REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

MEZI POPULARITOU A BOHATSTVÍM NENÍ PŘÍMÁ ÚMĚRA 

Zpěvák a baskytarista Vilém Čok vstoupil do širšího povědomí v osmdesátých letech jako člen skupiny Pražský výběr. Členství v této kapele za minulého režimu tvrdě odskákal, ale Výběr pro něj byla dobrá škola do budoucna. Dnes je u lidí zapsán jako člověk nespoutaného ducha a muzikant pohybující se v tvrdé hudbě - připomeňme skupiny Delirium, Moped, Zikkurat či Nová růže. Vloni vydal dvojalbum svých největších "hitů, (rar)hitů a (s)hitů" s názvem Čok?o?láda, na které toto své zařazení potvrzuje. Je to však jen jedna z jeho stránek. Účinkuje a účinkoval v několika muzikálech (Jesus Christ Superstar, Johanka z Arku, Kráska a zvíře), má fungující rodinu s dvěma dětmi, na domluvené schůzky chodí včas. Jako místo té naší navrhl proslulou restauraci Na Vlachovce. Je to podnik známý především ctitelům dechovky, tedy úplně jiné muziky, než Vilém Čok provozuje.

Co dělá rocker na Vlachovce?, zeptal jsem se tedy.

Těch důvodů je několik: dá se tady vždycky dobře zaparkovat a kousek odtud, v Bohnicích, bydlím. Na Vlachovku to mám přesně šest kilometrů.

V Bohnicích je prý v pražských poměrech poměrně čistý vzduch...

To je, snad z Prahy úplně nejčistší. Je to tu na kopci. Bohnice jsou vůbec dobré místo: nejsou průchozí směrem přes Vltavu na Sedlec a Suchdol. Kdyby tudy vedla nějaká spojka, bylo by to blbý. Takhle tu jezdí lidi jenom domů.

Takže bydlení v Bohnicích ti vyhovuje...

V zásadě ano, přesto mám jeden sen: mít vlastní dům. Už dvacet let šetřím na barák a zjišťuju, že i po těch dvaceti letech mám pořád jenom na jeho část. Musel bych si vzít hypotéku a to je průšvih, protože velmi lehce zase můžu o všechno přijít. V téhle chvíli mi moc pomohla Českomoravská stavební společnost, protože mi udělala příjemné podmínky pro splácení dluhů.

Člověk by čekal, že jsi hodně bohatý...

Asi ano, ale není to tak. Mezi popularitou a bohatstvím není přímá úměra. Můžeš být třeba často v televizi, máš slávu, ale ne peníze. Televizní honoráře nejsou vysoké. Nejmíň platí Prima, ČT o něco víc a Nova nejlíp. Člověk je v televizi desetkrát, patnáctkrát za rok, takže televizní příjmy nejsou nikterak závratné. Musí mít i jiné zdroje - koncerty, prodej desek, muzikály. Je to tím, že jsme malá země a tudíž je tu i malý trh.

Máš dvě děti...

Ano, dva kluky. Michalovi je devatenáct, Filipovi deset.

Vzhlíželi k tobě jako k idolu?

Možná ten mladší. Starší kluk asi ne, ten ani nemá pro hudbu moc velký cit. Když mu něco předzpíváš nebo předtleskáš, on to nezopakuje. Nemá na to ty správné buňky. O hudbu se nikdy moc nezajímal, až teď v poslední době. Poslouchá ale úplně jinou muziku, než jakou já dělám. Čas od času mě ale překvapí a potěší tím, že mi něco pochválí. Nedávno jsem si chtěl něco pustit na své mašině a vidím, že tam je moje cédéčko, které si Michal pouštěl.

Říkáš, že Michalovi je devatenáct, to jsi ho musel mít hodně brzo!

Mně je třicet devět, takže jsem ho měl ve dvaceti. Je to relativně brzo, možná jsem ještě nějakých pět, osm let mohl počkat. Ono je to u každého člověka jiné, hodně záleží na duševní vyspělosti a připravenosti to dítě mít. Přiznám se, že v těch dvaceti jsem na to připraven nebyl. Jenže jsme tenkrát jednak chtěli mít vlastní dítě, jednak jsme nechtěli interrupci. Myslím si, že to nakonec dopadlo dobře. Nemám pocit, že bych, co se týká základní výchovy, něco zanedbal.

To je jiná otázka. V tom jsem opravdu nespokojen, protože moje branže často odnímá otce rodinám a tudíž i dětem. Já nejsem výjimkou.

Trpí tím i tvoje manželství?

Já jsem se brzo ženil, ale předtím jsme s ženou spolu tři roky chodili. To je dost dlouhá doba na to, aby člověk zjistil, jestli je pro něj partner dobrý nebo ne. Zřejmě jsme si kápli do noty. Takže manželství v žádném případě nelituji.

Neměli jste žádnou krizi?

Měli, jednu dost velkou. Tu jsme zažehnali druhým dítětem. Je dost zajímavé, jak to pomohlo.

Můžeš říct něco o té ženě, která to s tebou už tak dlouho vydržela?

Moje žena je z venkova a byla vychována ve skromnosti a pokoře. Není náročná, příliš neutrácí. Peníze, které dostane, dobře hlídá. A dobře se stará o rodinu, což je úžasné.

Tlumí tvoje úlety, nebo je podobně "praštěná"?

To by se muselo konkretizovat. Co se týče práce, do toho mi nemluví. Ne, že bych si nevyslechl její názor, někdy jejího názoru i využívám. Má tedy poradní hlas, ale nakonec si udělám to, co pokládám za správné. Co se týče mojí práce, mám po těch letech dost jasno, co očekávám a co chci.

A co se týče rodinných záležitostí?

Kasu u nás držím já. Moje žena je tím pádem trochu v nevýhodě, ale na druhé straně má samozřejmě dost peněz a může si dovolit prakticky všechno. V rozumné míře. Já jsem materialista a mám rád logické věci. To znamená, že nejsem zastáncem dělání a taky nakupování zbytečností. Tak se může stát, že když chce žena něco, co pokládám za zbytečnost, rozumně jí to rozmluvím. Ale pozor - mluvím o zbytečnostech, ne o přepychu. Přepych mám rád.

Tvoje žena nepracuje?

Ne. Domluvili jsme se, že její přítomnost doma je pro rodinu větším příjmem, než by byly finance z nějakého zaměstnání. Alespoň zatím.

Trocha historie. Mnoho lidí má za to, že tvé účinkování s Pražským výběrem je nejslavnějším obdobím tvé kariéry. Jak se na to díváš ty?

Asi to tak je. Do značné míry je to dané tím, že tady byl komunismus a obrovský hlad právě po kapelách typu Pražského výběru, které tvůrčím způsobem revoltovaly proti režimu. Musím ale říci, že to Výběr původně ani neměl v plánu, došlo k tomu vlastně až v poslední fázi činnosti skupiny. Přestože některé písničky jakési protirežimní náznaky měly i předtím, plně jsme do toho boje šli až po tom zákazu.

Tím vším se z vás stala obrovská modla.

Stala, to je pravda a právě zákaz činnosti nám k tomu pomohl. Na druhé straně by to ale bez toho zákazu bylo lepší. Měli jsme rozjednaných několik koncertů do západní Evropy, ke kterým pak už samozřejmě nedošlo. Jediné, co jsme ještě stihli, byly dvě šňůry v Maďarsku. Tam nás právě kontaktovali západoevropští manažeři.

Vaše popularita byla tenkrát opravdu obrovská, asi větší, než svého času (zhruba deset let předtím) legendárních Plastic People of the Universe. Bylo to tím, že jste přišli později, přístupnější hudbou nebo se vaše nahrávky snáz dostávaly mezi lidi?

Plastici přišli opravdu daleko dřív, takže já jsem jejich vlnu už nechytil. Až ten zákaz. Jsem klasický příklad člověka, který hudbu Plastiků neznal, najednou se dozvěděl, že to je kapela zakázaná státní bezpečností a začal jsem se o ně zajímat právě proto. To samé "v bleděmodrém" se stalo Pražskému výběru.

A ta popularita?

Pražský výběr byl - co se týká instrumentace a hráčských dovedností jednotlivých členů - na obrovsky vysoké úrovni. Tím nemohl nikomu vadit. K tomu byl dobrý i textově a pódiově. Ze strany obecenstva nebyl důvod Výběr napadat. Bylo to stylově jasné, vyhraněné, někam jsme směřovali a o něčem jsme vypovídali. Lidi dostali něco, co skoro nemělo chybu. Takže - a to je rozdíl od Plastiků - jsme měli ještě před zákazem vytvořenou obrovskou základnu fanoušků, kteří za námi jezdili na všechny koncerty. Ten zákaz, jak už jsem o tom mluvil, to vyšrouboval ještě výš.

Jaké jsou dnes tvé vztahy s dalšími členy Pražského výběru - Michaelem Kocábem a Michalem Pavlíčkem?

Vztahy máme výborné. Občasné jiskření v otázkách hudební orientace tam asi vždycky bude, ale jako lidi jsme v pohodě. Kryšpín je bohužel v Austrálii, takže je mimo. Vrátit se nechce.

Bude Pražský výběr ještě koncertovat nebo nahrávat?

Teď jednáme o tom, že bychom nahráli další desku. Vyloučené to není, ale já to velmi vážně zvažuji. Řeknu to na rovinu: bude mi čtyřicet a na své sólové vyjádření už nemám tolik času. V Pražském výběru jsem na svoji tvůrčí činnost měl minimum prostoru. Takže stoprocentně rozhodnut ještě nejsem.

Udělat tu desku vedle další činnosti by nešlo?

Kdybychom nahrávali s Pražským výběrem, tak bych nemohl sedět na dvou židlích. Já jsem to vždycky dělal, ale vždycky mě to hrozně vysálo. Teď bych rád trochu odpočíval, popravdě řečeno jsem dost unavený.

K muzikálům. Jedním z těch, kterými jsi prošel, je i poměrně sladké dílko Kráska a zvíře. Jak se rocker tvého ražení dostane do takového kusu?

Kvůli penězům. Ale postavu Skřeta, kterou v tomhle muzikálu hraji, považuji za nejlepší svou muzikálovou postavu. Je to úžasná figura, která mě opravdu baví. Takže to je druhý a podstatný důvod.

Jak ses vůbec ocitnul v muzikálech?

Jako první přišla Pěna dní, kterou mi na tělo napsal Milan Svoboda. Tenhle muzikál, který dodnes pokládám za hodně nedoceněný, režíroval Petr Novotný, který pak dělal muzikál Jesus Christ Superstar. On mě do Ježíše pozval. Já jsem chvíli váhal, ale když mi i Aleš Brichta říkal, že na to mám, kývl jsem. Když se to rozjelo naplno, uvědomil jsem si, že mi hraní před publikem nedělá žádné problémy. Nemám sice v ruce kytaru, ale stát na pódiu s kytarou nebo bez ní, to je vlastně dost podobné. Pak přišly muzikály Krysař, Mrazík, Kráska a zvíře a Johanka z Arku.

Těžko říct, jaký Herodes doopravdy byl. Kroniky o něm píší jako o člověku, který je na jedné straně neuvěřitelně tvůrčí a stavitelsky plodný, a na druhé straně zabíjí novorozeňata a dělá i jiné hrozné věci. K té hravosti bych se přihlásil. Já jsem si Heroda vyprojektoval ke svému obrazu, což mi Petr Novotný dovolil.

S některými muzikály jsi měl i osobní problémy.

Dostal jsem dvě výpovědi, a to z Krásky a zvířete a z Mrazíka.

Takže tam teď nehraješ?

Prozatím ne. Ale v muzikálu Kráska a zvíře mi slíbili, že až ta aféra utichne, můžeme se domluvit na další spolupráci.

Jaká aféra?

Vznikla na základě jedné fotky, kterou otiskli v Blesku. V Americe mě vyfotili naši fotografové nahého na balkóně. Tu fotku pak pravděpodobně prodali Blesku. Druhá možnost je, že jim byla odcizena. V současné době probíhá soud, první stání bylo 29. března. Další projednávání případu bylo odročeno do května, protože autor té fotky - Marek Chrástka - k soudu nepřišel. Byli vyslechnuti tři redaktoři z Blesku, moje matka a můj starší syn, mně zatím vůbec nedali slovo!

Zjistilo se u soudu něco zajímavého?

Ti redaktoři z Blesku vypověděli, že jim fotografii Chrástka prodal za pět tisíc korun. Mně přitom Chrástka podepsal místopřísežné prohlášení, ve kterém prodej, darování či jinou manipulaci s fotkou popírá. Takže někdo lže.

U toho focení rozpustili pět litrů čokolády a já jsem se tím polil, což mě hrozně bavilo. K čokoládě určitě mám vztah, chutná mi. Ne, že bych se jí musel přejídat, ale třeba malou mléčnou čokoládu jsem schopen sníst na posezení. A obzvlášť rád mám jogurtovou čokoládu.

Jedna z písniček na zmíněném albu se jmenuje Nenásilný přechod od infantility k senilitě. Je to o tobě?

S mírnou nadsázkou ano. Já o sobě tvrdím, že vlastně neabsolvuji střední věk. Že mi je pořád osmnáct nebo dvacet a pak se to najednou zhoupne a bude mi šedesát.

Stýkáš se svými spolužáky?

Nedávno jsme měli sraz se spolužáky ze základky. Musím ti říct, že ti lidé jsou někde úplně jinde. Moc těžko se mi s nimi komunikuje: oni mají jiné myšlení, vyspěli, usadili se. To je ale asi u lidí z naší branže obvyklé. Rozumíme si mezi sebou, protože zřejmě žijeme v úplně jiném rozměru.

A co styky s lidmi mimo branži?

Mám spoustu přátel s kterými jsem rád a kteří jsou rádi se mnou. A zdaleka to nemusejí být slavné osobnosti. Prostě mne berou jako sobě rovného a jsme spolu na stejné vlně. Neuznávám kolegy od muziky, kteří jsou nafoukaní, namyšlení a arogantní, mají pocit, že snědli Šalamounovo lejno. S těmi nechci nic mít. A pak taky už rozeznám ty, kteří se mnou chtějí být jen proto, že jsou s Čokem. To taky nemám rád.

Zkus se stručně charakterizovat!

Pokládám se za normálního vymaštěnce, který může uplatnit svůj talent, ale nedělá z toho žádnou vědu, jenom cítí pokoru.

A už jen dovětek: Vilém Čok má i své internetové stránky (společné s dalšími kolegy): www.hvezdy.cz.

Avízo č. 8/01

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.