Gabriela je hezká, příjemná a sebevědomá blondýnka. Pro někoho důvod k závisti, pro chlapi objekt k obletování. Gabriela ovšem přidává: je úspěšnou zpěvačkou (kterou doposud znali především příznivci country hudby), moderátorkou a bavičkou. Začínala ovšem od píky - jako členka několika pěveckých sborů a posléze v kapele Retroband. Vzdělání si zvyšovala studiem tance a muzikálového herectví (obojí uplatnila v představení Benzín a mejkap). Nějakou dobu předcvičovala ženám kondiční kulturistiku, pak se ovšem vydala do světa. S kapelou Lady M projela většinu západní Evropy, dnes je díky pravidelnému zábavnému pořadu oblíbeného komika Tadeasze Drozdy velice populární u našich severních sousedů. Právě teď Gabriela dotočila a připravila k vydání novou desku.

Bude i tahle deska mezinárodní?

Ano, vyjde i v Polsku s tím, že tam bude obohacená o tři polské bonusy. Z toho důvodu hledáme nadnárodního vydavatele, tedy takového, který vydává i v Polsku. Jednáme s několika hudebními vydavatelstvími. Jak to dopadne, to teprve uvidíme.

Vy sama jste zatím asi více slavná v Polsku, je to tak?

Ano. Je to dáno tím, že tam vystupuji v zábavném televizním pořadu Herbatka u Tadka (u nás se tomu říká Čajíček u Tadeáška). Tomu se musím smát: můj partner Tadeasz má asi stopadesát kilo, ona zdrobnělina u něj tedy zní velmi hezky. Tahle show trvá skoro hodinu a vysílá se čtyřikrát do měsíce. Spolumoderuji  ji a také v ní zpívám, a to nejen své písničky. Samozřejmě díky tomu mě lidi znají víc v Polsku než v Česku. Televize je mocná čarodějka-kdo je na obrazovce, ten je známý.

Ovšem vy jste Češka. Máte nějaké polské příbuzné?

Vůbec ne. Jsem kovaná Češka, ještě lépe řečeno Moravačka. Polsky sice trochu mluvím, ale v tom pořadu se snažím spíš nemluvit. Dělám, že nerozumím a z toho vznikají různé komické situace a veselé dialogy. Působím tedy spíše legračně. Když už mi to ale všechno vysvětlí a já uvedu hosta, bavíme se na úrovni o tom, co se děje u nás a co v Polsku. Je to klasická talk show; Tadeáš dělá talk, já show.  

Orientujete se v polské politice?

Jenom trochu. Spíš musím sledovat naši politiku, abych jim tam mohla říct, co se děje v Česku.

A obecně - jsou nějaké zásadní rozdíly na české a polské politické scéně?

Kdepak, je to úplně stejné! Stejné tahanice, stejné problémy, stejné řeči. To se asi týká celé střední Evropy, nejen Polska a Česka.

Znáte se s Halinkou Mlynkovou, také Češkou slavnější v Polsku?

S Halinkou se občas mineme na koncertech, ale abychom byly kamarádkami, na to není čas. Ona už je víceméně natrvalo v Polsku, většinu času tráví v Krakově, já jsem v Praze.

Díky tomuto pořadu a taky díky tomu, že Poláky lze najít všude, jste se dostala hodně do světa. Jsou Poláci "rozesetí" ve světě víc, než Češi, myslím třeba to, že by se vyskytovali ve větším množství států?

Myslím si, že jak Češi, tak Poláci se ve světě dávají hodně dohromady, nás je ovšem celkově míň, tak i ve světě je Čechů méně. Jinak ale komunity obou národů ve světě drží pospolu. Měla jsem možnost to poznat, protože se zájezdní verzí pořadu Čajíček u Tadeáška jsme procestovali spoustu zemí. Oni nás tam znají díky satelitům, pomocí kterých chytají polskou televizi, a jsou rádi, když nás pak vidí naživo. Takhle jsem procestovala třeba Kanadu, Ameriku nebo Austrálii.

Cítíte nějakou nevraživost mezi Čechy a Poláky?

Trochu ano, ono je to zřejmě odvěké. Moje maminka bývala vedoucí v potravinách a zná nájezdy Poláků do našich obchodů, které pak bývaly úplně vybílené. Po revoluci se to zase obrátilo, levněji bylo v Polsku a Češi jezdívali vykupovat Těšín. Myslím si ale, že už se to srovnalo. Obě země směřují do Evropské unie a jejich ekonomika je srovnatelná. Je ale pravda, že Poláci jsou na tom v některých záležitostech o něco hůře, například jejich průměrný plat je o čtyři, pět procent nižší, než u nás.   

Do světa ale asi ta nevraživost moc nedolehla. Nebo se mýlím?

Nemýlíte. Já sama znám dokonce několik česko-polských či slovensko-polských manželství.

Halinka Mlynkova v Avisu vyprávěla o tom, že v Polsku jsou muži galantnější než u nás. Máte taky takové zkušenosti?

Ano, mám. Větší galantnost Poláků oproti Čechům je dána tím, že Poláci jsou hodně katolickým národem a je to v nich. Tam jsou všichni, ale opravdu všichni, gentlemani. Kamkoliv přijde ženská, líbá se jí ruka a je jí vůbec prokazována větší úcta. Chování mužů vůči ženám je v Polsku na úžasné úrovni.

Jaká je vaše nová deska?

Je to něco nového, úplně jiného, než jsem dělala doposud. Jde o taneční, moderní popovou muziku. Z toho vychází i její scénická podoba - budu vystupovat s tanečníky. Pojala jsem to velkoryse.

Takže vystupujete ze škatulky country - zpěvačky.

Přesně tak. Ostatně jsem nikdy nedělala klasickou country, spíš takovou tu moderní americkou, takže jsem se vlastně pořád pohybovala na hranici s popem. Teď už jsme country vymazali úplně a zabrousili jsme do oblasti popu. Písničky na desku napsal Jindra Parma, mimo jiné autor třeba Mumulandu, několik písniček tam má i Zdeněk Barták. Z toho je poznat, kam směřujeme. Texty mi napsali Lukáš Fišer, Pavel Cmíral a Zdeněk Rytíř.

Pěvecké hosty na desce nemáte?

Ne. Na desce zpívám sama. V budoucnu bych ale rozhodně nějaké duety nazpívat chtěla (na polské variantě alba jeden duet je). Mohutně mi ovšem pomáhají sbory. S těmi písničkami jsme si dali práci a pěkně je načančali. Sólisticky je ale tahle deska nejvíc o mně.

V jedné z kritik vaší minulé desky se píše, že texty vašich písniček jsou obdivně sexuální k vlastní osobě. Nacházíte sama v sobě zalíbení?

Asi vím, jak tohle vzniklo. Titulní písnička mého minulého alba se jmenuje Jsem tu já. V ní zpívám: tak už se na mě, chlape, konečně podívej! Vždyť jsem ženská a chci být obdivovaná. Ostatně jako každá ženská.

Vy osobně ale s tímhle asi problémy nemáte .

A víte, že byste se divil?

Musím se o sebe starat, ostatně bych to dělala i kdybych nebyla zpěvačka. Každá ženská se chce líbit.

A jak je to s tím sebeobdivem?

Nemyslím si, že bych sama sebe obdivovala. Spíše jsem typ ženy, která chce dalším ženám předávat energii a ukazovat kam jít a jak tam dojít. Chci říct: ženy, nebojte se udělat to, co chcete! Tužte po lásce a plňte si své sny.

Splnila jste novou deskou svůj sen, totiž zazpívat si se symfonickým orchestrem?

Ano, několik písniček je podkresleno symfonickým orchestrem. Přitom ale zůstávají energické a moderní.

Svého času jste vystupovala v country muzikálu Benzín a mejkap.

Proč, podle vás, tak brzy skončil?

Ten muzikál byl skvělý, ale průšvih byl v tom, že produkce nesehnala práva na vydání cédéčka. My jsme tu nahrávku dokonce i natočili, ale vyjít nesměla. Tím pádem se písničky z muzikálu nedostaly do rádií a nemohly posluchače navnadit k návštěvě divadla. Na tomhle spousta muzikálů stojí: lidi na ně jdou, když je slyší z rádia nebo televize. Benzín a mejkap to takhle udělat nemohl a na tom to vlastně skončilo.

Škoda. Myslím si, že to bylo kvalitní představení.

To určitě bylo; takové komorní, milé, divácky atraktivní. Všichni jsme udělali maximum pro to, aby se lidem líbilo. A ještě do historie: působila jste v kapele Lady M, kterou zaštiťovala dánská agentura. Proč dánská?

To bylo z komerčních důvodů, abychom se lépe prodávali. Přitom je paradox, že zrovna v Dánsku jsme nevystupovali ani jednou. Je pravda, že nás zastupovali Dánové, ale byli jsme česká kapela. Zpívali jsme ovšem většinou převzaté věci. Jako zpěvačky jsme v ní působily dvě, já a Ivanka Bartošová, dvojče Ivety. Tahle kapela mi dala opravdu hodně: získala jsem základní přehled o muzice, procestovala jsem spoustu zemí a mezinárodně jsem se otrkala. Takové začátky jsou pro zpěvačku k nezaplacení, vždyť já jsem do toho "vlítla" vlastně hned po maturitě. S Lady M jsem jezdila čtyři roky hlavně po velkých diskotékách.

Co dnes dělá Ivana Bartošová?

Vdala se, myslím si, že šťastně, do Švýcarska. Zřejmě tam je spokojená, ale bohužel sekla s muzikou. Je to škoda, protože je velmi nadanou a dobrou zpěvačkou.

Tahle mezinárodní éra vaší kariéry vás asi vybavila dobrými jazykovými znalostmi.

To je pravda. Mně jazyky šly vždycky dobře. Z angličtiny jsem maturovala, díky téhle kapele jsem perfektně zvládla i němčinu; ruštinu jsme měli ve škole a domluvím se i polsky. S jazyky na tom nejsem špatně.

Využíváte toho?

Určitě. Moc ráda cestuji a když to jde, snažím se domlouvat v jazyce té které země. V plánu mám naučit se i italsky a španělsky. Zatím jsem na to neměla moc času, ale alespoň jsem začala. V Itálii a Španělsku tedy zatím trénuji angličtinu. Další věc je ta, že ráda poznávám různé národní kuchyně. Když někde jsem, zajdu se podívat doslova do kuchyně, dívám se, jak se kde vaří, bavím se s kuchaři a taky sbírám recepty. To je můj koníček.

Vaříte ráda?

Vařím moc ráda! Bohužel na to nemám moc času, ale když se k tomu dostanu, tak si to opravdu užívám. Jsem ráda, když si rodina, přítel i děti,  pochutná.

Ty děti máte dvě, každé z jiného manželství.

Ano, z prvního manželství Gábinku, ze druhého Marka. Gábinka je čerstvou školačkou a dělá mi radost, nosí samé jedničky a ty podtržené slavíme. Markovi je šestnáct měsíců. Ani jedno ze svých dětí nezapřu - jsou to modroocí blonďáci.

A povahově?

Gábinka mi začíná být povahově hodně podobná. Uzrává už ve svoji osobnost a když něco chce, snaží se to vydupat (a to i na mně). I když na mně zatím ještě naráží. Ale myslím si, že až bude v pubertě, nastanou problémy: obě dvě budeme stejně tvrdohlavé a to asi bude těžké. Já jsem to zdědila po tátovi. On byl taky hodně tvrdohlavý.

Naráželi jste na sebe s tátou?

Naráželi, dokonce jsem kvůli němu "byla odejita" z domu. Já jsem se odmala až do maturity dobře učila a táta se ve mně viděl. Chtěl ze mě mít vysokoškolačku, paní doktorku nebo profesorku, jenže mě v šestnácti "křápla" muzika. Když mi bylo osmnáct, tatínek mi řekl: Buď půjdeš na vysokou nebo budeš zpívat, ale když budeš zpívat, půjdeš z domu! Já jsem si sbalila dva kufry a šla jsem z domu. Ale myslím si, že mi tahle zkušenost dala do života kus obrovské síly.

Měla byste to bez ní v životě těžší?

Rozhodně. To, že se umím sama o sebe postarat, je velkou výhodou a hodilo se mi to před časem, když jsem si řešila svoji životní situaci. Dokážu si namalovat tlustou černou čáru a říct si: Začínám zase někde jinde úplně znova!

Kolik máte času na své děti?

Ku podivu docela dost. Zdánlivě to vypadá, že jsem hodně vytížená, ale není tomu tak. Ten televizní pořad, o kterém jsme mluvili, se předtáčí, vždycky dva díly najednou, takže natáčím dva pondělky v měsíci. Jinak se snažím šetřit s časem. Když to jde, nekoncertuji víckrát než pětkrát, šestkrát do měsíce. Tím pádem mám na děti času habaděj.

Berete Gábinku na své štace?

Do Polska jsem ji ještě nevzala, přeci jenom je to dost daleko, do Varšavy takových šestset kilometrů. Co by chudinka dělala celou tu cestu v autě? Sem tam ovšem jede na můj koncert tady u nás.

I přes vaše rozpadlá manželství je pro vás rodina zřejmě hodně důležitá.

Ano, je. Kvůli svým blízkým jsem dokonce nedávno odmítla jednu lukrativní vánoční nabídku. Vánoce jsou pro mě svátky rodiny a ta má v téhle době prioritu. Abych mohla být o vánocích doma, odmítla jsem nabídku na cestu do Ameriky. Letět jsem tam měla na druhý vánoční svátek. O vánocích jsem rozhodně chtěla být se svojí rodinou, vždyť to jsou rodinné svátky. Stejně tak cítím i Velikonoce.

Jste bavička. Máte doma hodně legrace?

S dětmi a mým přítelem Michalem určitě. Máme bláznivé nápady na různé skopičiny, které děti zbožňují, jezdíme na výlety, sportujeme. Kdo to zná, ten mi věří a kdo ne, tomu to vřele doporučuji. 

                                     TOMÁŠ PILÁT, přečetli jste si v Avisu č. 1/04