REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

DÁDA PARTRASOVÁ - TÁTA ZE MĚ CHTĚL MÍT SEKRETÁŘKU 

Dáda Patrasová se upsala dětem. Je jejich miláčkem, miláčkem mnohých rodičů a terčem závisti některých méně úspěšných kolegyň. Na svém kontě má řadu gramofonových desek a kompaktních disků (podle svých slov se snaží každý rok přijít s odlišným projektem), řadu rolí ve filmech a seriálech (do povědomí vstoupila zřejmě nejvíc jako Xenie z Arabely) a ohromné množství televizních pořadů. Kouzelná školka patří k neoddiskutovatelným každotýdenním povinnostem spousty českých dětí, na první svátek vánoční dopoledne odvysílá Česká televize její zpívanou minipohádku. Vedle toho se ovšem Dáda vídá s dětmi i osobně - s pořady a koncerty jezdí po městech a městečcích.

Prožívá ovšem i běžné trable. Média nafoukla údajný mimomanželský vztah jejího manžela Felixe Slováčka, mluvilo se i o nedávném potratu a zlobil ji i internet. Na její stránky vnikla reklama, která jí připadala nepatřičná. V současné době najdeme na její internetové adrese oznámení, že stránky jsou v rekonstrukci. Kromě toho jsme se na adrese zlínského kulturního střediska mohli dočíst, že jedině na vánoční koncert Dády Patrasové není možné objednat si lístky přes internet. Tak se ptám:  

Znamená to, že jste na internet zanevřela?

Nezanevřela. Nechala jsem ale připravit pro děti nové stránky, a ty už budou zabezpečeny proti těm věcem, které mi tam dřív vnikaly. Proti všelijakým reklamám se sexuálním podtextem a takovým záležitostem, kde si zamindrákování lidé léčí své komplexy.  

Vy jste se tenkrát chtěla soudit. Došlo nakonec k soudu?

Nedošlo. Můj právní zástupce se s těmi, kteří na moje stránky tyhle věci posílali, dohodl. Celou věc ale bylo třeba změnit, a tak se teď připravují nové stránky. Nakonec budou daleko pestřejší, než byly ty původní, budou barevné, interaktivní, dokonce i s písničkami, děti mi tam mohou posílat své nápady. Najdou tam aktuality, které se kolem mě dějí a děti je chtějí znát, budou tam aktuální fotografie z koncertů.  

Píší vám děti přes internet?

Píší a já se snažím jim odpovídat. Přes léto jsem si například užila Majáky, reagovala jsem na jejich úžasné otázky, mnohdy legrační.  

Řeknete nějakou legrační?

Tak se mě třeba ptali, kolik mi je let. Když jsem jim to řekla, tak reagovaly, že přece není možné, že už jsem taková stará bába! Nebo mi někdo napsal: "Přečetl jsem si, že jste celá ušitá, že za sebou máte několik plastických operací. Jak to tedy je?" Odpověděla jsem, že mám obličej svůj původní, že jsem na sobě skalpel ještě nepoužila.  

Odpovídáte ochotně na otázku kolik vám je let?

Svůj věk jsem nikdy nezapírala. V dubnu mi bude sedmačtyřicet. Tečka.  

Pokládají dnes děti intenet za samozřejmou součást života?

To je všechno v rodinách. Pokud se rodiče zabývají internetem, zabývají se jím i děti. A obráceně. Myslím si, že záhy to ale bude naprostá samozřejmost pro všechny.  

Jak se změnily děti za těch dvacet let, co pro ně děláte?

Děti jsou děti - jsou to čisté dušičky, dokud je my dospělí nezkazíme. Tak to bylo v sedmdesátých, osmdesátých, devadesátých letech a to zůstává. Druhá věc je ale ta, že dnešní děti obklopuje spousta novinek, věcí, které děti v osmdesátých letech neznaly. Třeba zrovna ten internet nebo mobilní telefony. Všechno je dnes zrychlené, ztechnizované a já zjišťuji, že děti, a to i ty na druhém školním stupni, které žijí ve světě té techniky a třeba i akčních seriálů, se najednou dívají na seriály pro malé děti. Chybějí jim totiž prostota, jednoduchost a milé pohlazení, tak se vracejí i ke klasickým pohádkám. Těch se ovšem, bohužel, točí strašně málo. Filmaři mají pocit, že děti potřebují triky, technické záležitosti a akční scény.  

Ovšem v Arabele, kde jste hrála Xenii, byly také triky!

To je pravda, ale ty byly přirozeně pohádkové. Dnes mi připadá, že v pohádkách jsou triky za každou cenu. A vytrácí se ta klasika. Když se dnes dětí zeptám, jaké znají pohádkové bytosti, znají maximálně princeznu a čerta, na vodníka už si vzpomene málokdo. Důvod je v tom, že jim rodiče čtou málo pohádky. A když už si děti čtou sami, zase se k pohádkám nedostanou, protože jim je nikdo nedá.  

Děti nečtou pohádky a nezpívají třeba lidové písničky. "Nepomáháte" jim v tom vy sama třeba zpívající panenkou Dádou? To přece byla panenka, která měla vypadat jako vy, obsahovala čip a díky němu panenka zpívala tři vaše písničky. Neodvádí děti od zpěvu právě takové věci?

Tohle není tak úplně moje záležitost. Moje záležitost to byla pouze v úplném prvopočátku. Z jedné společnosti za mnou přišli s tím, že by udělali panenku zpívající písničky, které děti znají a mají rády. To se mi docela líbilo. Ovšem to provedení a vizáž, které se dělaly někde v Číně a já už jsem neměla možnost do toho zasáhnout, to mě strašně zklamalo. Přišlo mi líto, že celá záležitost byla dovedená tak do poloviny. Jenže s tím jsem už nemohla nic dělat. To máte, jako když řeknete zelinářce: "Podívejte se, co mi tady prodáváte mandarinky s peckami, když vedle je mají bez pecek." Jenže ona za to nemůže. Ona už je dostane a předává je dál. Takže s tou panenkou, o které jste mluvil, mám společného jen to, že jsem jí v dobré víře propůjčila jméno a písničky.  

Ovšem - i kdyby byla pěkná - přece bere rodičům a dětem prostor pro samostatné zpívání!

To si nemyslím. Všechno je to v rodičích a v rodinách, jako s tím internetem. Někdo dětem zpívá, někdo ne. To žádná panenka Dáda nemůže ani zachránit, ani poškodit.  

Vám zřejmě doma zpívali.

Jistě. Maminka zpívala ve sboru, milovala operu a operetu a zpívala mi. Tatínek hrál na harfu v České filharmonii, dokonce jsme ji měli doma, doma i vyučoval. Naším domovem hrála muzika od rána do večera. Kromě toho jsem ale strašně ráda jezdila k babičce na venkov, kde jsem zase získala vztah ke zvířatům.  

Váš tatínek byl harfeník. Harfeníci - chlapi se nevidí příliš často.

Tatínek byl v orchestru rebel. Do České filharmonie, která se vyznačovala a chlubila tím, že tam není žádná žena, poprvé uvedl ženu. Prostě proto, že byla vynikající harfenistka. Jmenovala se Renata Kodadová, byla to jeho žačka a později po něm převzala ve Filharmonii první harfu. V tomhle byl můj tatínek úžasný: v plné síle dobrovolně odešel od první harfy k druhé, aby dal šanci a příležitost mládí a talentu. To udělá málokdo. Jeho žákyně mu říkali Anděl a on žil a pracoval tak, že téhle přezdívce dostál.  

Měl většinu žákyň. Jak zvládal jejich náklonnost?

Já jsem byla malá a tohle jsem moc nevnímala. Ale určitě se o něm říkalo, že je šarmantní a všechny žákyně ho milovaly. On si ale nikdy s žádnou nic nezačal, nikdy neotevřel vrátka víc, než ke vztahu profesor - žákyně. I když ho měly rády všechny.  

Máte vy nějaké fanoušky z řad rodičů dětí, které vás sledují?

Je to paradoxní, ale chodí za mnou rodiče, kteří na mě chodili a dívali se v televizi jako děti, a teď na moje koncerty a pořady vodí svoje děti. Takže byli a zůstali mými fanoušky a to mě moc těší.  

Nechala jste se slyšet, že doma jste vy ta přísnější. Funguje tento model, kdy matka je přísnější než otec, v našich rodinách obecně?

To je různé. Většinou do manželství vstupují dvě protipovahy a vždycky jeden z nich je vůdčí a druhý přikrývá děti svými křídly. U nás doma to bylo tak, že před tatínkem jsme měli ohromný respekt a k mamince jsme se utíkali schovávat. V mojí současné rodině děti nebijeme, ale vyžaduji od nich, aby mluvily pravdu. Za každou cenu, protože pak se dá vždycky situace zachránit. Vyžaduji po nich, aby se chovaly slušně, aby měly vztah k lidem a sociální cítění. Na to dbám. Felix je ten, který se s nimi přijde pomazlit a který mi občas podrazí stoličku. Já třeba řeknu, že kluk musí být doma v devět, ne až v jedenáct a on řekne: "No tak mu to dovol." Felix jako velmi vytížený muzikant měl skutečně čas jen se s dětmi pomazlit. Já jsem s nimi byla daleko víc, vytvářela jsem je, vychovávala. On pak přijde a dodá jen ty třešničky. Když to shrnu, tak vyžaduji po dětech, aby dodržovaly určitá pravidla, kdežto Felix mi to někdy boří.  

Štve vás, když se to stane?

Štve, protože tím vlastně ubližuje těm dětem. On je sice za hodnýho, za dobráka, ale stejně ve finále, když se něco děje, přijdou děti za mnou.  

Jsou vaše děti prvními kritiky vaší práce?

To rozhodně! Mám štěstí v tom, že od sebe mají dvanáctiletý odstup, takže mám odezvu různých věků. Jak už jsem řekla, děti jsou čisté a nic nepředstírají. Buď se jim písnička líbí nebo ne, a řeknou to.  

Vaše Anička je teď v první třídě. Jak to zvládá?

Anička je šprt. Sbírá jedničky, strašně ráda čte. Ona už jako malinká měla ráda knížky. Když přijde ze školy, ani se nejde napít a první, co si musí udělat, jsou úkoly. Ona je na škole závislá. Já jsem taková rozhodně nebyla.  

Dávají spolužáci poznat vašim dětem to, že jsou potomky "slavné Dády"?

Ale ano. Hlavně u Felixe. On už je totiž ve věku, kdy se děti vymaňují ze svých andělských dušiček a začínají se u nich vytvářet charaktery. Takže se mu někteří občas smáli. U Aničky to zatím tak nevypadá. Nevím, kdy to přijde, ale každopádně mi jí bude hodně líto. Asi jí to bude stát nějaké slzičky, ostatně i Felixe to nějaké stálo, a která máma by byla ráda, když jsou její děti nešťastné?  

Felix jde ve vašich stopách (i stopách Felixe Slováčka), studuje na konzervatoři klarinet a založil si kapelu.

Ano. To, co hrají, je těžký bigbít, šílený nářez. Teď si ale založil ještě jednu skupinu a s tou si pár písniček natočili. Zrovna dnes jsem to poslouchala a úplně mě mrazilo, jak je to dobré. Jak texty, tak muzika. Moc se mi to líbí.  

Vás ovšem otec od umění spíš odrazoval.

Odrazoval. Když mu třeba říkali, že mám dobré prsty na harfu, on oponoval, že bych neměla dostatečný talent ani trpělivost ke cvičení. On se postavil i proti tomu, abych se hlásila na konzervatoř. Já jsem pak dělala zkoušky tajně a vzali mě. Když to prasklo, tak můj tatínek, který tam učil, dal na konzervatoři výpověď. Prostě nesnášel protekci a nechtěl, aby si lidi mysleli, že tam jsem díky němu. Přesto, že ze staosmdesáti přihlášených jsem byla mezi prvními třemi. On dokonce, když se dozvěděl, že jsem dělala zkoušky, šel za ředitelem konzervatoře s tím, aby mě nepřijímali.  

Proč?

Nechtěl, abych se věnovala umění. Chtěl ze mě mít dceru vychovanou pro nějaké takzvaně slušné povolání. Líbila by se mu třeba sekretářka. Tatínek znal třeba muzikanty a nechtěl, abych se mezi nimi zkazila. Já jsem mu ale opáčila, že se klidně můžu zkazit i jako sekretářka nebo prodavačka.  

Změnil později své postoje?

Trochu ano. Nejdřív mi, co se týče uměleckého světa, vůbec nechtěl dát šanci. Pak se to v něm zlomilo - byl na premiéře filmu, kde jsem hrála a viděl, jak mi obecenstvo nad-šeně tleská. Tak svolil, šanci mi dal, ale stejně dal od mé umělecké dráhy ruce pryč.  

Vy jste se pak začala věnovat tvorbě pro děti. Měla jste ráda Štěpánku Hančincovou, nebo jste to chtěla od začátku dělat jinak, než ona?

Jéje - Štěpánka byla mým miláčkem! Milovala jsem ji, zbožňovala jsem její pořady. Dodnes vidím znělku vysílání pro školky - takový dřevěný kolotoč a slyším tu melodii, která u toho hrála. Měla jsem dokonce obrovské štěstí v tom, že jsem se s ní setkala jako dítě osobně. Česká filharmonie pořádala tenkrát besídku pro děti zaměstnanců a tam Štěpánka vystupovala. Vyzvala dobrovolníky, aby šli něco předvést na jeviště a já jsem šla. Zazpívala jsem písničku Veverka čiperka, Štěpánka se na mě krásně podívala, usmála se, pohladila mě, pochválila a dala mi lízátko. To pro mě byl absolutní zážitek.  

Vánoce jsou za dveřmi, vedle vánočních koncertů jste dětem nadělila dárek v podobě dvojdesky.

Sněhová královna je pohádkový projekt, ojedinělý v tom, že má téměř dvě a půl hodiny. Je to vlastně dětský muzikál podle Hanse Christiana Andersena, velkou práci na něm odvedla spisovatelka Iva Hercíková.  

Byla práce na něm náročná?

Ohromně, od začátku do konce. Všechny postavy od vypravěčky, přes praštěnou květinovou babičku, soba, moudrého pana Vránu, sněhovou královnu, až po skřeta a sluníčko mluvím já, jenom Gerdu a Káje mluví děti. V případě Káje je to ohromný talent Robert Papoušek, strašně skromný a pilný kluk. Gerda nakonec připadla mojí Aničce. Dělali jsme konkurs, ale pořád jsme nemohli najít tu pravou holčičku. Pak jsem si jednou pouštěla Krtečka, kterého s Markem Ebenem Anička natočila, podívali jsme se na sebe s manželem a řekli si, že to by mohlo být ono. Zkusili jsme ji a bylo to přesné.

Vy tedy netrpíte pocity vašeho tatínka o protekci.

Musím říct, že se to ve mně pere. Po tatínkovi jsem tyhle pocity zdědila, rozhodně nechci někam svoje děti tlačit a původně mě ani nenapadlo, že by Gerdu mohla namluvit Anička. Najednou jsem ale zjistila, že je dobrá a přesná a že má to křišťálové srdce, které je k tomu zapotřebí. Myslím si, že Gerdu zvládla skvěle výrazově, pěvecky i herecky.  

Přes rok patříte všem dětem, o vánocích budete asi k dispozici svým vlastním. Je to tak?

Je to tak. Do 23. prosince jsem tu pro všechny děti, pak doháním to, na co mají maminky obvykle víc času než já.  

Jsou Vánoce u Slováčků - Patrasů něčím výjimečné?

Jsme rádi, že jsme jako rodina spolu.  

                TOMÁŠ PILÁT Aviso 20/02

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.