Hlavní role v původní Dívce na koštěti (která už je stará 36 let!) ztvárnili Petra Černocká a Jan Hrušínský. Při natáčení spolu jistě strávili hodně času a před kamerou se potkají i ve snímku novém.

Jaký ten filmový partnerský návrat podle vás bude?

J. Hrušínský: Těžko se mluví o něčem, co teprve vzniká, předpokládám a doufám, že spolu strávíme několik příjemných měsíců života.

Stýkali jste se po natáčení Dívky na koštěti, byli jste kamarádi?

Myslím si, že jsme zůstali kamarádi; stýkáme se průběžně, ne úplně nepřetržitě, ale poměrně často. Petra například chodí na všechny premiéry mého Divadla Na Jezerce. Ano, stýkali jsme se, stýkáme se a jsme kamarádi.

P. Černocká: Škoda jen, že je v novém filmu přeskočena naše svatba. (smích) Byla by to určitě obrazově zajímavá kýčová záležitost, která by se v 3D animaci dala určitě udělat moc hezky. Na tom novém filmu je ale hezké to, že začíná tam, kde mnohé jiné končí, totiž po svatbě. To je ohromně originální; pan režisér Vorlíček už je ale takový. Já osobně považuji Saxanu za jeho nejoriginálnější nápad. Popelka je taky pěkná, ale na Saxanu nemá, i když je Libuše Šafránková hezčí než já (ale s tím už nic nenadělám).

V. Vorlíček: Jenže Popelka, narozdíl od Saxany, není komedie! Byl jsem docela v šoku, když se Popelka umístila v anketě o nejlepší komedii století na třetím místě. Měl jsem chuť tu cenu vrátit, protože jsem Popelku točil jako pohádku, a ne jako komedii. Kdyby byl záměr natočit Popelku jako bláznivou komedii, vypadalo by to úplně jinak.

J. Hrušínský: A to budete, pane režisére, točit kdy?

V. Vorlíček: ... (jen se usmívá)

Jaká byla anabáze vzniku pokračování Dívky na koštěti?

V. Vorlíček: Pokračování vznikalo už v 90. letech, potěšilo nás to, a i když jsme tehdy s Milošem Macourkem měli jiné plány, pustili jsme se do toho. Ten projekt ale po nějaké době usnul. Teď se objevila ta nabídka znovu, zajímavější o to, že by mělo jít o film s kombinovanou technikou vzniku. Část bude "normální hraná", část trojdimenzionálně animovaná. Začali jsme tak s Vlastimilem Mistríkem pracovat na nové verzi scénáře, některé záležitosti bylo totiž nutné změnit.

Proč?

Jednak kvůli rytmu vyprávění, jednak přibyly nové postavy, právě ty, které budou vytvořeny uměle. Pro mě je obrovský úkol dávat dohromady ty dva světy. De facto tak vznikla úplně nová podoba scénáře. Na natáčení se těším, i když mám i trošku obavy ze způsobu, kterým bude část toho natáčení probíhat. Mnohdy budu totiž režírovat živou postavu, která komunikuje s postavami virtuálními, ale nemůžu je točit najednou. Herec nebo herečka tak bude mluvit s někým, kdo před kamerou vůbec nebude přítomen a do scény bude implantován teprve dodatečně. A bude třeba muset reagovat i na tři neexistující postavy najednou!

To ti herci budou mluvit úplně do prázdna?

Popravdě řečeno, těm skutečným hercům opatřím nějaké sparingpartnery, kteří budou neexitující postavy předstírat. Animované filmové postavy vzniknou až dodatečně. Když to dobře počítám, dohromady ty scény, tak jak budou vypadat na plátně, uvidíme až tak tři měsíce po jejich natočení.

Prozradíte něco z děje nového filmu? 

Saxana a Honza se vezmou a jejich láska vydá plod: malou Saxanku, která ovšem nemá nejmenší tušení o maminčině minulosti. Jednou objeví na půdě truhlu a v ní kouzelnou pohádkovou knížku. Vlivem různých okolností se ocitne v pohádkovém světě, kde právě probíhá veletrh strašidel. Shodou náhod se tu ocitne i teta Irma (hrát ji bude Jiřina Bohdalová), která se snaží o vydání své pohádkové knížky. A objeví se tu i padouch Crackman, který chce zničit jak pohádkovou říši, tak i Saxanku. Té ovšem z lidského světa pomáhá její maminka, bývalá čarodějnice. Tohle všechno je základ pro spoustu dobrodružství a situací, které ve filmu proběhnou.

Stejně jako Dívka na koštěti bude asi i nová Saxana plná triků, je to tak?

Ano, s tím rozdílem, že dnes ty triky vznikají mnohem snadněji. V Dívce na koštěti jsme mnohé triky vyráběli pracně, na koleně a herci byli stavěni do situací, o kterých se nevědělo, jak vůbec na plátně dopadnou. V novém filmu z téhle nejistoty něco zůstane, navíc to bude znásobeno ještě tím, že tam reálné prostředí bude chybět úplně. Jsem ale hračička a těším se na to.

J. Hrušínský: K tomu musím říct jednu vzpomínku z natáčení Dívky na koštěti. Pamatuji si na to, jak jsem byl celý den napresován v nemocničním stolku a pan režisér s panem kameramanem se dohadovali, jak to nejlíp udělat, aby skrz ten stolek bylo vidět.

Jinak ale na natáčení vzpomínáte v dobrém ...

Samozřejmě! Člověk má tendenci přítomnost občas trochu podceňovat a to, že je skvělá a báječná, si uvědomí až když je pryč. Honza z Dívky na koštěti byl před šestatřiceti lety mojí první velkou filmovou rolí. Všechno pro mě bylo tenkrát nové a voňavé, byl jsem obklopen spoustou skvělých herců, někteří z nich už dnes mezi námi nejsou. Ale k tomu podceňování: byli jsme mladí a neuvědomovali jsme si, co všechno prožíváme. Je mi jasné, že tentokrát to vědět budeme a všechno si náramně užijeme.

P. Černocká: Honza má pravdu; i já jsem některé věci zhodnotila až dodatečně. Třeba to, že role v Dívce na koštěti pro mne byla jedním ze zásadních dárků do začátku mého působení v zábavním průmyslu. Jsem sice o něco všestrannější, tu moderuji, tu zpívám, ale spousta lidí se na mě dodnes dívá jako na "tu, která hrála Saxanu". Záleží samozřejmě hodně na tom, jak jsem schopná pracovat a co všechno jsem ochotna udělat pro to, abych nebyla jen tou "paní bejvávalo". Tahle nová nabídka je mimo jiné dobrá i v tom, že se zase něco děje.

Využijete v nové Saxaně zkušeností z čarodějnické školy, ze které jste vlastně vzešla?

Ano. Jsou tam momenty, kdy se honem rozvzpomínám na svoji bývalou čarodějnickou kariéru. Dávám dohromady nějaká kouzla, která samozřejmě pletu, jen abych pomohla svojí dcerušce. Ta se pohybuje už v tom druhém světě a má tam trable. Já se snažím pomáhat jí z našeho pozemského prostředí. Ale samozřejmě mám potíže, to už k Saxaně patří.

Připravujete se na komunikaci s animovanými "herci", kteří budou simulovat gesta už nežijících kolegů?

Ne, já s nimi totiž ve skutečnosti komunikovat nebudu, při natáčení je vůbec neuvidím. Budu vlastně mluvit "do nicu". Pro mě to ale nebude tak velký problém, protože i tak špatně vidím, kolikrát nevidím ani partnera, který je kousek ode mne! Když jsem sem dneska přicházela, chtěla jsem jako první věc hlavou prorazit ty skleněné dveře nahoře nad schody. Jak jsou průhledné, nějak jsem je nezaregistrovala. Takže mluvit ke skutečnému partnerovi nebo k nikomu - to pro mě není zase tak velký rozdíl.

Pane režisére, kteří už nežijící herci a jejich postavy z Dívky na koštěti budou simulováni animovanými postavami?

V. Vorlíček: To je samozřejmě citlivá věc. Co se týče kostýmů, tak ty přejdou z těch původních figur. Co se týče podoby, je tam vlastně jenom jedna taková postava, u které by naznačení původní tváře přicházelo v úvahu, a to je čtyřruký ředitel školy. V Dívce na koštěti ho hrál Josef Bláha. Jeho postavu bych chtěl zachovat jako čtyřrukou, co se týká dokonalé podoby, je to otázka určité piety. Nebudeme se tedy snažit o dokonalou rekonstrukci oné původní postavy.

Jak vlastně vzniklo jméno Saxana?

Na Dívce na koštěti jsme s Milošem Macourkem pracovali za Prahou v hotýlku Tulipán, protože Dobříš byla tenkrát zavřená. V tom hotýlku jsme psali a psali a za měsíc jsme měli hotový scénář. Jak jsme si dělili úkoly, mně připadlo vymyslet jméno hlavní hrdinky. Jelikož to měl být film pro teenagery, chtěl jsem do toho jména nějak včlenit slovo sex. Vyslovit je ale ve společnosti bylo v té době skoro nemyslitelné. Přesto jsem ale chtěl písmena ze slova sex nějakým způsobem využít, všelijak jsem je přeskupoval, až vznikla Saxana, kde jsou sice jen dvě písmena z toho původního slova, ale myslím si, že zní docela dobře. Teď jsem se pochválil (smích), ale musím říct, že když jsem výsledek svého snažení sdělil tenkrát Macourkovi, byl nadšen a řekl jen: To je ono!

P. Černocká: Musím říct, že pan režisér při natáčení téma sexu neustále nějakým způsobem připomínal. Asi v polovině filmu pro něj začaly být nedostačující moje šaty až na zem, tak si vymyslel situaci - a připsal ji do scénáře - kdy si vysloveně musím utrhnout sukýnku. Já jsem ho varovala, že nemám nohy modelky, ale on to nakonec docela hezky zpracoval. Pro mnoho chlapců to pak byl docela hezký zážitek.

J. Hrušínský: Pro mě docela určitě.

Po kom je víc společné filmové dítě Saxany a Honzy - po Janu Hrušínském nebo po Petře Černocké?

V. Vorlíček: Po obou stejně. Mám představu čertíka, dítěte prakticky bez zábran. Žije v intelektuální rodině a je to jedináček, takže by mohlo mít dobře odposlouchaný slovník dospělých, který mu ještě tak docela nepřísluší. Jeho představitelka by měla být spontánní a měla by se umět dobře slovně vyjadřovat. Měl by to být živel. Jestli najdeme takové dítě, jaké si představuji, asi ho při natáčení budeme muset pořád hlídat. Já jsem takovou herečku měl jako Šebestovou ve svém předcházejícím filmu, byla prakticky neovladatelná, ale vyplatilo se to, při akci se ukáznila, perfektně uměla text a byla dobrá. Nevíte o nějaké takové holčičce? Jestli ano, sem s ní!

Jací jste ve filmu rodiče?  

P. Černocká: Scénář je k nám vlídný. Budeme rodiče solidní, vlídní a trpěliví, řekla bych takoví normální ...

J. Hrušínský: Manželka za mnou bude chodit do blázince ...

P. Černocká: Budeme zkrátka vzorní rodiče.

Vaše manželství zřejmě bude spořádané, tedy žádné Manželské etudy či Válka Roseových ...

Ne, ten film je nabitý dějem, který se ubírá jiným směrem, než by byly hádky a neshody manželů, případně rozkol v jejich vztahu. (smích) A musím říct, že takovou zápletku ve scénáři ani nepostrádám. Není to nutné, ba co víc: nepatří to tam. Ono je toho kolem nás i tak dost, takže není potřebné dávat to i do tohohle filmu.

Proč od vás tedy Saxanka utíká?

Je to malá holka, která touží po dobrodružství a pohádkový svět jí takové dobrodružství nabídne. Rozhodně to není únik ze zoufalství.

Pane režisére, prohlásil jste, že Saxanka bude jiná, než byla její maminka, když byla malá. V čem?

V. Vorlíček: Mění se doba a mění se mládež. Saxanka bude, jako dnešní děti vůbec, daleko sebevědomější než byla minulá generace. Bude daleko zběhlejší ve světě. A bude mít i bohatší slovník.

Když jste oznamovali záměr Saxanu natočit, často se srovnávala s Harrym Potterem. Jste fanouškové postavy J. K. Rowlingové a filmů, které podle jejích knížek byly natočeny?

P. Černocká: Na film jsem se byla podívat; všichni mi totiž říkali: běž se kouknout, natočili novou Saxanu! Faktem je, že nejsem velký fanoušek těchto filmů, evidentně jsem na to už moc stará. Mezi všemi těmi triky někdy postrádám ústřední myšlenku. Václav Vorlíček ale, myslím si, vždycky nějakou zásadní, řekla bych humanitní myšlenku, přináší. V Dívce na koštěti tomu tak bylo, v nové Saxaně to je taky tak, i tam je zásadní lidský příběh. Ty filmy, co k nám chodí ze zahraničí, mě ale po nějakém čase už svými triky nepřekvapují a hledám v nich tu story, která mi tam často chybí.

J. Hrušínský: Harry Potter je velmi dobře natočený. Daleko víc jsem vnímal ty první díly - to jsem měl ještě menší děti a chodil jsem na ně s nimi. Ty poslední dva díly jsem snad ani neviděl. Určitě je to ale dobrá zábava a pro děti skvělá podívaná.

Nebojíte se, že by filmové propojení reálného světa se světem trojdimenzionální animace v Saxaně nemuselo dobře dopadnout?

První takový film s propojením světa reálného a animovaného, který jsem viděl, byl snímek s Genem Kellym ze 40. let. V tom filmu byli herci kombinováni s kreslenými figurkami. Obrovsky mě to okouzlilo. Dnes jsou technické možnosti mnohem větší a dál, a velice věřím vkusu režiséra Vorlíčka, který má na tyhle věci čich. Nebojím se toho, že by to nedopadlo dobře.

Ovlivnila role Honzy v Dívce na koštěti vaši uměleckou budoucnost?

Ta role hodně ovlivnila jak mě, tak vědomí o mojí osobě. Dodnes se velmi často setkávám s citacemi z Dívky na koštěti, a to i z velice mladých úst. Honzu z tohoto filmu mi už nikdo neodpáře.

Neuvažujete, třeba po nějakém čase, o divadelním přepisu nového filmu pro vaše divadlo?

Ne. Je pravda, že na Jezerce hrajeme celou řadu filmových adaptací, dělali jsme například některé filmy Woodyho Allena nebo Petrolejové lampy Juraje Herze, plánujeme i další přepisy, ale Dívku na koštěti ani Saxanu bych do divadla netahal. To je můj názor. 

TOMÁŠ PILÁT, přečetli jste si v Avisu 2/07