REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

O HRÁCH NA PRINCEZNU A ŠPIČKOVÉM UMĚNÍ (A TAKÉ O PÍSNIČKÁCH NAPLNĚNÝCH LÁSKOU) 

Rozhovor s herečkou a zpěvačkou Kateřinou Brožovou

Říká se, že jablko nepadne daleko od stromu, což nemusí platit vždy, ale u umělců je to více než časté. Až nezvykle atraktivní dívka či vlastně už paní, s níž dnes sedí reportér Avíza v intimním prostředí hereckého baru v Hudebním divadle v Karlíně, vyrůstala v prostředí myšlenkově i umělecky dostatečně podnětném - matka dlouholetá primabalerína Národního divadla, otec houslový virtuóz... Nicméně Kateřina Brožová, zpívající herečka či naopak na prknech nejen divadelních vystupující zpěvačka, o své životní dráze dlouho přemýšlela, než se - v průběhu svých gymnaziálních studií - definitivně rozhodla. A jak vidno, rozhodla se správně...

Paní Kateřino, vzpomínáte si ještě na ty úplné začátky, třeba v dětských letech?

Samozřejmě, a byly dosti romantické. Dodnes mám ráda pohádky, české i světové, například od Hanse Christiana Andersena, a přitahovaly mne postavy princezen a víl - a tak jsem občas vzala mamince z prádelníku její noční košili a oděna v takovou dlouhou řízu jsem tančila na zahradě při měsíčku... Naštěstí maminka měla i díky své profesi pro tuto činnost pochopení...

Tak to zas ne, na to, abych dnes tančila v noční košili o půlnoci na zahradě, jsem už moc velká. Ale tančím opravdu ráda a mám k tomu dost příležitostí ve společnosti i na jevišti...

Nikoliv hned, cesty k pochopení vlastního určitého talentu a k jeho potenciálnímu uplatnění nebývají vždy rychlé a přímočaré, čas od dětských romantických her ke skutečné umělecké činnosti a realitě plyne pomaleji, než se někdy zdá. Nicméně již na základní škole jsem chodila na hodiny klavíru do tak zvané "lidušky", recitovala, zpívala a tančila jsem na různých školních besídkách a akademiích - a pak na gymnáziu, hned v prvním ročníku, jsem na základě konkursu získala roli ve filmu Víta Olmera "Stav ztroskotání" - to mi bylo patnáct let. To byl výrazný moment, ale stále ještě jsem přemýšlela o jiných možnostech životního uplatnění, pak jsem se definitivně rozhodla, uspěla jsem v přijímacích zkouškách na DAMU, hrála jsem v tehdejším Disku, moje diplomová práce a absolventská role byla úloha Solange ve hře "Léto v Noghamtu" od Jaroslava Iwaskiewitze - byla to vlastně moje první velká role na velkém jevišti, konkrétně ve Vinohradském divadle, na což se zřejmě vždy vzpomíná s jistou nostalgií. A pak jsem už začala hrát ve Vinohradském divadle hrát na plný úvazek...

Nebyl to ani tak vítr jako určitá touha hrát a tvořit na volné noze. Víte, ono mít stále smluvně zajištěné angažmá má své výhody, ale také nevýhody a já mám ráda pocit volnosti a možnost vlastního rozhodování. Takže tady hraji ve třech muzikálech - Anděl s ďáblem v těle, Někdo to rád horké a Sny z Nového Yorku. K muzikálu jako takovému jsem se dopracovala a zjistila jsem, že ačkoliv jsem podle diplomu činoherní herečka, cítím se dobře v rolích, kde se zpívá a tancuje - alespoň jsem tak zužitkovala své soukromé hodiny zpěvu.

Jistě. V roce 1997 jsem v této tvůrčí oblasti debutovala - vydala jsem cedečko s názvem "Zpívám si". Ale za určitý předěl považuji desku, která vyšla loni na konci roku, o které se dobře vyjádřili kritikové - a ráda bych dodala, že mým stálým a velmi přísným kritikem je moje maminka - ale i já sama si myslím, že je to dobrá práce. Cedečko se jmenuje "Obyčejný příběh" a já v něm zpívám texty, které na sebe navazují, příběhy o lásce a lidských vztazích, a mohu vám prozradit, že to všechno zpívávám sama o sobě, o svých prožitcích, a když jsme desku křtili s Jiřím Menzlem a Karlem Heřmánkem, bylo mi velice dobře.

Ten termín je trochu nadnesený, ale v podstatě tomu tak bylo, hudba, aranžmá i texty vycházely z určitého tvůrčího záměru, který jsem navrhla a předložila. Na úspěchu se podepsali třeba Jana Rolincová, Martin Švejda či Tomáš Belko, k jedné písni jsem dokonce dala vlastní text, byl to můj první pokus...

Ve tvorbě textů, to nevím, možná příležitostně. Ale i v kumštu, jak v herectví, tak ve v sólovém zpěvu je třeba myslet dopředu, a tak zatím abstraktně přemýšlím o dalším albu, které by na předchozí mělo vhodně navázat. A pokud se ptáte na mé ostatní plány - zřejmě v příští divadelní sezóně budu působit v Divadle bez zábradlí a přichází čas jednání o filmové roli, ale o tom bych zatím nechtěla mluvit - až tento náš rozhovor vyjde v Avízu, bude asi vše jasnější nebo úplně jasné. Na nedostatek činnosti si stěžovat nemohu, kromě svých současných rolí občas zpívám na společenských akcích, samozřejmě že písničky ze zmíněného alba, moderuji, natáčím v televizi, zkrátka volného času není nazbyt.

Což navozuje otázku po vašem soukromí, pokud z něho chcete něco prozradit...

Něco ano. Jsem vdaná, manžel Zdeněk je inženýr zemědělství a ekonomie a generální ředitel společnosti AGROTRADE. A nemiluje publicitu, takže víc o něm neřeknu. Domácnost doplňují dva pejskové nebo spíše hafani, ovčanda Dita a leonberger Aron - to je opravdový kus psa, já ráda jezdím na koni, ovšem jen vypůjčeném, a už mne mockrát napadlo, jestli bych se na Aronovi nemohla svézt, podobně jako ta princezna z jedné Andersenovy pohádky, ale nejsem si jistá, zda by s tím souhlasil. Jinak docela ráda vařím a věřte nevěřte, baví mne i žehlení, ono takové střídání činností je dobré, člověk se tak může slušně odreagovat. Mám moc ráda přírodu, jsem naopak smutná z toho, na jak mizerné úrovni jsou mezilidské vztahy, nejen v politice, jak se lidé dovedou pomlouvat a navzájem si závidět...

Samozřejmě, to je uděl každého, o němž se traduje, že je bohatý. Zrovna nedávno mně nějaká paní napsala, že potřebuje dosti vysokou sumičku, neuvedla proč a k čemu, zato pečlivě vypsala číslo svého účtu. Po pravdě řečeno, herecké gáže opravdu nejsou nic moc, tiskárnu na peníze nevlastním, slušného příjmu dosahuji tvrdou prací navíc. Určitě mi nechybí sociální cítění a ráda pomohu někomu, kdo to skutečně potřebuje, na uvedené typy dopisů ovšem reagovat nechci. Také mi vadí ono u nás tak oblíbené dělení lidí na chudé a bohaté... . A vadí mi také extremismus či fanatismus v čemkoliv - nedávno mi nějaký zuřivý ekologický aktivista napsal, že reaguje na můj zveřejněný kladný vztah k přírodě - s tím, že bych neměla jíst maso, nosit kožešiny, jako ďáblu se vyhýbat umělým hmotám - celý dopis jen zákazy a příkazy. Kdyby je lidé měli respektovat, asi bychom se museli vrátit do společnosti prvobytně pospolné - ale ani ta nebyla ekologická, kdyby byla, pralidé by nevybili mamuty...

Trochu jste mne rozesmál, ale díky za konstatování faktu, který ovšem beru jako poklonu. Nekoupu se ani v mléce, natož v krvi, nestuduji módní diety, pohybu mám dost doma i při práci na jevišti či na pódiu. Ale tajemství, které je podle mého názoru prvním předpokladem dobré kondice a snad i přijatelného zevnějšku, vám klidně prozradím. Ráda spím a spánek považuji za perfektní výživu celého organismu, nedostatek spánku se nakonec určitě vymstí nejen na zevnějšku, ale i při práci. Pane redaktore, promiňte, že se dívám na hodinky, ale za pár minut musím na jeviště, v divadle je nejen krásná tvůrčí atmosféra, ale také vojna jako řemen...

Za rozhovor poděkoval

JAN

Avízo č. 7/00, str. 2-3

REDAKCE MARTEK  |  PROFIL ČASOPISU  |   HARMONOGRAM  |   DISTRIBUCE  |   CENÍK  |   TECHNICKÉ ÚDAJE  |   VÝPOČET INZERÁTU  |   PRŮZKUM  |  ZNÁMÉ OSOBNOSTI

 Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4       tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz    Copyright © 2003 Martek, s.r.o.