tedy alespoň tak soudím z toho, co bylo popisováno, já jsem je osobně nezažila. Každopádně bylo jasné, že Bacharach si Marléne Dietrich velice váží.

Na Marléne Dietrich se vzpomínalo i při úmrtí dalšího skvělého šansoniéra - Gilberta Becauda?

Ano, Marléne Dietrich zpívala jednu jeho písničku. I když ta píseň měla "mužský" text, Marléne Dietrich ji zpívala bez úpravy. Nepožadovala, aby jí Bécaud změnil text na feminimum.

Setkala jste se někdy s Gilbertem Bécaudem?

Ano, ale vlastně jenom pracovně. Bylo to dvakrát. Poprvé v Německu při natáčení jednoho televizního pořadu, podruhé když byl Bécaud v Praze. To jsme se viděli na recepci na francouzském velvyslanectví.

Marléne Dietrich se také angažovala proti Hitlerovi, jezdila zpívat americkým vojákům na frontu a pomáhala k útěkům lidí z Německa a později z koncentračních táborů. Mnozí Němci jí velice vyčítali například fakt, že, ač Němka, vstoupila na území Německa v uniformě americké armády.

V tomhle byla Marléne Dietrich silná a nekompromisní. Její názory, jak je znám já, byly vždycky protinacistické. I když už byla Američanka, to "němectví" v ní bylo a ona s Hitlerem vskutku nesouhlasila. V té době byly známé a slavné dvě Němky: ona a filmařka Leni Riefenstahlová. Obě byly velice krásné. Riefenstahlová ale byla orientovaná spíš k nacismu, kdežto Marléne z Německa odešla a dávala všem na vědomost, že je proti Hitlerovi.

Zpátky k desce, kterou chystáte na příští rok: kteří textaři přebásnili texty francouzských šansonů na tohle album?

Pavel Cmíral - ten udělal takovou jazzůvku. Touhle písní jsem začala. Já totiž spolupracuji s hudebníky, kteří jsou jazzmani, vedle Petra Maláska to jsou saxofonista František Kopa, kytarista Zdeněk Fišer a kontrabasista Robert Balcar, říkám těm klukům ,,my boys". Touhle jazzůvkou jsem je chtěla trochu navnadit. A další textaři? Je tam třeba Pavel Vrba, ten jeho text je opravdu složitý. A budou tam i další textaři. No a jako bonus, jak už jsem o tom mluvila, bych tam ráda nazpívala jednu skvělou věc od Petra Hapky a Michala Horáčka. Ta píseň je nádherná a taky strašně těžká. Lidi si ji asi poslechnou jednou a nikdy víc a jistě si ji nebudou zpívat; mně se ale moc líbí.

Které známé šansoniérky zpívají ty písně v originále?

Například Mireille Mathieu. Zrovna nedávno jsem ji viděla v televizi. Jak jsou takové ty talíře u televize, jak se jmenují?  Satelity! Tak já je mám namířené na Francii. Dívám se většinou na publicistické pořady a sem tam na něco hudebního, když vysílají dobrý pořad nebo když se objeví někdo zajímavý. No a teď tam právě zpovídali Mireille Mathieu. Dost tvrdě na ni vyjeli, ale ona byla statečná a ubránila se. No - a říkala, že už jí bude padesát, představte si! Ale zpívá jí to pořád báječně.

Jezdíte stále do Francie?

Už jsem tam dávno nebyla. Teď se ale do Francie chystám. Právě od Mireille Mathieu mám vytypovanou jednu výbornou písničku a mám k ní i dobrý text od Jiřiny Fikejzové. Chtěla bych ji ale zpívat trošičku jinak, než je to v originále - a tím pádem potřebuji ten originál znát.

Plánujete ve Francii setkání s Mireille Mathieu?

Ne, nesetkám se s ní. Půjdu do obchodu, kde mají desky, a jako vždycky tam nechám strašně moc peněz.

Na právě vycházejícím supraphonském albu do značné míry spolupracoval klavírista Petr Malásek. Znala jste se s jeho otcem Jiřím, autorem několika desek Romantických klavírů, případně - spolupracovala jste s ním někdy? 

Péťa Malásek mi opravdu s touhle deskou hodně pomohl, při výběru písní. Petra, tedy pana Maláska mladšího (a už znám i "pana" Maláska nejmladšího!) jsem znala už v době, kdy byl ještě "rozdělený". V době, kdy byl teprve u maminky a u tatínka a ještě nebyl zplozený. Jednou jsme spolu dělali nějakou francouzskou píseň - on vlastně zaskakoval, probíral se notami a poznámkami a najednou viděl, že je to rukopis jeho táty. Bylo to dojemné.

Které vaše písničky, ke kterým Pavel Kopta napsal text, na nynější desce chybějí?

Většina jich tam je, nejsou tam dvě. Písnička Edith Piaf, která se jmenuje Ty jsi mužský, kterého potřebuji a jedna píseň od Beatles. K té písni Edith Piaf: Pavel mi to výborně přeložil a já se ji začala učit. Jenže jsem nemohla přes tu Piaf jít, prostě to nešlo. To, jak to zpívala ona, je totiž opravdu geniální. Já jsem Edith Piaf samozřejmě nikdy nenapodobovala, ale toho, co tam ona udělala, já bych nebyla schopná. Nenašla jsem vhodnou polohu. A ten text bez její interpretace - to najednou nebylo ono. A k té druhé písni: šanson, jak známo, je písnička o něčem, tak jsem vždycky tvrdila, že vlastně i Beatles zpívali šanson. Pavel Kopta mi jednou přebásnil Michélle. Tu jsem ale nikdy nezpívala. Když pak jednou na mém koncertě hostovala Iveta Bartošová, zazpívala si ji ona. A musím říct, že jí slušela.

Je vám někdy teskno po herectví?

Na své herecké období vzpomínám ráda. A ráda bych si zkusila, jestli to ještě umím. Opravdu by mě to zajímalo. Vlastně nevím, jestli by mi herectví ještě šlo. Já jsem teď dost zhýčkaná, dělám jen to, co chci.

Údajně máte připravenou knihu.

To není pravda! Moje úhlavní kamarádka, publicistka Jana Klusáková, mě k tomu stále uhání. Je pravda, že jsme spolu tu knihu začaly psát s tím, že bude moci vyjít až když umřu. Do té doby ne. Ty papíry jsem před časem našla, ale řekla jsem si: Ne! To, co by bylo nejzajímavější, stejně neřeknu, to je jen moje věc. Jinak - já společensky moc nežiji, s výjimkou filmového festivalu Febiofest nechodím skoro nikam, nikde s moc nevyskytuji.

O čem by tedy ta kniha byla?

Blíží se vánoce - už máte pro své blízké nějaké dárky?

Ano, mám. Já se je vždycky snažím kupovat je průběžně a daří se mi to. Doma je zatím poschovávám a pak nejsem nervózní, že to na Vánoce nestihnu.

A na závěr: jak se z úst ředitelky Supraphonu poslouchá, že jste rodinné stříbro firmy?

Samozřejmě krásně. Věděla jsem, že lidé jsou zlatí, že je někdo zlatíčko. A já jsem navíc stříbro. No řekněte: není to nádherné?!

TOMÁŠ PILÁT, přečetli jste si v Avisu 20/05