ROBERT DE NIRO: "JE DŮLEŽITÉ MÍT ODSTUP."

Robert De Niro je jednou z největších hereckých hvězd současnosti. Získal dva Oscary za výkony ve snímcích Zuřící býk a Kmotr II., na další čtyři byl nominován. Na 43. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech osobně převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a uvedl tu film Vlastně se nic nestalo (tenhle snímek karlovarský festival zahajoval), kde hraje hlavní roli. Příběh snímku přibližuje zákulisí Hollywoodu, vrtkavost úspěchu, rozmazlené herecké stars, dohady mezi lidmi z branže, možnosti náhlých vzestupů i pádů ? De Niro tu hraje stárnoucího filmového producenta, jehož další kariéra závisí na úspěchu jeho nového snímku. Jak De Niro, tak i autor scénáře Art Linson a režisér Barry Levinson, taje hollywoodského zákulisí velmi dobře znají, ostatně i De Niro filmy produkuje (vlastní producentskou společnost Tribeca Film Center). Slavný herec tedy rozhodně ví, co v tomhle filmu hraje.

Jak velké slovo a jakou moc mají v Hollywoodu herecké hvězdy?

Ta jejich moc je velká, obzvláště u těch hodně slavných. Rozhodují o spoustě záležitostí, někdy je na nich dokonce zcela závislý osud filmu, oni způsobí, jestli film vznikne nebo nevznikne. Já sám se ale na herce dívám stejně  jako v době, kdy jsem začínal.   

Hvězdu, na které závisí osud filmu, hraje ve snímku Vlastně se nic nestalo Bruce Willis. Jaká s ním byla spolupráce?

Skvělá! Bruce patří k těm hvězdám, které si dokáží dělat legraci samy ze sebe a ze svého postavení. Zavolal jsem mu, dal k přečtení scénář a on řekl: ano, beru to. Má skvělý smysl pro humor. Moc nám a celému filmu pomohl.

Vy sám platíte za hereckého puntičkáře.

Říká se to, ale to neznamená, že by se mnou byla komplikovaná spolupráce. Jenom nemám rád, když si herci nebo jiní členové týmu berou do práce své osobní problémy. Herec může být náladový, s tím se ovšem počítá, každý herec je tak trochu blázen; je ale důležité, aby si své trable nechal doma. Natočit film je i tak hodně těžká práce. 

Film Vlastně se nic nestalo začíná "testovací projekcí" právě dokončeného filmu. Chodil jste a chodíte na takové testovací projekce filmů, kde hrajete?

Jako herec jsem na testovací projekce občas ze zvědavosti zašel, jako režisér na ně chodím poctivě. Taková projekce je pro režiséra hodně citlivá věc. Lidé odcházejí na záchod, vrací se, zase odcházejí a zase se vrací. Mají různé poznámky. Je důležité nebrat si takové věci osobně, mít odstup. Naše filmová postava je při testovací projekci hodně nervózní, má obavy, protože neúspěch filmu pro ni může mít značné negativní důsledky. To všechno ale patří k humoru našeho filmu, k tomu humoru, který jsme do něj chtěli dostat.   

Režisérům do jejich práce asi mluví dost lidí ?

Ano, mluví. Vznik nového filmu ovlivňuje spousta věcí, je tu hodně tlaků, ale režisér by měl umět všem tlakům odolat. Měl by mít tu sociální schopnost, i když je k tomu často zapotřebí velkého úsilí. Všechny zúčastněné strany mají samozřejmě právo na své příspěvky, ať už jde o producenty či studia, zkrátka ty, kteří dávají peníze nebo ten film jinak zabezpečují. Někdy jsou jejich připomínky dobré, někdy ne. Často ale hodně tlačí. Kromě toho to má těžké takový člověk, který alespoň v základu neovládá všechny filmové profese. Já sám jsem, coby režisér, za všechny připomínky rád, ale nakonec se musím rozhodnout sám. Ono se to ostatně očekává.

Jaký jste režisér - autoritativní, který všechno předepíše nebo necháváte hercům i určitou volnost?

Rád nechávám hercům hodně svobody. Myslím si, že osmdesát až pětaosmdesát procent úspěchu je v obsazení role. Ten zbytek je na režisérovi, samozřejmě i tak na něj něco zbude, drobná úprava, vysvětlení. V roce 1993 jsem režíroval film Příběh z Bronxu. Do dětských rolí jsem obsadil autentické děti z té čtvrti. Bylo to velmi důležité. Malé děti a mladí lidé, i když můžou být profesionálové, toho o světě a jiném prostředí, než na které jsou zvyklí, ještě moc nevědí. Jsou to pořád děti. Když ale dané prostředí znají, je to perfektní. Můžou improvizovat a přitom vědí, o co jde, chápou situaci. Udělají to, co po nich chcete, v každé situaci a scéně zase znova, to je pak dobrá práce. Kdybych některé děti do Příběhu z Bronxu nezískal, ten film bych nenatáčel.

Budete se režii v budoucnosti věnovat častěji?

Nevím. Stačilo by mi, kdybych v životě natočil jako režisér pět filmů. K tomu mi ještě chybějí tři. Pokud se to povede, budu spokojený.  

Snímek Vlastně se nic nestalo vychází ze skutečných postav - je to tak?

Je to tak. Scénář vznikl podle knihy mého přítele Arta Linsona. V té knize jsou zaznamenány skutečné postavy, jsem tam i já. Sám jsem Linsona vyzval k tomu, aby napsal scénář - ostatně kdo jiný by měl napsat scénář filmu o Hollywoodu než člověk, který ho skvěle poznal a rozumí mu? Práce na tom filmu byla vlastně zábava, protože jsme ani nemuseli moc hrát.   

Dělali jste nějaké změny vašeho filmu pro Evropu?

Po uvedení snímku Vlastně se nic nestalo na festivalu Sundance jsme udělali drobné úpravy pro festival v Cannes, kde celou akci zakončoval. Je to neustálý tvůrčí proces. Myslím si ale, že ten film zůstal v zásadě stejný, že je v jádru takový, jako když byl uváděn poprvé.

Schyluje se v Hollywoodu k další stávce?

Nevím, ale myslím si, že zrovna teď není na stávku vhodná doba. Za pár let se situace vyřeší - spousta věcí se může vyřešit i zpětně. Můžou se vystavit nové smlouvy, nové domluvy. Každý, ať jde o herce, režiséry, scenáristy či producenti, chce svoje, chce mít co nejlepší podmínky, a to já chápu. Na stávku ale, opakuji, není - myslím si - ta nejvhodnější doba. Třeba i proto, že stávka v Hollywoodu by ovlivnila i ostatní odbory v zemi, a naše hospodářství na tom teď opravdu není dobře.

Mimochodem - koho podporujete v boji o prezidentský úřad v USA?

Baracka Obamu. Myslím si, že Obama je nadějí pro Spojené státy a myslím si, že se prezidentem stane. Posledních sedm let v naší zemi nebylo dobrých.

V Karlových Varech byly k vidění festivalové znělky s držiteli Křišťálových glóbů za umělecký přínos světové kinematografii Věrou Chytilovou, Milošem Formanem, Harveym Keitelem a Dannym De Vitem. Křšťálový glóbus jste teď získal i vy; přijal byste nabídku na podobnou znělku?

Ano, přijal. Ty znělky se mi moc líbily, například ta s Keitelem je ohromně vtipná. Nevím, co bych v té "své" znělce dělal nebo říkal, ale to už by mi tvůrci jistě oznámili. Do takové znělky bych tedy šel.

Jezdíte rád na festivaly?

Ano, na festivaly jezdím opravdu rád! Jeden - Tribeca - dokonce pořádám v New Yorku. Na festivalech se vždycky vyskytují lidé s opravdovým  zájmem o film a je jich tam vždycky velká koncentrace. A co se týče Karlových Varů, nejsem tu poprvé a moc se mi tu líbí. Vzal jsem s sebou i své děti, aby poznaly město a aby se seznámily s Českou republikou obecně a především s českou kulturou. 

Točil jste někdy reklamy?

Ano, bylo to před spoustou let. Když si na to teď vzpomínám, vybavuji si, že to byly reklamy na auta. 

Plánujete nějaké projekty v Evropě?

Ano, do roka, roka a půl bych měl v Evropě něco zrealizovat. Rád bych se například podílel na pokračování Godzilly; chtěl bych natočit další příběh odehrávající se po roce 1961 a teoreticky pak ještě jeden, do třetice, s příběhem od roku 1989 do současnosti. Mohla by to tedy být zajímavá trilogie.

Chystáte se k nějakým komediím?

Natočit komedii není vůbec jednoduché. Někdy se stane, že režisér pořádně neví, jak udělat film legračním. Může mít určitou představu "legračnosti", ale ta nemusí fungovat. A důležité je, aby se režisér s hercem ve svých představách nelišili, aby se nedostávali do situace, kdy to každý z nich vidí jinak, kdy režisér své představy ostatním vnucuje. Pokud to tak není, pokud se všichni shodnou, je práce na komedii zábavou. A v takové situaci bych zase rád nějakou tu veselohru natočil.

Obecně: podle čeho si vybíráte scénáře, na které kývnete?

V tom je několik věcí: kvalita toho scénáře, tedy - jak je to celé napsané, obsah, myšlenky a tak; potom je samozřejmě důležitý režisér filmu. A jistě i kolegové, kteří v tom snímku budou hrát se mnou. Když tohle všechno klape, nabídku přijmu. Jistě nemůžete mít pod kontrolou úplně všechno, ale musíte mít představu a tu si hlídat. Pokud by něco z toho, co jsem právě vyjmenoval, skřípalo, roli odmítnu.  

Spolupráce s Al Pacinem ve zbrusu novém filmu Righteous Kill vám tedy zřejmě vyhovovala.

Ano, ale popravdě řečeno, my jsme si tam spolu moc nezahráli. Vlastně pořádně jenom v jedné scéně. Ta scéna je, samozřejmě, mojí nejoblíbenější. Celé to vlastně vzniklo tak trochu náhodou - naskytla se příležitost, tak jsme to udělali. Bylo to fajn.

Naopak film New York, New York, který byl letos v Karlových Varech také k vidění, už za sebou má pár let. Vzpomínáte na něj někdy?

Ale ano. Martin Scorsese chtěl natočit muzikál a já jsem jeho nabídku samozřejmě neodmítl. Od počátku jsem tušil, že stejnojmenná píseň, kterou ve filmu zpívá Lizz Minnelli, dobude svět a ujme se. Měl jsem pravdu. Co se týče její interpretace, myslel jsem si konkrétně na Franka Sinatru.

New York, New York ovšem není jediný film, který jste se Scorsesem natočili; chystáte něco nového?

Nebránil bych se. S Martinem Scorsesem máme pěkný vztah, dobře se spolu bavíme, rozumíme si. Rád bych s ním ještě nějaké filmy natočil, ať by byly dva nebo by jich bylo deset.        

Máte na závěr nějaký vzkaz nebo radu, například adeptům herectví nebo filmové režie?

Radu ani ne, víte, vlastně ani nemám recept na úspěch. Když se mě na něj někdo zeptá, odpovídám, že jsem měl v životě štěstí a že k životu přistupuji s optimismem. Asi i proto jsem to dotáhl tam, kde dnes jsem. To je tedy možná malá rada: brát život pozitivně. 

Přečetli jste si v TV 14 dní 16/08                                                        TOMÁŠ PILÁT