Byl Marek Dobeš mladistvým intelektuálem?

Byl. Když jsem studoval žurnalistiku, nosil jsem lennonky (ty ve kterých hlavní hrdina filmu hraje, jsou moje) a měl jsem dlouhé vlasy, které jsem si s oblibou namáčel do piva a pak je žužlal. A chodil jsem jenom na "intelektuální" filmy. To znamená, že jsem navštěvoval pouze kina Aero a Dlabačov. Problém byl v tom, že jsem před filmem občas vypil víc piva, než bylo zdrávo a tak jsem v kině buď usnul nebo jsem musel odbíhat na záchod. To se nehodilo obzvlášť tehdy, když jsem měl lístek doprostřed řady.

Kdy jste přestal být mladistvým intelektuálem?

Zkazila mě novinařina. Nastoupil jsem do časopisu Video Plus a jelikož jsme tam byli jenom dva, musel jsem se dívat i na filmy, o které bych před tím okem nezavadil. Byly to nejen takové vysloveně béčkové snímky, ale taky filmy takzvaného martial - artu, tedy ovlivněné bojovým uměním. V nich tenkrát zářili takoví herci jako Segal nebo Van Damm. Některé z těch filmů byly po stránce bojových umění dobré, jiné slabé, příběh ale měly vesměs ubohý všechny. Jenže já jsem jim postupně začal přicházet na chuť.

A to byl konec intelektuála?

Ano. Kromě toho mi postupně začalo vadit, že mi roste bříško, tak jsem začal sportovat. Pak jsem sundal lennonky. A najednou jsem na fakultě žurnalistiky, kde byli intelektuálové všichni, začal mít image člověka, který kouká na brakové filmy a chodí do posilovny. Naštěstí mě tam brali jako milou kuriozitu.

Nicméně film Byl jsem mladistvým intelektuálem je do jisté míry autobiografický.

Jistě. Když jsme s kolegy Štěpánem Kopřivou a Jirkou Pavlovským hledali námět pro náš první krátký film, řekli jsme si, že by to měla být komedie s podtextem, který je nám blízký. Tak vznikl Mladistvý intelektuál. A v Choking Hazardu to do jisté míry pokračuje. V jedné ze scén před hotelem Halali vystupuje z taxíku pornoherec s intelektuální replikou, která zní: "Film je podvod - řekl Fellini". Tuhle větu ve skutečnosti nemá na svědomí Fellini, řekl mi ji jednou v Cannes herec Gary Daniels. Když jsem ho žádal o rozhovor, prohlásil, že zrovna nemůže, protože se musí jít do hotelu dívat na nějaké sportovní utkání. "Sport je opravdový, film je podvod," prohlásil tenkrát doslova.

Vy jste ta slova přiřkli Fellinimu. Máte rád jeho filmy?

Jak které. Některé jsou skvělé, některé nudné. Jeden z jeho nejlepších filmů je, podle mě, Město žen. Sladký život mi dnes připadá rozvláčný. Má zajímavý nápad, dnes se mi ale zdá trochu plytký. Jestli něco z Felliniho zbylo, pak je to jeho vizuální fantazie. Než se dostal Fellini k filmu, kreslil komiksy, maloval vývěsní štíty, byl to zkrátka výtvarník. Takovou vizuální představivost, jako měl on, já nikdy mít nebudu. A na našich storyboardech, tedy rozkreslených scénářích, je to vidět.

Práva na Intelektuála nakonec koupily dva časopisy ...

První byl Level, který film vydal na CD romu jako přílohu. Pak se chytil časopis Chip. A díky Levelu (a díky tomu, že film měl anglické titulky) jsme se vlastně dostali do světa. Jednou si takhle brouzdám po internetu a najednou čtu americkou recenzi na film Byl jsem mladistvým intelektuálem. Recenzent psal, že jel přes Česko, koupil si časopis s cédéčkem a byl nadšen. Že je to bomba s jedinou chybou: na explodující hlavě šéfintelektuála je prý vidět, že je to trik. Tehdy jsme si řekli, že něco takového už nesmíme připustit. A myslím si, že hlava ustřelená Dádou Patrasovou ve snímku Choking Hazard je nejlíp ustřelená hlava ve světové kinematografii.

Když jsme u toho, není Dáda - i přes své "poslání" - v Chokingu trochu nadbytečná?

Není, má svou pevnou funkci. Možná jsme to mohli říct už ve scénáři víc jasně, ale nechtělo se nám. A stalo se mi, že po projekci v Plzni za mnou přišla divačka a zeptala se: "Dáda podle mě představuje instinkt a je vlastně protipólem Dr. Reiniše. Je to tak?" Musel jsem souhlasit. Reiniš ve filmu říká, že rozum a instinkt je potřeba mít v rovnováze. Potáciví myslivci jsou ten instinkt, supermyslivci ten rozum. Ale ta dívka přišla na to, že tyhle dvě kategorie ve filmu představují nejen myslivci, ale i postavy femme fatale a Reiniše, tedy Dáda s Jaroslavem Duškem. Tohle došlo jenom pár lidem. V primárně intelektuálních a uměleckých filmech lidé hledají skryté významy sami od sebe; v zábavných ne - o to je cennější, když je tam někdo objeví.

Dádu by v téhle roli asi diváci nečekali!

A přitom ta role odpovídá její image, stejně jako Reiniš odpovídá povaze Jaroslava Duška. Když člověk hledá herce, který přemýšlí o světě a své úloze v něm, pak musí přijít na Jaroslava Duška. A k Dádě zase patří instinkty. Každý teeneager si určitě pamatuje scénu ze seriálu Návštěvníci, kde je Dáda ve sprše. Jenom já jsem z té scény moc neměl, protože mi rodiče zakazovali televizi.

Proč?

Máma měla k televizi velice vlažný vztah - ona spíš hodně četla. Já jsem tedy taky hodně četl, jako dítě se mi dostalo do ruky kdeco od Dumase po Šolochova, a díky tomu jsem se rozhodl, že budu spisovatelem. Později že budu scénáristou. Až z donucení jsem se stal i režisérem. Tedy spíš se chci stát režisérem - zatím jím nejsem.

Kdy se stanete režisérem?

Až natočím třetí film.

Intelektuála počítáte?

Spíš ne, to byla taková, řekněme, první salva, u které se zkoumá, kam dopadnou střepiny. Teď se chystám na Choking Hazard dvojku, ale to pořád ještě nebudu režisérem. K tomuto ideálu se snad přiblížím tehdy, až se mi podaří zrealizovat svůj vůbec první scénář. Moc bych si to přál. Ten film by se měl jmenovat Adolf Hitler nemá rád disco. Bude to černá komedie s Jaroslavem Duškem v hlavní roli.

O čem bude?

Adolf Hitler v Praze budoucnosti zjistí, že není pánem světa. Okolí mu to sice namluvilo, ale jenom proto, aby na něm lékaři mohli zkoušet různé léky, čímž by si odpracoval to, co způsobil lidstvu. Když tedy zjistí, že je vlastně nula, rozhodne se, že to všem ukáže a začne konat dobré skutky. Chce ukázat, že i Adolf Hitler může být dobrý člověk.

Zpátky k Choking Hazardu: angažovat do tohoto filmu Dádu byl prý nápad vaší ženy, stejně jako situovat seriál Místo nahoře do satelitního městečka.

To tvrdí ona - a já bych si jí nikdy nedovolil říci, že to tak nebylo. Jediné, co s jistotou moje žena nevymyslela, je námět filmu Adolf Hitler nemá rád disco.

Nicméně vklad vaší ženy do vašich filmů je asi značný.

Je. Už od počátků našeho vztahu. S Kristýnou jsem se seznámil během studia, oba jsme studovali žurnalistiku; ona byla asi dva roky pode mou. Když jsem začal točit filmy a reklamy, hledal jsem někoho, kdo by mi produkčně pomohl. Firma distribuující filmy na videokazetách si u mě objednala reklamu. Když jsme ji připravovali, Kristýna se mnou tři dny a tři noci v noci nespala, všechno se mnou zařídila, všechno vyřešila a nenechala se zlomit ani pod tlakem. Tenkrát jsem si uvědomil, že je to holka do nepohody a že bych s ní rád sdílel život. (v těchto chvílích si dal M. D. omylem do kávy sušenku a okomentoval to slovy: "Nerežisér Marek Dobeš si právě vhodil do kafe nějaký bobek!")

Takže jako u správného filmaře může za vaši svatbu film.

Ano. Kromě toho, co už jsem říkal, mi taky půjčila na filmování peníze. A vzpomínám si ještě na jeden významný moment. V době, kdy jsem Kristýnu poznal, jsem chodil boxovat. Kristýna mi na jednu schůzku přinesla jako dárek tampony do nosu, které zastavují krvácení. To jsem fakt ocenil - a vzali jsme se. Když mi pak řekla: "Hele, první film - první dítě," jenom jsem poslušně zasalutoval. Natočil jsem Choking Hazard a brzy se nám narodí dítě.

Kdy to bude?

Už brzo - ani ne za měsíc. A bude to kluk. Hned když jsem dotočil film, mě Kristýna upozornila, že jsem dal slovo. Tak jsem začal plnit svoji povinnost. Manželka měla trochu obavy, že na tom budeme třeba muset pracovat delší dobu, některé její kamarádky se o dítě pokoušely i tři roky. To my teda ne!

Víte už, jak se děťátko bude jmenovat?

Zatím ne. Navrhoval jsem Jaroslava nebo Jaromíra, ale bylo mi to zamítnuto. Kristýna je spíš pro Dominika nebo Josefa. No, uvidíme, jak to s tím jménem nakonec dopadne.

Výbavičku už ale máte doma přichystanou, ne?

Víte, tak, jako jsou filmy moje projekty, je dítě Kristýnin projekt. A jako mi žena pomáhala s Choking Hazardem, budu já pomáhat s děckem. Ženy jsou naprogramované na děti, chlapi na to, aby jim ty děti "dělali".

Česká televize nedávno odvysílala seriál Místo nahoře. Spolu s Jiřím Pavlovským a Štěpánem Kopřivou jste v prvních třech dílech figurovali v titulkách jako scénáristé, od čtvrtého dílu "jen" jako autoři námětu. Proč?

Režisér Karel Smyczek měl na věc dosti odlišný pohled, než jsme měli my, a přivedl si svého dlouholetého spolupracovníka Iva Pelanta. Ten nejdřív říkal, že náš scénář potřebuje "jenom drobné úpravy, tu a tam trochu srovnat." Pak ale přišel s vlastní linií a naši koncepci začal totálně předělávat. Dokonce dodával celé své dialogové sekvence ...

Třeba?

Třeba ve scéně, kde si Ondřej Vetchý s Bárou Seidlovou, tedy mladí lidé, říkají "můj milený, má milená"! Kdo to kdy viděl? Podle nás Pelant některé věci totálně zkazil. A to jsme samozřejmě nemohli podepsat.

Nicméně: nenakazil jste se seriálovou tvorbou?

Řeknu vám to na rovinu. Česká televize nám docela slušně zaplatila a v průběhu vysílání začaly přicházet další, popravdě řečeno nečekané, peníze. Když si k tomu připočtu provozovací honoráře za reprízy, a že jich může být do konce mého života ještě hodně(!), je to opravdu lákavé.

Zmímil jste se o Choking Hazardu číslo 2. Snímek chystáte mimo jiné s některými finalisty soutěže Česko hledá superstar ...

Ano a byl bych moc rád, kdyby do toho šli. "Jedničku" většina z nich viděla a líbila se jim. Zatím mají zájem Petr Poláček, doufám, že i Šárka a Aneta. To ale bude záležet na tom, kdo je bude zastupovat a jak se dohodneme finančně. Jediný, kdo jasně řekl, že do toho nepůjde, je Sámer Issa. Prohlásil, že film vidět nechce a hlavně si nepřeje, aby si tvůrci Choking Hazardu budovali slávu na jeho jméně.

A chtěl byste ho?

Ani nevím. Můj vztah k němu je dvojaký. Na jednu stranu představuje totální bezpohlavnost pop-music, nemá vlastní styl a podle mého názoru udělá všechno pro to, aby se prosadil. Na druhou stranu určitě umí oslovit fanoušky.

Bude dvojka Choking Hazardu navazovat na jedničku?

Bude, ale tak, aby to těm, kteří první film neviděli, nevadilo. A dále: doufám, že snímek bude fungovat i za hranicemi. Obecně nechci točit filmy jen pro Českou republiku. Rád bych dělal kinematografii pro Evropu, ovšem s tím, že čeští diváci budou mít vždy jakýsi bonus. Když se Francouz nebo Američan podívá na film, souvislosti se Superstar nepochopí. V jedničce je tím bonusem obsazení Dády. Pro cizince je to pohledná ženská, která mydlí chlapa. Pro Čechy je to Dáda Patrasová, která kdysi hrála sexy-role a později se stala miláčkem dětí. A v Intelektuálovi je oním bonusem Michal David.

Říkáte, že chcete točit evropské filmy. Jednou z nevětších evropských zemí (a nezanedbatelný filmový trh) je Německo. Jak tu, podle vás, bude přijata vaše plánovaná komedie o Adolfu Hitlerovi?

Když jsem sháněl na tento projekt peníze, hledal jsem i v evropských zemích. Právě z Německa jsem měl slíbenou poměrně značnou částku - asi patnáct miliónů korun. Podmínkou bylo, že seženu stejnou částku i v České republice. To se mi ale tenkrát jako začínajícímu režisérovi nepovedlo. Tím chci říct, že film snad bude v Německu přijat dobře. Ale nejdřív ho musím natočit!

Přečetli jste si v Avisu 16/04 TOMÁŠ PILÁT