|
|
|||
|
REDAKCE MARTEK | PROFIL ČASOPISU | HARMONOGRAM | DISTRIBUCE | CENÍK | TECHNICKÉ ÚDAJE | VÝPOČET INZERÁTU | PRŮZKUM | ZNÁMÉ OSOBNOSTI |
|||
|
JANEK LEDECKÝ RADÍ MÍCHEJTE SI PRÁCI A ZÁBAVU |
|||
|
J.L. Připravujeme se. S filmem stále počítáme a věříme, že tento záměr uskutečníme. Měl by přijít jako vyvrcholení uvádění Hamleta v divadle.
J.L. To je dost choulostivá otázka. Ve filmu může hrát každou roli vždy jen jeden, kdo to bude, o tom jednáme. Uznávám, že to mohou být i nepříjemné hovory. Víc bych v tuto chvíli nerad prozrazoval.
M.K. Ano, obhlížíme některé interiéry. Byli jsme například na hradech Rabí a Karlštejn. Představte si scény v Kapli svatého Kříže, to by byla pecka! Když vznikala filmová verze muzikálu Evita, připsal Webber speciálně pro film novou píseň.
J.L. Vidíte, to mě nenapadlo. Budu o tom přemýšlet! Ono je jasné, proč byla do Evity připsána písnička - Madonna potřebovala hit. Ale ani s Hamletem to není špatná myšlenka.
J.L. O tom jsme dlouho přemýšleli. Je pravda, že pěvecké výkony i ozvučení divadla jsou skvělé. Jenže tohle dokonalé ozvučení je doplněno bezdrátovými mikrofonky, které mají herci připevněné na hlavě. Ty jsou maličké - asi jako o něco větší špendlíkové hlavičky. A na úkor té velikosti, a taky proto, že jsou umístěny na čele a ne před pusou, je ten hlas trošku zkreslen. Právě proto, aby ta nahrávka byla dokonalá, jsme ji pořizovali ve studiu.
J.L. Ano, snažili jsme se o co nejdokonalejší divadelní atmosféru, takže jsme s Pepou Vojtkem v tom studiu doopravdy šermovali. Některé akustické panely při tom vzaly za své.
J.L. No jo, to máte pravdu. Ještě bych k tomu připočetl královninu árii Jsem nevěrná. Já jsem v tomhle na sebe nemyslel. Chtěl jsem napsat dobrou muziku, už z úcty ke Shakespearovi. Nápad udělat Hamleta jako muzikál ostatně ani nebyl můj. Přišel s tím Martin Kumžák, autor konečné orchestrace. Jednou při práci na desce, bylo to v Ostravě, mi řekl: "Děláš každý rok desku, ale aby se to nestalo stereotypem!" A dal mi Hamleta. A když nám ten nápad posvětil divadelní odborník Jan Kačer, šli jsme do toho.
M.K. Když mě Janek oslovil s tím, abychom spolu Hamleta produkovali, samozřejmě jsem si to nejdřív poslechl. Na ten večer si dobře vzpomínám. Seděli jsme, Janek pouštěl muziku a k tomu podával vysvětlení. Mě to natolik zaujalo, že jsem začal mít pocit povinnosti dát to dohromady. Tak jsme začali produkovat muzikál a stavět divadlo.
M.K. Příjemně nás překvapil. Na druhou stranu jsme mu ale dost sami pomohli. Myslím teď tu každodenní mravenčí práci kolem muzikálu. Snažíme se, aby interpreti podávali kvalitní výkony, aby diváci byli spokojeni. Děláme každodenní dohled nejen u představení, ale u celého chodu divadla. Domněnka, že se vyrobí muzikál, odpremiéruje se a pak poběží sám, je velký omyl. Kdo si tohle myslí, raději ať do téhle branže nechodí.
M.K. Na tom nevidím nic posměšného. Je to tak a máme plné divadlo. To srovnání pro nás rozhodně není hanlivé. Jedna věc je něco mít, druhá věc je umět to prodat. My máme po celé republice vybudovanou síť prodejců. Od začátku jsme totiž věděli, že Praha naše divadlo nezaplní. Asi 70 procent diváků k nám jezdí z celé republiky i ze Slovenska.
J.L. Samozřejmě se může stát, že se muzikál někomu nelíbí. Každopádně se ale snažíme nabízet divákům služby na profesionální úrovni. A k té muzice: nikdy jsem žádné své písničky neslyšel tolikrát, jako ty z Hamleta. Ne, že bych si svoje věci doma pouštěl, ale při představení, nebo když přijdu do divadla jako tajný dozor, je slýchat musím. Popravdě řečeno - dodnes bych na nich nic neměnil. Blbě se to říká, ale jsem na ně hrdý.
J.L. Moc bych si přál ještě alespoň jednou v životě mít tolik energie a být natolik přesvědčivý, abych dokázal strhnout spolehlivé a schopné lidi. U Hamleta jsme si s partou lidí řekli, že vyprodukujeme muzikál, ale bavili jsme se o tom v částkách jeden, dva, maximálně tři milióny. Ty byly pro začátek nezbytné. Jenže to ještě nikdo netušil, že k tomu postavíme celé divadlo. Postavili jsme. Asi jsem opravdu byl přesvědčivý natolik, že kluci do toho dali své celoživotní úspory. Já ostatně taky.
J.L. Ještě ne, ale všechno nasvědčuje tomu, že se vrátí, a to je úžasné. Když dělám sólovou desku, je tam dvanáct - čtrnáct písniček, ty si napíšu, vyberu muzikanty, ve studiu to nahrajeme a pak třeba ještě jedeme na turné. A to je všechno. U Hamleta těch písniček je víc, kromě toho je to úplně jiný útvar. Navíc tu stojí nové divadlo. Spoustě lidem to od základu změnilo život. Vznikají nové vztahy, lidi se dávají dohromady, chystají se i nějaké svatby.
J.L. Třeba hned na začátku se tu do sebe zakoukali Pepa Vojtek se Sabinou Laurinovou, přišlo to zrovna do doby, kdy to neměli lehké, byli oba čerstvě "rozejití" a "zjitření" a teď spolu mají úžasný krásný vztah. A takových tu je víc.
J.L. Já mám rád děti. Marná sláva, ony mají úplně jinou energii, než dospělí a to divadlo nabijí něčím skvělým. Kromě toho mi připadá škoda, když člověk dopoledne přijde do divadla, kde všechno jenom čeká na představení, ale nic se neděje. Takhle je divadlo využito i dopoledne.
Samozřejmě takové věci přijdou. Ale s tím se musí počítat. Pořád to stojí za to.
J.L. Já jsem nejvíc ovlivněn anglo-americkou písničkářskou a rockovou scénou 60. a 70. let. Takže Rolling Stones, Beatles, Boba Dylana. V mých očích tahle etapa dodnes nebyla překonána. Jsem rád, že dneska přišel velký comeback téhle muziky. Vedle toho se samozřejmě snažím sledovat, co je nového. Nedávno jsem třeba zjistil, že se všichni bavějí o nějaké Britney Spears a já jsem vůbec nevěděl, kdo to je. Teď jsem dostal do auta její kazetu. A ještě taky kazetu Robbieho Williamse. Dočetl jsem se totiž o jeho neuvěřitelných mediálních aktivitách, až jsem si říkal, že to buďto je úplný idiot, nebo že to celé je velká legrace.
J.L. Spears je sice klasický produkt současné pop-music, ale po čertech dobře zpívá a ví, o čem. A nakonec je to ještě hezká holka, i když zrovna není můj typ. A před Williamsem jsem smekl. Příjemně mě překvapilo, že někdo dělá takhle chytrou pop-music s elegancí a nonšalancí.
J.L. Moje kolébka je hanspaulská scéna: Ivan Hlas, Ondřej Hejma, bratři Tesaříci. Když jsem v sedmnácti seděl na Hanspaulce v hospodě a ty kluky poslouchal, tak jsem pochopil, že lze česky textovat rokenrol a nemusí to být blbý. Samozřejmě sleduji i takové lidi, jako je Dan Bárta nebo Kamil Střihavka a kolegy z divadla, Petra Pečeného, Bohouše Josefa, Petra Koláře. M.K. Já poslouchám úplně všechno. Od vážné muziky přes country a bigbít až po Jankovy písničky. Podle nálady a chuti. Když doma pracuji, pustím si vážnou hudbu, protože mě uklidňuje a nerušejí mě tam žádné bicí. V autě mám raději živou muziku.
M.K. Velmi často a většinou v autě.
M.K. Ta úroveň je srovnatelná. První cédéčko se natáčelo ještě před premiérou, druhé po roce hraní. Takže samozřejmě v té druhé nahrávce jsou interpreti vyzpívanější, lépe vědí, o čem zpívají a co chtějí říct. Ale co se týče hudební úrovně - jsou na tom stejně.
J.L. Moje rodina si zvykla. Ostatně moje žena moji práci znala a počítala s tím ještě předtím, než se stala mojí ženou. Musím ale říct, že ta situace je úplně jiná, než když jsme třeba se skupinou Žentour jezdili na velká turné. Teď odejdu z domova odpoledne, uděláme si zvukovou zkoušku, obléknu se, odehrajeme představení, v devět hodin si dáme panáka a jdu domů. A pořád je čas na rodinný život.
J.L. To je pravda, ty už spějí. Ale fígl je v tom, že v divadle nejsem každý večer. Na rodinu si čas vždycky udělám. Navíc velká část mojí práce je psaní a to dělám doma. Takže si myslím, že mě si rodina užije daleko víc, než někoho s pevnou pracovní dobou a určitě víc, než nějakého manažera nebo divadelního ředitele typu Michala Kocourka. Ten nastupuje do práce ráno v devět a končí po představení.
M.K. Je to bohužel přesně tak. Já mám dvě děti a velmi tolerantní ženu. Mám podobnou výhodu jako Janek: ještě než jsme se před třinácti lety vzali, tak už jsem jezdil se svými divadly a zakládal jsem kočovné divadlo, takže na to moje žena byla zvyklá. Náš vztah funguje dobře. Pravdou je, že trochu trpí děti, i když se jim snažím věnovat každou volnou chvíli. Pak už mi zákonitě nezbývá čas na koníčky ani třeba na sport. Opravdu nastupuji do práce v devět a domů chodívám v jedenáct večer, sedmadvacet dní v měsíci. Pořádně se užijeme jenom o divadelních prázdninách. Ale asi to jinak nejde a snad to na našich výsledcích je vidět.
J.L. Jeden podstatný: občas slýchám, že se nemají míchat práce a zábava. Já naopak všem radím, aby si to pokud možno pořádně promíchali. Jen tak může něco pořádného vzniknout. Život je hrozně krátký. TOMÁŠ PILÁTAvízo č. 6/01 |
|||
|
REDAKCE MARTEK | PROFIL ČASOPISU | HARMONOGRAM | DISTRIBUCE | CENÍK | TECHNICKÉ ÚDAJE | VÝPOČET INZERÁTU | PRŮZKUM | ZNÁMÉ OSOBNOSTI |
|||
|
Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4 tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz Copyright © 2003 Martek, s.r.o. |
|||
Druhou sezónu se v pražském Divadle Kalich hraje muzikál Hamlet. Můžeme polemizovat s tvrzením, že jde o nejúspěšnější současný muzikál, jak to hlásají plakáty, úspěšný však rozhodně je. Mohou za to pěvecké a herecké hvězdy, ale především samo dílo. Jeho divákům se dostane příjemné představení s pestrou hudbou, šikovně vymyšlenou režií a dobrými pěveckými a hereckými výkony. Hamleta si doslova vypiplal (a s Michalem Kocourkem i Divadlo Kalich) Janek Ledecký. Známý muzikant a zpěvák se tu našel. Po několika sólových projektech přišel s dílem, ve kterém hlavní roli hraje kolektiv. Je sice pravda, že roli Hamleta si psal pro sebe, rozhodně však neošidil ani ostatní postavy. Diváků má dílko stále dost a tak se zdá, že Cyrana, tedy dalšího muzikálu podle klasické předlohy, na kterém Janek už déle než půl roku pracuje, se hned tak nedočkáme.
K rozhovoru přišel Janek Ledecký právě s ředitelem "svého" divadla Michalem Kocourkem. Začali jsme - jak jinak - Hamletem.
J.L. Ano. Čím později, tím lépe. Je jasné, že se budeme snažit hrát muzikál v divadle co nejdéle.