REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

PAVEL DOBEŠ - NEJSEM PROTI TEMELÍNU 

Souhvězdí Žab, Něco o lásce, Zpátky do trenek, Calvera, ale třeba i krásná písnička o emigrujících kamarádech - to jsou některé z titulů populárních písní populárního Pavla Dobeše, písničkáře, který vstoupil do povědomí posluchačů v osmdesátých letech a zůstal v něm dodnes. Přibral si ovšem další generaci. V současné době se objevila jeho další deska, i když vlastně slovo "jeho" je jen poloviční pravdou. Dobeš nahrál písničky svého přítele a kolegy Pepy Streichla. Vzniklo tak ve folkové oblasti unikátní CD. Nestává se často, že by si písničkáři vzájemně půjčovali své písně. Streichlova dílka ovšem Dobešovi sedí, ostatně - poslechněte si desku. Jmenuje se K svátku a poslouchá se dobře. S Pavlem Dobešem jsem se sešel chvíli poté, co si hodinu chatoval po internetu se svými posluchači.

Co vy a chatování?

Byla to moje první zkušenost tohoto druhu. Asi je to dobrá věc. Já jsem sice člověk z jiné doby a tyhle věci nemám v genech, ale přeci jenom je tu nové tisíciletí. Koneckonců doma mám taky počítač a internet, i když je nevyužívám plně. Mám je pro příjem informací a jako poštu. Ale třeba s kamarády si posíláme písničky.

Vy ale komunikujete i živě, na koncertech.

Ono to mnohdy vypadá jako pasivní komunikace: lidi sedí a poslouchají. Ale je to tak jen zdánlivě. Já třeba před každým koncertem dohlížím na to, abychom na sebe s publikem viděli. Pořadatelům je jasné, že má být nasvícen účinkující na pódiu. Není už jim ale vždycky jasné, že člověk z pódia by rád viděl i na lidi v hledišti. Já chci vidět alespoň na část publika. Dobře si uvědomuji, že lidé přišli na koncert kvůli mně. A pointa: koncertovat jezdím hlavně kvůli komunikaci s publikem.

Napsal jste ke stovce písniček. To mi přijde - ve srovnání s jinými písničkáři - málo.

Já se přitom zdráhám vyslovit už číslo osmdesát. Písniček je potřeba napsat míň. Když jich má autor stovky, znamená to, že se pořád k něčemu vyjadřuje a pořád se nevyjádřil. Já se snažím psát písničky tak, abych se vyjádřil, jak nejlépe umím. A když se na to podívám poctivou optikou, tak už i těch osmdesát písniček je hodně. Mělo by jich být jen několik - a dobrých.

Patříte k oblíbencům Václava Havla. Máte z toho něco?

Především dobrý pocit z toho, že se mé písničky někomu líbí. Václav Havel si mě jednou vytáhl na koncertě v Kladně. To bylo v době, kdy moje koncerty ještě sledovali estébáci. Po koncertě za mnou přišla jedna paní s tím, jestli bych s ní nešel vedle do místnosti. Hned mě samozřejmě napadlo, že jdu do kriminálu. Jenže "vedle" byl takový pán, se kterým jsme si popovídali. Až později jsem se dozvěděl, že to byl Havel. To bylo před revolucí, v dobách, kdy jsme ještě ani já, ani on nebyli tak známí.

To mi připomíná ty báchorky o tom, jak chudý chlapec hovořil s Leninem.

No jo. Jenže nevím, jestli se pak ten chudý chlapec dostal do Kremlu. Já dostávám každoročně pozvánku na Pražský hrad na oslavy státního svátku 28. října. Příští rok, pokud ještě dostanu pozvánku, bych tam rád pozval svoji mámu. Ono je zajímavé dostat se na Hrad a vidět všechny ty lidi, které člověk zná jen z televize. A popovídat si s nimi u sklenky vína.

Vaše písničky často obsahovaly narážky na komunistický režim. Vy sám jste ale byl od roku 1979 do roku 1985 členem KSČ. To mi nejde dohromady.

V těch letech jsem pracoval v Nové huti Klementa Gottwalda. Pracoval jsem u vysoké pece a byl jsem tam zaměstnán s elitou: s lidmi, kteří byli vyhozeni ze strany a ze svých zaměstnání. Byli tam ekonomové, matematici, mnozí geniální lidé. Spolu jsme se na laické filosofické úrovni bavili o všem možném. To, že jsem šel do strany, byl vlastně takový hec. Říkalo se, že strana je tak silná, že ji nemůže nikdo porazit, pokud se neporazí sama zevnitř. Z tohoto pohledu jsem tam chtěl být.

Nakonec ale porazila strana vás.

Ano. V roce 1985 jsem byl vyloučen.

Tehdy jste žil a pracoval v Ostravě. Proč jste odtamtud odešel?

Kvůli vztahům. Lidi se se mnou nesměli kamarádit, nesměli si se mnou popovídat, kamarádi se ode mne museli distancovat. Špatně jsem nesl, když ti, se kterými jsem se ještě včera znal, raději přecházeli na druhý chodník. Chtěl jsem bydlet v jiném městě, kde se neznám s nikým, kde vztahy nejsou. Kde jdu po ulici, a koho potkám, toho potkám ...

...a vybral jste si

Hradec Králové.

Ano, vybral jsem si město, které na tom politicky bylo snad ještě hůř, než Ostrava. Říkalo se, že Hradec je Hvězdov - bylo tam ještě víc hvězd, než v Ostravě. V Hradci skončily mnohé hudební skupiny - doplatily na tamnější kulturní Koniáše. Tam byli opravdu zlí lidé. A já jsem si říkal: Když dokážu žít tady, se zdejší StB a zdejším kulturním vedením, tak už nebudu mít problémy nikde. Kromě toho jsem měl v Hradci kamarádku. Jednou, když jsem jí do telefonu vykládal, že už v Ostravě nebudu mít ani zaměstnání ani přátele, řekla, abych přijel. Tak jsem přijel. To byl asi ten hlavní důvod.

Změnily se po "sametové revoluci" vztahy mezi písničkáři, konkrétně třeba mezi členy volného sdružení NSDaP - tedy Nohavicou, Streichlem, vámi a Plíhalem?

Ten název byl samozřejmě legrace, ale k otázce: dříve jsme k sobě měli blíž, dnes už by takové sdružení nevzniklo. Tenkrát nás spojovaly společné věci, například politické obavy. To už dnes není, a tak naše vztahy jsou čistě jako mezi ostatními lidmi. To znamená, že buď je člověk mým přítelem, nebo ne. Z celého NSDaP jsme zůstali přáteli s Pepou Streichlem a tím to končí. S Plíhalem bychom mohli být většími přáteli, ale vídáme se moc málo. A naše vztahy s Jarkem Nohavicou vyšuměly do prázdna.

Dostali jsme se tak vlastně k vaší nové desce. Tam jsou všechny písničky od Josefa Streichla.

Ano. Pepa byl v posledních letech nemocný, špatně mluvil a už vůbec nemohl zpívat a hrát na kytaru. Požádal mě, jestli bych udělal desku z jeho písniček. On samozřejmě věděl, že se mi jeho písničky líbí a to je předpoklad k tomu, abychom to zkusili. Já jsem Pepovi nejdřív nic neslíbil, ale snažil jsem se a tak vznikl tenhle ojedinělý projekt. Desku se mnou dělalo několik muzikantů: Miloš Dvořáček, se kterým jsme ostatně šest let hráli, a jeho syn, to jsou dva kluci z Hradce Králové, a ostravská parta v čele s Radkem Pastrňákem.

Toho by dnes ve folku člověk nehledal...

On se ale k tomu projektu postavil moc hezky a ani nebyl drahý. Asi se rozvzpomněl na své přátelství s Pepou. Ale vůbec všichni, když se dozvěděli, o jakou desku jde, chtěli se na ní podílet. Málem by je člověk musel vyhazovat ze studia.

Jaké písničky vám Streichl "půjčil"?

Jsou to písně, které znám léta. Ze sedmdesátých a osmdesátých let. Mám k nim důvěrný vztah ještě z doby, kdy jsem bydlel v Ostravě. Pepa mi je zpíval, když jsme spolu jezdívali autem, nebo když jsme jezdili trolejbusem do hospody. Když jsme je teď natáčeli, Pepa za námi občas přišel do studia. Seděl v režii a říkal: To jsem ani netušil, jak pěkné písničky píšu!

Vloni v létě jste byl v Sydney, abyste bavil český olympijský tým. Pozval vás náš olympijský výbor.

Pozval, ale asi už mě nikdy nepozve. Oni si pánové z výboru zřejmě mysleli, že tam budu mít každý večer koncert. Já jsem tomu ale nechával spíš volný průběh. Když publikum chtělo, zahrál jsem, ale když chtěl někdo půjčit kytaru, ochotně jsem mu ji půjčil. Byly to spíš takové mejdany.

Dalo tohle "angažmá" něco vám?

Jeden z nejkrásnějších večerů jsem strávil s Honzou Železným. Zjistil jsem, že taky pije drinky bez ledu a taky kouří Marlbora. Železný mi potvrdil to, co jsem vždycky tušil: že dobré výkony nejsou jenom ve svalech. Že to je v odhodlání a v duši. Když jsem viděl, jak je na tom Železný zdravotně, když mi ukázal rameno, tak jsem získal k některým sportovcům ještě větší úctu.

K vašemu veřejnému angažování. Podepsal jste například "antidioxinovou petici". Jste zapálený ochránce životního prostředí?

To ani ne. Ale pokud je člověk trochu známější, tak se na něj obracejí tvůrci různých petic často. A já, aby bylo jasno, na které straně stojím, je podepisuji. Samozřejmě ne všechny. Kdyby po mně chtěli, abych podepsal petici proti Temelínu, tak bych se nemohl podepsat. Protože proti Temelínu nejsem. Na životním prostředí mi ale opravdu záleží!

TOMÁŠ PILÁT, Avízo č. 5/02

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.